Článek
Desítky let trvá tento rituál protestů proti politikům, kteří se organizátorům nelíbí. Proti konkrétním jménům, tvářím, funkcím a jejich konání. Emoce jsou pokaždé silné. Atmosféra vypjatá. Náměstí plní desetitisíce, někdy statisíce lidí. Zaznívají silné projevy, morální apely. Na pódiích se střídají známé tváře, zpívá se Marta a hymna. Davy lidí si ulevují symbolickým vymetáním jmen konkrétních politiků „do koše“. Emoce, naděje, pocit, že „teď už se to musí zlomit“.
A jaký je výsledek? Zlepšil se stav politické situace v zemi? Ubylo korupce, klientelismu, nepotismu a politických trafik? Profesionalizovala se veřejná správa? Posílila se kvalita a skutečná nezávislost kontrolních mechanismů? Funguje policie, justice a státní zastupitelství nestranně a bez selektivního přístupu k moci?
Odpovědi známe. Ne. Nic z toho. Politická situace je čím dál horší. Daně se zvyšují, dluh státu a jeho obsluha obřím způsobem roste, zeštíhlování státu se nekoná, úředníků přibývá, byrokracie neubývá, digitalizace či reforma školství v nedohlednu a mohli bychom pokračovat výčtem mnoha dalších problémů. Místo systémových náprav dál v čele veřejné správy – především té státní, ale i samosprávy – pochodují ti samí staří známí jezdci: Nekoncepčnost, Nesystémovost, Nehospodárnost, Neefektivita a Neúčelnost..
Což se takhle místo těch emocí na náměstích někde v klidu zastavit a zamyslet? Popřemýšlet, proč ty demonstrace nefungují?
Kdo je vlastně konečný vítěz těchto protestů?
Proč jimi nikdy nebyli občané?
Proč jimi nikdy nebyli ti, kteří na ta náměstí chodí – ale ani ti, kteří tam nechodí?
Možná proto, že odpověď není příjemná.
Vítězem je hrstka asociálních autokratů, kteří se dostali k obrovským majetkům díky prognostickému „zavření očí“ a sametovému „slyšení trávy růst“. Stali se z nich oligarchové ovládající korporace a již dlouhá léta vrtí – společně se všemi dosavadními politickými garniturami – psem. Upevňují si nadvládu nad státem podobně, jako to dělali komunisté po roce 1948.
Změnili jen jediné: strategii. Komunisté v minulém století začali tvrdou represí a skončili mírnější, byť stále diktaturou. Novodobé politické špičky po Listopadu zvolily opačný postup. Nejdříve hrály „ty hodné“, zatímco dohlížely na to, aby majetek státu skončil ve „správných rukách“. Pojistily si systém skrze Ústavu a další zákony, zachovaly rigidní diktát centra a obsadily loajálním vedením kontrolní mechanismy. Dnes přichází období dokončování ovládnutí České republiky i jejích obyvatel.
Demonstrace jsou součástí demokracie a představují možnost, jak projevit svůj nesouhlas či souhlas. Využití takového nástroje je zcela v pořádku (je to také jediný nástroj, kterého se občané od politických elit od Listopadu dočkali). Až dnes, zítra nebo za měsíc půjdete demonstrovat, zkuste se na chvíli zastavit. Zamyslete se nad tím, zda ti, které tam jdete podpořit svou přítomností a možná i financemi, skutečně rozumějí podstatě problému. Zda vůbec vědí, PROČ mají technokraté moci stále navrch. Zda chápou, CO je příčinou a V ČEM je problém toho, že tito technokraté moci budou za tři roky načínat již třetí čtyřicetileté období (!) své nadvlády nad územím Čech, Moravy a Slezska. A zamyslete se nad nejdůležitější otázkou – vědí organizátoři těchto protestů, JAK dosáhnout skutečného řešení výše uvedených problémů?
Zlost a zloba ani víra v pravdu a lásku nestačí. Po třiceti šesti letech to ke změnám problémů této země nevedlo a čelíme další formě diktatury – jiné, vedené jinými prostředky, ale stejnými typy osob se stejnými vlastnostmi a charaktery. Změnit stav věcí je možné. Je ale třeba porozumět příčinám a nespokojit se pouze s bojem proti důsledkům. Jednotlivé tváře nejsou podstata. Ty se v čase mění.
A na závěr pár citátů mých oblíbených stavitelů občanské společnosti, kteří tyto příčiny pochopili – a proto je také v této zemi téměř nikdo nezná. Není se čemu divit. Nejde totiž o myslitele, na jejichž myšlenkách by mohla postavit svůj program jakákoliv současná politická strana, hnutí nebo významná osobnost naší vrcholné politické scény:
„Kde je něco špatně, je něco příliš velké.“
Leopold Kohr
„Každý chytrý hlupák dokáže věci učinit většími, složitějšími a násilnějšími. Chce to špetku geniality – a hodně odvahy – jít opačným směrem.“
Ernst Friedrich Schumacher
„Čím více stát plánuje, tím obtížnější je plánovat pro jednotlivce.“
Friedrich Hayek
„Dobrý systém je ten, který funguje i tehdy, když jej řídí špatní lidé.“
Thomas Jefferson
Petr Suda
Listopad ještě neskončil
