Článek
Těšili jsme se na společný večer ve dvou u filmu, ale ukládání dětí ke spánku tentokrát zabralo více času, než se čekalo. Plánovali jsme jít ven za sluníčkem, ale navzdory předpovědi začalo lít jak z konve. Chceme časně z rána udělat kus práce, protože právě zažíváme příval inspirace, a najednou se vedle z pokojíčku ozve naše dítě a je čas vstávat.
Mnohým povahám tyto nenadálé situace ať už pomaleji, nebo rychleji zvedají hladinku frustrace, napětí nebo stresu. Jeden z velkých myslitelů 20. století, Dexter Yager, říkával, že nejdůležitější schopností pro úspěch je pružnost. Pružnost neboli flexibilita je umění přizpůsobit se nové situaci nebo třeba nečekané změně. Tím neměl na mysli pouhou rozumovou flexibilitu, protože ta je obvykle jasná a nemáme v ní mnoho na výběr. Dexter Yager mluvil o flexibilitě emoční a hned si to vysvětlíme.
Vraťme se k příkladu s dopravní kolonou. Slíbili jsme rodině, že budeme ve čtyři doma, a pak společně půjdeme ven na zmrzlinu do parku. Venku voní jaro, konečně se oteplilo a holé stromy se oblékly do květu. Jenže čtvrtá bude za pár minut odbíjet a my už půl hodiny stojíme na místě. Rozumová flexibilita říká zavolat domů, povědět, jak se věcí mají, a čekat, než se ta kolona zase rozjede. To by udělal každý. Na úrovni emocí však obvykle zůstáváme naštvaní, nervózní nebo přinejmenším v napětí. Emočně chceme být někde jinde, než kde právě jsme.
Naprostými mistry v tom dostat nás mimo zamýšlený kurz a předpokládaný vývoj, jsou děti. Ve chvílích, kdy toužíme nebo potřebujeme něco dělat, dovedou naši malí potomci skvostně zamíchat kartami. Zažil to snad každý, kdo měl home office s dětmi doma za lockdownu.
Abychom pochopili hloubku Dexterových slov o významu emoční flexibility, potřebujeme si uvědomit, že se jim s manželkou Birdie narodilo sedm dětí během deseti let. To je jako neustále řešit rovnici o sedmi proměnných. A právě v té době budovali základy jednoho z největších úspěchů v moderních dějinách.
Často se ptám sám sebe, jak jen to dokázali? A nejen oni, ale mnoho dalších velikánů – třeba Elon Musk, Nelson Mandela, Ronald Reagan, Marcus Aurelius, Ježíš… Jak dokázali emočně ustát proměnlivost okolností a zachovat si pokojné emoce?
Zpět do kolony. Už je patnáct minut po čtvrté hodině. Naše plány vzaly za své. Rodině jsme to už zavolali. Nemůžeme nic dělat, ale napětí nás stejně neopouští. Někdo jen odevzdaně sedí, jiný se vzteká, tam ten řidič kroutí sarkasticky hlavou. Nic z toho však dobu čekání nezkracuje. Naše vlastní touha být v tu chvíli někde jinde, než jsme, nás týrá. Mučíme sami sebe chtěním něčeho jiného, než co se právě děje.
Jak v takovou chvíli může člověk své emoce pružně navrátit do pokojné a radostné roviny? Mám pro vás odpověď: „Pokud to nemůžete změnit, milujte to, jaké to je.“ Zní to prapodivně, ale je to prosté a docela snadné řešení. Najděte na té situaci něco, co se vám líbí. Něco, za co můžete být vděční. Přijměte ji jako součást vašeho osudu.
Antičtí stoikové to nazývali „Amor fati“ neboli „Miluj osud“. Dopravní kolona, nečekaná změna plánů kvůli dětem či nepříznivé počasí nejsou naše vězení. To nervozita, hněv a vztek jím jsou.
Velký psycholog Albert Ellis objevil, že člověka nerozrušují události, které ho potkají, ale to, jak o nich smýšlí. Pokud venku prší a já nechci, aby pršelo, protože mám plány s azurem, sám si způsobuji frustraci. Počasí své svědomí kvůli mně zpytovat nebude. Buď budu zklamaný, nebo změním flexibilně své emoce třeba tak, že se rozhodnu být rád za to, že zrovna prší. Alespoň budou kedlubny šťavnatější a křupavější, až si je půjdu příští týden koupit na trh.
A úplně stejně se mohu rozhodnout být rád za to, že jsem právě v koloně, protože mohu chvíli v klidu pozorovat, jak se vítr prohání po lánech rašící pšenice. Nebo být šťastný za to, že mohu být právě teď se svými povykujícími ratolestmi, když mě odtáhnou od práce, protože naše děti jsou dětmi jen teď.
Položte si tyto otázky:
Za jakých okolností, na které nemám vliv, se mi zvyšuje hladina napětí, nervozity, stresu či frustrace?
Co mě na těchto okolnostech zlobí nejvíce?
Pokud jim nemohu předejít ani je nemohu změnit, co dobrého na nich mohu shledat, pro co je začnu milovat?
Dejte si tento týden úkol:
Pozorujte vývoj svých emocí. Nezlobte se na sebe za to, že se možná chovají jinak, než byste chtěli. Důležité je naučit se je vnímat a pojmenovávat. Jakmile se přistihnete v napětí, vypátrejte, jakou myšlenkou jste si ho způsobili. Platí to, co objevil Albert Ellis – nejsou to události, co nás znepokojuje, ale to, jak o oněch událostech smýšlíme a čemu o nich věříme.
A jedno moudro na závěr: „Pokud to právě teď změnit můžeš, změň to. Pokud to změnit nemůžeš, miluj to, jaké to je. Žádný den nedostaneš podruhé. Každý den žiješ jen jednou. Žij ho dobře.“
Přeji vám bohatství ve všech aspektech života, s úctou Petr Štěpánek | Producent & Vydavatel MyslenimKBohatstvi.film | Ambasador Napoleona Hilla
Zdroje: kniha Hovory k sobě | Marcus Aurelius; kniha Nenechte si nikým ukrást svůj sen | Dexter Yager; kniha Racionálně emoční behaviorální terapie | Albert Ellis
