Článek
Předpokládám ale, že pokud jste se rozhodli si tento článek přečíst, znamená to, že jste ochotní vyzvat status quo a vylézt z krabice zažitého myšlení. Na to být uražení a dotčení je život příliš krátký.
Ženská prsa a terče bradavek jsou jedním z největších zázraků přírody. Jako miminka jsme se z nich krmili a byli na ně přisátí celé dny. Prso byl náš komunikační prostředek, zdroj mateřského mléka, symbol lásky a bezpečí. Pak se z ženských ňader náhle, jakoby mávnutím kouzelného proutku, stal pornografický materiál. Filmy, seriály a časopisy nás naučily ženská prsa, dvorce a bradavky vnímat primárně jako sexuální objekt a měřítko přitažlivosti a žádostivosti. Naše pojetí mateřského prsa tak začalo degenerovat v čistě sexuální prso. Myslím, že to byl Pavel Liška, kdo jednou řekl: „Musel jsem se naučit, že prsa jsou hlavně pro miminka a pro tatínky jen někdy.“
Posuneme se na ženském těle o kousek níž. Nedávno jsem seděl v čekárně, kde byla puštěná televize. V ní právě vysílali reality show o porodech. Byl jsem zvědavý, jak moc si dovolí být věrní skutečnosti. Když už jste čekali, že přijde záběr, ve kterém se z k prasknutí napnuté vulvy protlačí na svět hlavička miminka, zvolili úhel, při kterém nebylo vidět ale vůbec nic, a miminko bylo najednou tady! Jako bychom tím měli být pohoršeni. Jako by to mělo zbortit idealizovanou představu vagíny. Přitom jsme tou stejnou cestou přišli na svět všichni. Televize a vůbec celý zábavní průmysl nám denně ve filmech a seriálech servíruje nespočet způsobů, jak se život bere. Zabíjení a vraždění je na obrazovkách a displejích na denním pořádku. Jak se život rodí, je ale tabu.
A to nás přivádí k tomu, že pokud něčeho pouštíme do naší mysli hodně a často, stane se z toho pro nás standard. Fascinace zázrakem zrození a darem života a touha stát se otcem se dnes v mužích probouzí později než kdy dříve, protože se nikde neukazuje. Věk „prvootců“ rychle stoupá. U třetiny mužů je blíže čtyřicítce než třicítce. A vím, že nyní brnkám na citlivou strunu osobní svobody, kariéry a životních voleb, ale realita je prostá. Opravdu si, pánové, myslíte, že po šesti hodinách sledování akčních filmů, seriálů a porna denně, má mladý muž svobodnou volbu? Tu měl před tím, než to všechno sledovat začal. Poté už se jeho mysl zapletla do osidel zábavního průmyslu, který si ji zpracovává k obrazu svému a prostoru na myšlenky založit rodinu je v něm opravdu málo.
Kolik postav z Avengerů, X-menů nebo Ligy spravedlnosti založilo rodinu a mělo děti? A vůbec, kolik ze všech komiksových hrdinů je kdy mělo, aniž to skončilo tragédií? A jak dlouho už je televiznímu Spidermanovi okolo dvaceti let? To vám mohu říct celkem přesně… už od roku 1962. A co milovaný seriál Přátelé? Jak dlouho se vysílal? A v jakém věku začaly mít hlavní postavy děti? A James Bond? Doktor House? A vzpomenete si, v kolika pohádkách se kdy hlavním postavám narodily děti? A v kolika pornech se založily rodiny? A v kolika počítačových hrách? Fortnite, Minecraft, WOWko, LOLko, Mortal Kombat, Doom? Nikde. Na stříbrném plátně nakonec pár výjimek najdeme. Moje chvála míří k J. K. Rowlingové za to, že její dětští hrdinové ze světa Harryho Pottera postupně dospívali a nakonec sami měli děti. Tleskám. A druhému dílu Princezny ze mlejna také.
Celkově však dnešní zábavní průmysl vychovává opožděné generace mladých mužů. Vrcholem vztahu na obrazovkách je to, že se najdou dva a mají spolu sex. Už tam ale není to, že přivedli na svět třetího. A my to bráníme s tím, že každý máme právo na kariéru, zábavu a cestování. Přitom toužit po založení rodiny a mít děti se s kariérou, zábavou a cestováním dlouhodobě nevylučuje. Jenom je nám to tak prezentováno a my jsme tomu uvěřili.
Byli byste překvapeni, kolik mužů si ani ve 30 letech neumí představit, že by se měli v dohledné době stát otci. Něco o tom vím. Sám jsem v tomto zastydnul. Moje představa o tom, jaké to je mít děti, byla formována Simpsonovými a výjevy z rodinných komedií, kde rodičům tečou z uřvaných děcek nervy, ženám na sex nezbývá energie a kvůli „harantům“ se už nemůže tohle ani, tamto ani – vlastně skoro nic. Moje touha po dětech byla na bodě mrazu. Dokonce jsem nikdy neměl děti jako součást svých snů o budoucnosti. Jednoduše jsem byl prototyp kluka, kterého v otázce rodičovství zformoval zábavní průmysl a mediální ideál muže. A takových kluků ve třicetiletých a čtyřicetiletých tělech je čím dál víc. Ti, kteří ve věku do 25 let mají děti, jsou největší jednorožci naší doby. Za poslední generaci klesl jejich počet na třetinu. Mizí nám rekordním tempem.
V mém vlastním životě nastal obrat až ve chvíli, kdy jsem se rozhodl začít vědomě pracovat na změně svých představ a na tom, stát se mužem. Zaplnil jsem svoji mysl vzory dobrých mužů otců. Přestal jsem sledovat akční filmy, abych se detoxikoval od syndromu hrdiny. Přestal jsem sledovat porno, abych přestal po ženě toužit jako po objektu pro uspokojení mých fantazií, ale jako po matce mých dětí. Začal jsem číst Marka Aurelia a trávit více času s přáteli, kteří měli děti. A jak už to tak bývá, když ve vaší mysli převládne nějaká představa, které uvěříte, šestý smysl vás začne navigovat k jejímu naplnění, a pokud ho budete mít odvahu následovat, realita na sebe nenechá dlouho čekat.
Položte si tyto otázky, pánové:
- Kolik je mi let? A v jakém věku jsem měl nebo chci mít děti?
- V jakém věku měli moji rodiče mě? A v jakém věku měli moje sourozence (pokud máte)?
- V jakém věku měli moji prarodiče mé rodiče? A v jakém věku jejich sourozence (pokud mají)?
- V jakém věku je podle mě biologicky ideální pro muže začít mít děti?
- V jakém věku dnes podle mě muži začínají dozrávat k touze mít děti?
- Co způsobuje to, že dnes mladí muži dozrávají k touze mít děti o tolik později, než je biologicky ideální?
- Jak vypadá průměrný mužský hrdina v zahraničních i českých filmech a seriálech za posledních několik let?
A nyní se zamyslete nad tím, do jaké míry vnímáte svůj penis a pohlavní orgány své partnerky jako pouhé prostředky sexuálního uspokojení, naplnění erotických fantazií a chtíče, a do jaké míry je vnímáte jako nástroje pro naplnění touhy po dětech a zrození života? A teď se zamyslete nad tím, čím bylo toto vaše vnímání zformováno?
Přeji vám bohatství ve všech aspektech života, s úctou Petr Štěpánek | Producent & Vydavatel MyslenimKBohatstvi.film | Ambasador Napoleona Hilla
Zdroj: Český Statistický Úřad
