Článek
Sekta jednoho estébáka by dnes neutvářela koalici s projektem populistů zvaným SPD, jehož jediným cílem byly vždy jen štědré státní příspěvky, a s Motoristy – dalším projektem starého, nechvalně známého prognostika Klause. Možná by se země nemusela znovu probouzet do déjà vu à la „Bude líp, až nejlíp“.
Pětikoalice tehdy slibovala změnu stylu vládnutí. Transparentnost. Vyšetření kauz, které hýbaly veřejným prostorem. Chtěla došetřit otravu Bečvy, rozplést síť střetů zájmů, odstranit vliv Agrofertu ze státu, prošetřit covidové nákupy i prorůstání Hradu s ruskými a čínskými zájmy. Nic z toho se nestalo. Kampaň co kampaň, stejné lživé písničky, které občané – ale i novináři a různé osobnosti – pokaždé ochotně spolknou. Zprava či zleva, z jihu či ze severu.
Varování z doby před rokem 2021 nestačilo. Petr Fiala měl následně po volbách pravdu, když říkal, že tato vláda dostává možná poslední šanci. Měla možnost nejen uklidnit zemi po éře chaosu, ale i provést důkladnou očistu státu – deagrofertizaci, spravedlivé vyšetření minulosti, návrat k odpovědnosti. Neudělala to. A opět se ukázalo, že když se zlo nechá „v klidu usnout“, nevytratí se – jen počká, až bude moci znovu povstat.
Česká společnost už tuhle chybu jednou udělala. Po roce 1989 nedošlo k důsledné dekomunizaci. Tehdy si mnozí řekli, že „není třeba se vracet do minulosti“, že „půjdeme sametově dál“. Jenže bez pojmenování a vyrovnání se s minulostí se spravedlnost nikdy neobnoví. Staří mocní si jen změnili kabáty, struktury i taláry zůstaly, duch cynismu a beztrestnosti přežil.
A přesně to samé se stalo po roce 2021. Nedošlo k deagrofertizaci. Nepřišlo zúčtování s érou zneužívání moci a peněz. Ti, kteří měli být vyšetřováni, zůstali nedotčeni. A teď se vracejí – silnější, zkušenější, sebejistější.
Pětikoalice měla šanci zlomit nedůvěru ve stát a politiku. Neudělala to. Jak bude pokračovat vláda jednoho z nedotknutelných oligarchů, je jasné každému, kdo politiku sleduje. Co je psáno v programovém prohlášení vlády, je opět zcela irelevantní. Díky centralistickému systému, nefunkčním kontrolním mechanismům, nevymahatelnému právu vůči mocným a bohatým a parlamentu plnému stranicky loajálních poslanců bez svědomí půjde tato země dál stále stejnou cestou, o které politici v žádném prohlášení nepsali, ale která je desítky let jedinou jistotou. Pokračovat se bude v oligarchizaci moci, monopolizaci trhů, obrovské korupci a klientelismu, v naprosté nekoncepčnosti a neefektivnosti státu – to je jediný skutečný politický program, který se od vzniku České republiky nemění.
Těžko může dojít k očistě v zemi, kde je provázanost politiky a byznysu tak obrovská. Kde korupce a klientelismus prorůstají všemi politickými značkami, ať zní jejich volební slogany jakkoli.
Že selhávají politici, je fakt. Ale nepochopitelné je, jak hluboce opět selhali novináři, komentátoři a veřejné osobnosti – ti, kteří mají být hlídacími psy moci, zvolili zase jen pohodlné mlčení, popřípadě brblání. Aby to prý „nenahrálo Babišovi“. Jenže právě tím mu nahráli nejvíc. Když se z obavy před návratem populismu přestane mluvit o pravdě, populismus se vrátí v plné síle.
Když se novináři bojí ptát, když veřejnoprávní média relativizují a z diskusních pořadů se stávají ubohé estrády stále stejných kašpárků a loutek, když osobnosti volí mlčení místo odvahy, když zní neobjektivní, kritická jednostrannost a mlčí reálné objektivní hlasy – vzniká vakuum. A v něm vždy vyhrává ten, kdo se nebojí a umí lépe lhát.
Mnozí si jistě opět říkají: „Ono to nějak dopadne.“ Ano, dopadne. Osm desítek let to tu „nějak dopadá“. Pro pár procent lidí dokonce skvěle. Mohou se těšit i z toho, že jsou pro orgány činné v trestním řízení zcela neviditelní. Takovému systému se ale neříká demokracie. To je demokratura– vláda zdánlivé svobody, přestrojená forma moci, kterou jsme přece v Listopadu nechtěli. Nebo ANO?
A pokud dnes někdo svaluje odpovědnost za tuto situaci na voliče, měl by si odpovědět na jednoduchou otázku: Co s tím vůbec mohl běžný volič dělat? Vždyť se mu lže od Listopadu nepřetržitě. Nejprve politici z Občanského fóra, kteří uzavřeli dohody s komunisty. Pak prognostici v každé straně – Klaus napravo, Zeman nalevo, Dlouhý uprostřed – kteří hráli divadlo, že se nesnáší. Následovala opoziční smlouva jako vrcholný podraz na voliče, amnestie Klause s podpisem ODS, éra slibů a lží ANO a hned na to sliby a lži pětikoalice.
Vyvrcholením cynismu bylo, když si letos v květnu poslanci napříč spektrem – ODS, TOP 09, KDU-ČSL s podporou ANO a SPD – odhlasovali možnost beztrestného lhaní v kampaních, když ze zákona vyškrtli ustanovení postihující šíření lží a urážlivých informací. Že se proti lžím politiků staví i Ústavní soud a považuje pravdomluvnost politiků za základ právního státu? No a co.
Takže znovu: koho si mají občané mezi těmito zcela prolhanými politiky vybrat, když ve finále stejně všichni pracují pro něčí byznysové zájmy a když ani jedna partaj nemá problém se systémem, který umožňuje pár prolhaným politikům vládnout všem a všemu z centra podle not superbohatých?
Možná by si politici, kteří mají voliče zcela na háku, mohli přepsat Ústavu, aby lépe odpovídala realitě. Jasnou většinou disponují jak ve Sněmovně, tak v Senátu. Hned v Hlavě první, článku 2 a prvním bodě by místo „Lid je zdrojem veškeré státní moci“ mohlo stát: „Lid je dobrý akorát jako zdroj daní a tím to hasne“.
Petr Suda
Listopad ještě neskončil
