Článek
Jelikož jsem v důchodovém věku, rád trávím čas v parku. Je to moje oáza klidu uprostřed rušného města. Rád pozoruji zeleň, stromy, ale mám rád také roztomilé holuby. Proto s sebou vždy nosím sáček s rozdrobenými zbytky pečiva a s potěšením sleduji, jak ptáčci s chutí zobou. Nikdy by mě však nenapadlo, že se z mého drobného dobrého skutku stane přestupek.
Krmení holubů mě vyšlo draho
To jsem jednou sypal drobky na zem a v tom ke mě přistoupili dva strážníci městské policie. Nechápal jsem, co se děje. „Dobrý den, pánové. Copak se děje?“ zeptal jsem se s úsměvem. Odpověděli mi stroze: „Dobrý den, pane, viděli jsme vás krmit holuby. Víte, že tím porušujete vyhlášku?“ Zůstal jsem překvapeně zírat. „Prosím? Já jen krmím ptáky. To snad nemůže nikomu vadit. Dělám to už léta,“ snažil jsem se jim vysvětlit.
Strážník jen suše odpověděl: „Bohužel, pane, vyhláška je jasná. Krmení holubů je zakázané. Znečišťují se tím chodníky a park. Holubi pak navíc znečišťují svým trusem památky a veřejná prostranství. Musíme vám udělit pokutu.“ Cítil jsem, jak ve mně stoupá zlost. „Ale to je absurdní! Já přece nikde nedělám nepořádek. Ty drobečky holubi hned sezobou. A navíc, co by ti ptáci jinak jedli? Vždyť jsou to také živí tvorové!“ argumentoval jsem.
Bránil jsem se, ale marně
Strážník se na mě podíval s nečitelným výrazem a řekl: „Chápeme, pane, ale nemůžeme dělat výjimky. Vyhláška platí pro všechny. Prosím, předložte nám váš občanský průkaz.“ Nemohl jsem uvěřit vlastním uším. Měl jsem chuť jim říct, ať si dělají legraci z někoho jiného a že jim žádnou občanku neukážu. Nakonec jsem ale s nechutí předložil doklad.
Ani tak jsem se však nevzdal. „Tak tohle je vrchol! Platit za to, že chci nakrmit pár ptáků? To už snad nemyslíte vážně! Tohle se snad neděje,“ vyhrkl jsem rozhořčeně.
Druhý strážník začal vyhrožovat převezením na služebnu, pokud se neuklidním. Proto jsem raději boj proti této nespravedlnosti vzdal a s pocitem naprosté bezmoci jsem si jen převzal pokutový blok. V tu chvíli jsem se cítil jako zločinec. Jen za jeden hloupý dobrý skutek. Navíc jsem ze svého nepříliš vysokého důchodu na pokutu musel vydat 1000 korun.
Holubi jsou krásní ptáci. Ale policisté se chovali, jako by to ani nebyli živí tvorové
Přijde mi to celé absurdní
Po odchodu strážníků jsem jen zůstal stát jako solný sloup a nechápal jsem. V ruce jsem svíral pokutový blok a v hlavě mi vířily myšlenky. Přijde mi tak absurdní platit pokutu za to, že chci konat dobro a nakrmit pár holubů. V jakém světě to žijeme? Místo aby se městská policie starala o opravdové problémy, jako je vandalismus nebo nesprávné parkování, tak stíhá staré lidi, kteří jen chtějí pomoci hladovým živým tvorům.
Vždyť ti ptáci jsou součástí města, patří k němu. Kdyby je nikdo nekrmil, museli by hladovět. Místo aby se radnice starala o zeleň, o úklid parku a o vytvoření příjemného prostředí pro všechny občany, tak raději nechává rozdávat pokuty za krmení ptáků. To je opravdu absurdní.
Žádný nepořádek jsem nedělal
Navíc, jaké znečišťování? Ti holubi drobky hned sezobou. A i kdyby nějaký ten drobeček zůstal, tak to přece není žádná katastrofa. Vždyť v parku je spousta jiných smetí, které by si zasloužily pozornost úklidové služby. Ale to se asi nehodí do krámu, co. Je jednodušší a výnosnější pokutovat staré lidi za krmení ptáků.
Tohle si nenechám líbit! Plánuji napsat stížnost na městskou policii a obrátit se na média. Tohle přece nemůže jen tak projít. Platit za laskavost? To není normální. Cítím se nespravedlivě obviněn a zostuzen. Už se ani nedivím, že lidé ztrácejí důvěru v úřady a v policii. Pokud se budou takto chovat k obyčejným lidem, tak se jim té důvěry nikdy nedostane.
Cítil jsem se jako zločinec kvůli pár drobkům
Možná si řeknete, že je to jen malichernost, že jde jen o pár holubů a o nějakou pokutu. Ale pro mě to symbolizuje něco mnohem hlubšího. A to byrokracii, která se vymkla kontrole a také necitlivost a aroganci moci. Proti tomu mám chuť se bránit. Copak se mám při krmení holubů cítit jako zločinec?
Měli bychom se proti takovému jednání strážníků ohradit všichni. Jinak se nám může stát, že nám jednou zakážou i dýchat, abychom náhodou neznečišťovali ovzduší. Tento incident mě opravdu rozčílil a znechutil.
