Článek
Když jsem se dostal na víceleté gymnázium, byl jsem jako dítě nadšený. Dostat se na výběrovou školu nebylo jen tak a měl jsem jen ty nejvyšší životní ambice. Patřil jsem mezi premianty a úspěšné složení maturitní zkoušky pro mě bylo hračkou. Byl jsem plný nadějí a očekávání v cestě na vysokou školu.
O vysokoškolské vzdělání mě obral životní zvrat
Nakonec jsem nastoupil na medicínu. Moje studium tam ale netrvalo dlouho. Našel jsem si skvělou přítelkyni, která však nečekaně otěhotněla. Mé plány se tak musely změnit, protože studium tak náročné školy jako je medicína už nebylo nadále možné.
I když jsem měl jen maturitu z gymnázia, věřil jsem, že mám dveře do světa možností a pracovních nabídek otevřené. To se však ukázalo jako velmi lichá myšlenka a realita je ještě krutější, než jsem si dokázal představit. Můj životopis se stal spíše terčem posměchu než vstupenkou do nového zaměstnání.
Už nemám chuť chodit na další pracovní pohovory, když pokaždé můj životopis jen zkritizují.
Personalisté gymnáziem pohrdají
Absolvoval jsem už mnoho pohovorů, ale můžu vybrat jeden za všechny. Když jsme na něm došli k dosaženému vzdělání a praxi, personalista mi položil otázku, nad kterou mi zůstal rozum stát: „Co jste se vlastně na tom gymnáziu naučil? Jaké máte konkrétní dovednosti, které můžeme využít?“ Tím mi došlo, že personalista ve mě žádný talent nevidí a moje všeobecné vzdělání je v očích zaměstnavatelů naprosto bezcenné.
Pamatuji si ale ještě na jeden pohovor, který byl totální propadák. Hlásil jsem se tehdy na pozici junior marketéra. Očekával bych tedy, že zde nebude nutné mít kdoví jakou praxi a zkušenosti. Nemám sice odborné vzdělání, ale myslím, že jsem učenlivý a rád bych si náplň práce postupně osvojil.
Když jsem se dostal na řadu a vešel do místnosti k pohovoru, personalista si jen zběžně prohlédl můj životopis a s úsměvem řekl: „Víte, my hledáme někoho s praxí v oboru. Někoho, kdo už má za sebou nějaké výsledky a ví, jak nastavit marketingovou strategii.“ Dodnes je mi záhadou, proč tedy byla pozice inzerována jako juniorní. Učení asi podle zaměstnavatele padají z nebe.
Odmítli mě všude. Mým jediným zdrojem příjmů jsou tak příležitostné brigády na stavbách.
Svůj příběh chci nabídnout jako možnost k poučení ostatních
Po těchto neblahých zkušenostech jsem si uvědomil, že jsem v pasti. Na gymnáziu jsem si těžce vydřel vzdělání, které však vůbec nikoho nezajímá a na pracovním trhu se cítím být ve stejné pozici jako člověk se základním vzděláním.
Svou zkušenost jsem se rozhodl zveřejnit hlavně proto, abych varoval ty, kteří uvažují o něčem podobném - ukončit své vzdělávání maturitou na gymnáziu. Je to totiž krok, kterého byste v budoucnu velice litovali. Gymnázia jsou sice často skvělé školy, které člověka poctivě naplní všeobecnými znalostmi. Problém je ale v tom, že nikoho nepřipraví do reálného světa práce.
Absolventi gymnázií, kteří nechtějí pokračovat na vysokou školu se tak ocitnou v bezvýchodné situaci, odsouzeni pouze k příležitostným brigádám a podřadné práci. Na pracovních pohovorech nebudete ostatním uchazečům rovnocennými konkurenty. Proto ještě jednou radím, nedělejte stejnou chybu jako já.
