Článek
Češi si od samého začátku na evropském šampionátu nevedli dobře. Vše začalo špatným výkonem proti Portugalsku, následovalo trápení proti Gruzii. O postupu ze skupiny měl tedy rozhodnout zápas proti Turecku, který Češi museli bezpodmínečně vyhrát. To se však nestalo. Výkon ze strany Čechů byl naopak korunován tím, co je trápilo po celý turnaj - mizernou produktivitou a individuálními selháními. Výsledkem je prohra 1:2 a konec na EURU.
Od 20. minuty v deseti
Čeští hráči byli od začátku zápasu namotivovaní a chtěli do něj jít naplno. Někteří to ovšem s důrazem přehnali. Antonín Barák během chvíle nasbíral dvě žluté karty, což znamenalo jediné - červenou a konec v zápasu. Česko tak už od 20. minuty muselo hrát v deseti. To je proti neoblíbenému soupeři z Turecka takřka ortel smrti, což se později také potvrdilo.
Barák byl v obou situacích, kdy dostal žlutou kartu, neměl na výběr. Byl pomalejší a musel faulovat. Hrubě tím však ovlivnil zápas a za porážku nese velkou část odpovědnosti. Je ale také otázkou, proč jej trenér vůbec nasazuje na post, na který Barák očividně nemá dostatek dynamiky i rychlosti. Této skutečnosti si všiml i vicemistr Evropy z roku 1996 Karel Poborský.
Selhání trenéra
Silnou stránkou českého výběru na EURU nebyla ani taktika. Trenér Ivan Hašek nedokázal hráčům naordinovat styl, který by jim seděl a zároveň odpovídal kvalitě soupeřů. Z české hry doslova bolely oči a postrádala nápad i fotbalové myšlení. Místo toho jsme mohli sledovat zastaralý fotbal s nulovou kreativitou. Co na tom, že výkon proti Turecku byl z českých zápasů ve skupině nejlepší. V deseti se jednoduše klíčové zápasy hrát nedají.
Už po prvním zápase s Portugalskem se přitom Češi mohli poučit ze svých chyb. Opakovaly se totiž pořád dokola. Špatná úspěšnost přihrávek, prohrávání soubojů, ztrácení balonů a na to navazující střelecká impotence. Obrana s chybujícím Hranáčem a Coufalem hořela. Záložníci nebyli schopni přenést hru na útočnou polovinu a bezmyšlenkovité odkopávání míčů k ničemu vést nemohlo. I sebelepší útočníci jsou v takovém případě k ničemu.
Jeden z nejhorších výkonů na EURU v historii
Letošní ročník smutně napodobil evropské šampionáty v letech 2008 a 2016. I tehdy Česko hrálo rozhodující zápasy proti Turecku a neuspělo. V roce 2008 však Češi dokázali alespoň jednou vyhrát a v roce 2016 zase remizovali se silným Chorvatskem. Výsledek na aktuálním EURU se tedy dá brát jako nejhorší v historii samostatné České republiky.
Nepřesvědčivý výkon a prohra proti Portugalsku, které je jedním z největších favoritů na celkový triumf, by se ještě dala pochopit. Remíza s Gruzií ale byla totálním propadákem. Pokud Češi nedokáží porazit jeden z nejslabších týmů na turnaji, je něco hodně špatně. V obou těchto zápasech hrály hlavní roli chyby českého obránce Hranáče a mizerná produktivita. Duel proti Turecku byl jako přes kopírák, zkraty Hranáče jen nahradila červená karta pro Baráka.
Česko vypadlo zaslouženě
Konečný výsledek a konec Česka je možná smutný, ale rozhodně není nespravedlivý. Jednoduše se ukázalo, že Česko na play-off nemá a ve skupině F se prezentovalo bezkonkurenčně nejhorším fotbalem. I pokud bychom postoupili dále, narazili bychom na výborně hrající Rakousko, což by mohlo skončit ostudným debaklem. Můžeme být tedy tak trochu rádi, že jsme se nepostupem ušetřili ostudy.
Nyní bychom se měli soustředit spíše na to, abychom na příští EURO vůbec postoupili z kvalifikace. I letos to bylo nahnuté. Pod trenérem Haškem by se měla začít třást židle, protože z taktického hlediska zcela propadl. Jeho zastaralý styl musí nahradit moderní fotbal, se kterým dokážeme konkurovat ostatním evropským týmům. Složitější otázkou jsou individuální kvality hráčů. Tento problém je běh na dlouhou trať a vyřeší jej jen systematická práce na zkvalitňování české ligy, a především práce s mládeží. Žádná zkratka zde neexistuje.
Zdroje:
Osobní shlédnutí zápasů
https://www.livesport.cz/tym/cesko/6LHwBDGU/vysledky/