Článek
Vítali bychom naši reprezentaci na letišti, zaplnili Staromák, do rána pili a ještě dlouho se v prsa bili.
„Sarkasmus je ten nejnižší druh humoru, ale nejvyšší projev inteligence.“ Oscar Wilde
Skalním fanouškům sarkasmu jsem tímto úvodem a Wildeovým citátem určitě přilil vodu na jejich velkolepý mlýn. Nejspíš právě tleskají radostí, že je někdo docenil. No jo, nejdřív je trochu potulím, aby mi neutekli. Ano, ano, sarkastičtí lidé jsou obvykle inteligentní, bystří, pohotoví a nad věcí. No, prostě my, Češi! Hotoví šlechtici komunikace, kteří ve svých očích došli názorového vrcholu.
Podle psychologů z Harley Therapy Ltd. Mental Health však mají sarkasté pod nablýskaným brněním přetékající žumpu nevyřešené agrese a frustrace. Doktor Clifford N. Lazarus definuje sarkasmus jako „zákeřnost převlečenou za humor“. A za mě má pravdu. Něco o tom vím – v sarkasmu jsem se dříve vyžíval a musel jsem se ponořit hodně hluboko do svého nitra, abych jeho příčinu snad už z většiny vyškrábl.
Sarkasmem si dodáváme pocitu nadřazenosti tím, že pod záminkou humoru srážíme, hodnotíme a ponižujeme druhé. Ventilujeme si tak svůj hněv, vztek, ohroženost a nespokojenost. Když se proti našim sarkastickým výrokům někdo ohradí, můžeme mu nasolit, že nerozumí legraci, že se bere moc vážně, nebo se mu omluvit s patřičným nádechem dalšího sarkasmu. Sarkasmus dává člověku takový pocit nadvlády, že se z toho může časem vyklubat neustálý chtíč někoho setřít a dát mu šach mat. Postupně člověk přestane znát míru a nic mu nebude svaté. Hlavně, ať je tam ten šach mat.
Sarkasmus je jako alkohol. První sklenička člověku dodá kuráž, druhá pocit síly a nadřazenosti a třetí mu sebere veškerou soudnost. Čím více chlastáte, tím víc chlastat chcete. Má to ale vedlejší efekt – nikoho nebaví povídat si s opilcem, který se vysmívá, že „špatně je něco s vámi“.
Když svoji agresi ventilujeme sarkasmem, ničíme svými výroky vlastní důvěryhodnost a druzí se s námi přestávají cítit bezpečně. Nikdo totiž přesně neví, na čem s námi právě je. Sarkasmus dokáže z naprosto klidné situace udělat rázem emoční jatka, a to doslova. Vždyť z původní řečtiny sarkasmus znamená „řezání do masa“. Je to ztráta empatie a soucitu.
Na okamžik sáhnu po knize knih. Když měli farizejové zřejmě sarkastickou poznámku k Ježíšovým schopnostem uzdravovat druhé, odpověděl jim: „Vy podvodníci! Jak byste mohli mluvit dobré, když jste zlí? Čím srdce oplývá, tím ústa přetékají.“ (Matouš 13:34)
Existují na zemi národy (např. Japonsko), kde by byl jakýkoliv sarkasmus považován za projev nepřátelství. Jiné národy či původní kmeny by zase sarkasmus ani nepochopily, protože by důvěřovaly tomu, že svá slova myslíte tak, jak je říkáte. Jakmile by odhalily vaši faleš, přestaly by s vámi komunikovat.
Můžete mě nařknout z toho, že přeháním a sarkasmus tady účelově pouze očerňuji. A já vám k tomu ještě zanotuji. Existuje psychologická studie z Harvardu, ve které doktoři Li Huang, F. Gino and Adam D. Galinsky prokázali, že sarkasmus zvyšuje kreativitu. Jenže pokud teď tleskáte radostí, že máte po citátu Oscara Wildea další argument ke své obhajobě, položím vám tři otázky:
1) Proč máte potřebu svůj sarkasmus bránit a obhajovat?
2) Proč na něm lpíte a co vám emočně schází a sarkasmem se to snažíte ukořistit?
3) Ke komu jste nejčastěji sarkastičtí a proč právě k němu?
Začnu u sebe. Napíšu vám upřímně, jak jsem to měl já. Sarkasmem jsem si v několika etapách svého života ventiloval svůj pocit méněcennosti, nahromaděnou frustraci, nespokojenost, hněv, vztek, zášť, křivdu, a dokonce závist. Vzpomínám si, jak sladké bylo mít jízlivou poznámku, která mě povýší a druhé poníží. Cítil jsem se nadřazený a silný. Byl to intelektuální narcisismus! Byla to čirá arogance. A přiznávám, že mou nejčastější obětí byla moje máma a potom lidé, kteří se mnou nesouhlasili nebo nedělali to, co jsem JÁ považoval za to jediné správné.
Tak a teď vy, šup s pravdou ven. Jaké jsou vaše odpovědi na ty tři otázky?
No, a když už to je venku, pojďme zapátrat po tom, jak nad svým „sarkasmofeťáctvím“ zvítězit a stát se lepším partnerem, partnerkou, rodičem, synem, dcerou, přítelem, kolegou. Věřte nevěřte a klidně si to i nějakou sarkastickou poznámkou okomentujte, ale řešením je staré dobré odpuštění, upřímná omluva, propuštění křivd, sebepřijetí a sebeláska. Protože Ježíš K. to řekl před dvěma tisíci lety jasně: „Čím srdce oplývá, tím ústa přetékají.“
Srdce naplněné láskou, soucitem a pokojem ztrácí potřebu být sarkastické a jízlivé. A pokud vás trápí, že se tím vzdáváte své intelektuální záliby, tak nebojte. Na druhé straně na vás bude humor zase čekat. Jen tentokrát bude láskyplný, dobrotivý, hravý a veselý. A nakonec se naučíte zasmát sami sobě. A to je nejvyšší umění humoru, který žádný sarkastický člověk neovládá.
„Kdo se umí smát sám sobě, má právo se smát všemu ostatnímu, co mu k smíchu připadá.“ Jan Werich
Kdykoliv budete mít potřebu tento týden použít sarkastickou poznámku nebo narážku, zeptejte se sami sebe: „Proč mám právě teď potřebu útočit, upevňovat svoji pozici, poukazovat na svůj intelekt nebo se cítit nadřazeně? Jsem snad nespokojený? Jsem frustrovaný? Jsem unavený? Cítím se méněcenně? Potřebuji se na někom vybít?“ A nalezněte odpověď, která se za vaší potřebou vystřelit sarkasmem skrývá. Porozumíte tak lépe svému chování, svým potřebám a stanete se lepším verzí sebe samých.
Přeji vám bohatství ve všech aspektech života, s úctou Petr Štěpánek | Producent & Vydavatel MyslenimKBohatstvi.film | Ambasador Napoleona Hilla
Zdroje:
článek Think Sarcasm is Funny? Think Again | Psychology Today | Clifford N. Lazarus
článek The Science of Sarcasm? Yeah, Right | Smithsonian Magazine
článek What Sarcasm Means About Your Mental Health | Harley Therapy Ltd.
článek Sarcasm Spurs Creative Thinking | Scientific American
studie The Highest Form of Intelligence: Sarcasm Increases Creativity for Both Expressers and Recipients | Li Huang, F. Gino and Adam D. Galinsky | Harvard Business School
