Článek
„Musíme nutně k Františkovi,“ rozhodla moje přítelkyně Soňa při procházce prosluněnými Františkovými Lázněmi.
Dělal jsem, že nevím.
„Jakého Františka? Nějakého místního známého?“
„Ty seš,“ plácla mě se smíchem po rameni a přivedla k bronzové soše malého chlapce.
Bronzový František střeží město od roku 1934
Bronzový František stojí v parku před Společenským domem, jen pár kroků od Františkova pramene. Chlapec se jmenuje jednoduše František a město střeží už od roku 1934.
Krátce po odhalení vznikla legenda. Pokud se žena dotkne palce Františkovy levé nohy do roka otěhotní. Ve městě, které se dlouhodobě specializuje na léčbu neplodnosti, se pověst rychle ujala a přetrvala dodnes. Není proto divu, že se u sochy zastavují ženy z celé republiky.
„Podívej, jak je ten levý palec úplně vyleštěný,“ usmála se Soňa. „Kolik lidí se ho asi dotklo?“
A nezůstalo jen u palce.
Pro jistotu pohladila i Františkovo mužství.
„Ale Soni,“ smál jsem se. „Vždyť jsme sem přijeli hlavně kvůli rybám.“
Zázrak jsme tedy nechali za sebou a zamířili o pár kroků dál. Tentokrát ne za legendou, ale za úplně novou atrakcí.
František se dívá na nádherný komplex Společenského domu
Společenský dům býval už od konce 18. století srdcem lázeňského života. Scházeli se zde hosté na koncerty, taneční večery i společné stolování. Po letošní rozsáhlé rekonstrukci se v květnu znovu otevřel veřejnosti. A přidal něco, co jinde ve střední Evropě jen tak neuvidíte.
„Pojďte, jde o unikátní velkoobjemové podlahové akvárium, největší ve střední Evropě,“ ujal se výkladu manažer provozu Tomáš Kliment.
Manažer Tomáš Kliment cestou k akváriu ve Vídeňské kavárně upozornil i na sochu světoznámého skladatele Johanna Strausse, který se zde v lázních léčil
Akvárium zabírá plochu 109 metrů čtverečních a ukrývá téměř sedmdesát kubíků vody. Pod skleněnou podlahou plavou desítky barevných koi kaprů i majestátních jeseterů. Moderní filtrace a proměnlivé LED osvětlení vytvářejí během dne stále jinou atmosféru.
Největší podlahové akvárium ve střední Evropě je ve Františkových Lázních
Největší překvapení ale nepřinášejí čísla.
Sedíte u kávy nebo oběda a doslova pod vlastníma nohama pomalu proplouvají ryby. Lidé se mimoděk zastavují, děti nadšeně ukazují na jesetery a i dospělí na chvíli zapomenou na čas. Přiznávám, že jsem podobný pocit nečekal.
„To mi vážně vyrazilo dech,“ řekla tiše Soňa, a ještě dlouho sledovala ryby pod skleněnou podlahou.
Úchvatný pohled na ryby pod vámi
„Vůbec se nedivím, že Františkovy Lázně patří mezi nejoblíbenější lázeňská města. Člověk sem může jezdit opakovaně a pokaždé objeví něco nového.“
Když jsme odcházeli, všiml jsem si, že se Soňa ještě jednou podívala na svou ruku. Na tu, která před chvílí hladila dokonale vyleštěný Františkův palec.
Vlastně nejen palec.
Člověk totiž nikdy neví. Některé legendy žijí déle, než všechna rozumná vysvětlení.
Při odchodu lázeňským parkem jsem si vzpomněl na Soninu první větu.
„Musíme nutně k Františkovi.“
Měla pravdu.
Jeden zázrak vytvořila lidská víra, druhý lidská šikovnost. A oba od sebe dělí jen pár kroků.
Kvůli Františkovi jsme se zastavili.
Kvůli akváriu jsme se zdrželi.
A obojí stálo za to.
