Článek
Hádat se můžeme akorát tak o to, která vláda byla špatná, která horší, a zda ta, co nastupuje nyní, je jen další fází, nebo již konečným stadiem druhého čtyřicetiletého cyklu vládnutí centralistů stejných vlastností a charakterů, které byly vlastní mocenským elitám i čtyřicetiletého cyklu předcházejícího.
Mlsna je ukázkovým příkladem osoby, která byla (a dodnes je) nedotknutelná, ať vládl kdokoli. Stejně jako tomu bylo u jeho předchůdce Petra Rafaje nebo před ním Martina Peciny, kterému nejspíše věrné služby státu vynesly tolik, že mohl letos koupit hutě Liberty Ostrava, což mu Mlsna za ÚOHS schválil. No, uvidíme, co si koupí za pár let Petr Mlsna.
Mlsna je ukázkou i toho, jak se nic nezměnilo oproti komunismu, kdy právník, který „správně chápe režim (dobu, systém)“ je politiky, kteří také chápou režim (dobu, systém) hýčkán a chráněn ať udělá cokoli.
Petra Mlsnu měla podle Wikipedie v oblibě nejen plejáda politiků, ale i mnohé další postavičky polistopadové éry: Jan Fischer, Petr Nečas, Marie Benešová, Jiří Rusnok, Marcel Chládek, Milan Chovanec, Miroslav Pelta, Andrej Babiš, Miloš Zeman, Martin Janoušek, Alois Hadamczik. Ač se před kamerami mnozí z těchto osob tvářili jako nesmiřitelní rivalové, při obsazování zásadních výkonných postů měli kupodivu stejný vkus.
Petr Mlsna má za sebou řadu kontroverzních příběhů. Jednou takovou ukázkou aktivity „obyčejného, nezávislost ctícího úředníka“, kterým by Petr Mlsna měl ve skutečnosti být, byla utajená schůzka na Hradě dne 22. 5. 2022, kde cosi probíral spolu s Vratislavem Mynářem, Martinem Nejedlým a Alešem Gerlochem. Co jméno, to „výkvět demokracie“ polistopadové éry. Přesto tento a mnohé další „přešlapy“ Petra Mlsny nezadaly pražádný důvod vládě Petra Fialy, aby prezidentu republiky podala návrh na odvolání Mlsny pro závažné narušení důstojnosti funkce předsedy Úřadu a narušení jeho nezávislosti a nestrannosti. Mlsna za „schování se před bouřkou“ na Hradě a pokec s Nejedlým v době již plnohodnotné invaze Ruska na Ukrajinu nedostal od Petra Fialy ani pomyslnou žlutou kartu.
U staronové nastupující vlády není také jediný důvod se domnívat, že by cokoli měnila nejen na postu předsedy ÚOHS, ale ani že by provedla reformy úřadu, které by vedly k omezení zcela nepochopitelně vysokých pravomocí předsedy, pomalého rozhodování úřadu, jeho netransparentnosti a benevolentnosti vůči obsazování trhů koncerny a korporacemi, které tak spolu s politickými stranami mají v Mlsnovi i ÚOHS ideálního spojence na cestě pokračující oligarchizace státu. Nepřipraví se přeci o nástroj s pravomocí „zakleknout“ na kohokoli (třeba i na médium – viz Seznam), kdo se někomu z mocných nebude z jakéhokoli důvodu líbit, bude mu překážet na cestě k ještě vyšší monopolizaci trhu v ČR… a v dalších podobných případech.
V žádném vyspělém západním demokratickém státě (včetně Polska) nenajdete antimonopolní úřad, který by svou činnost vykonával
- zcela proti svému poslání ochrany občanů a malých a středních podniků před porušováním férovosti tržního prostředí, a
- kde by ve vedení antimonopolního úřadu mohl být ředitel s prakticky monopolními a diktátorskými pravomocemi.
Nene. Cestou vyspělých států nejdeme. Nemáme k tomu totiž ani jednu politickou stranu či hnutí, které by po cestě k občanské společnosti a občanskému státu chtěly vůbec jít. Nemáme politické strany či hnutí, jejichž politici by nechtěli vládnout všem a všemu z centra a v co nejmenším okruhu osob.
Celých 36 let od přestříhání drátů na hranicích vedou tento stát jen a pouze centralisté, malí Napoleóni, kteří za peníze a posty, kde mohou uplatnit své diktátorské sklony, udělají cokoli. Kteří si na různá vedoucí místa úřadů a institucí – jako např. na post předsedy ÚOHS – instalují po vzájemné dohodě osoby, které jim půjdou zcela a oddaně na ruku, přestože by tyto úřady měly být maximálně apolitické, nezávislé a měly by stát na straně občanů, nikoli politiků a byznysových zájmů koncernů a korporací.
Petr Suda
Listopad ještě neskončil
