Článek
Bohužel, někteří cyklisté se na silnici chovají tak, jako by byli nesmrtelní, a motoristy často dostávají do svízelných situací. Na druhé straně to mnohdy ani cyklisté nemají s motoristy lehké.
I když po většinu roku jezdím autem, čas od času i já vyrazím na silnici na kole. Proto vnímám odvěký spor mezi motoristy a cyklisty z obou úhlů pohledu. Přesto musím poznamenat, že coby cyklista nemám s motoristy zpravidla žádný problém, ovšem jakmile usednu za volant, nemohu často některým bezohledným cyklistům přijít na jméno.
Již několik měsíců u nás platí nový předpis, kdy je povinností řidiče při předjíždění cyklisty rychlostí vyšší než 30 km/h ponechat si od něho boční odstup nejméně 1,5 m. Pokud jede vozidlo maximální rychlostí 30 km/h, postačí vzdálenost od cyklisty nejméně 1 m. Tento předpis je samozřejmě s ohledem na bezpečnost cyklistů naprosto v pořádku. Nicméně mnozí cyklisté svým bezohledným chováním řidiče nutí k jeho porušování.
Cyklisté na silnici patří. Ale…
Jsem si jistý, že každý řidič několikrát zažil cyklisty jedoucí vedle sebe způsobem, že je prakticky nemožné předjet je bez porušení předpisů. Naprosto ignorují kolonu aut, která se za nimi tvoří, a pokud je upozorníte, že by se měli zařadit za sebe, nezřídka se setkáte s nadávkami a výhrůžkami.
Není to tak dávno, kdy jsem narazil na skupinu postarších cyklistů, kteří jeli v hloučku vedle sebe tak, že někteří chvílemi zasahovali do protisměru. I když na sobě měli sportovní trikoty, jako hlavní peloton Tour de France, na první pohled bylo zřejmé, že více než cyklistice holdují zejména guláši s osmi a pivu. Dokud se řítili z kopce, relativně jsem byl ochoten zpomalit na 40 km/h a nepředjíždět je. Ovšem když na rovině zpomalili na 20 km/h a začali si otírat upocená čela, začala se za mnou tvořit kolona aut. Ti méně trpěliví řidiči začali nervózně projevovat svou snahu kolonu i s cyklisty předjet.
Bezohlední cyklisté neumožní vozidlu bezpečně předjet.
Opatrně jsem proto krátce zatroubil, abych sváteční sportovce upozornil, že poměrně výrazně blokují dopravu. Schytal jsem několik nadávek, výhrůžek i zdvižených prostředníků, ale po chvíli se skupinka zařadila za sebe a nechala kolonu aut předjet.
Po pár kilometrech jsem však narazil na rodinku, která se na kolech snažila vyšlápnout prudší kopec. Na nejlehčí převod se pohybovali na kolech rychlostí chůze. Děti jely metr od krajnice a rodiče se je snažili chránit vlastními těly tak, že jeli vedle nich takřka po středové čáře. Jelikož nebylo vidět za horizont na vrcholu kopce, tudíž hrozilo, že kdykoliv může vyrazit auto v protisměru, a tak rodinku nešlo bezpečně předjet. Po chvíli za mnou začal funět kamion, jehož řidič měl co dělat, aby jej do kopce pomalou jízdou udržel v pohybu. Na celé situaci bylo nepochopitelné, že vedle silnice vedla nová cyklostezka.
Jednoho cyklistu jsem si obzvlášť oblíbil. Potkávám jej pravidelně cestou do práce. Postarší pán, který jezdí na starém šedém kole a na sobě má šedé montérky a šedou montérkovou bundu. Pravděpodobně také jezdí do práce stejným směrem jako já. Odrazky i světla asi považuje za zbytečnost. Na podzim ráno, když se ještě plně nerozednilo a na silnicích leží mlha, je takový cyklista vidět sotva na 5 metrů.
Další cyklisté experti nevědí, jak správně dávat najevo změnu směru jízdy. Bez varování vybočí k protějšímu okraji silnice, ačkoli tam není žádná cesta, a tak řidič za nimi sotva může takový manévr předpokládat. Snad cyklistu zaujal strom s třešněmi, nebo výhled do krajiny, kdo ví.
Pak máme cyklisty, kteří se podle situace během vteřiny mění na chodce. Takové potkáte zejména ve městech. Po silnici se blíží ke křižovatce, kde se na semaforu rozsvítí červená. Jelikož však ve stejném směru svítí zelená na přechodu pro chodce, šup na chodník, přeletí přechod, div neporazí chodce a za křižovatkou zase hop na silnici. Na chodníku však cyklista nemá co dělat. Tedy pokud kolo netlačí, nebo se nejedná o dítě mladší 10 let.
Zapomenout nesmím ani na některé bezohledné dálkové cyklisty. Denně sbírají najeté kilometry, aby se mohli pochlubit na sociálních sítích mapou z aplikace, na které je zobrazena trasa dlouhá několik desítek kilometrů, kterou právě urazili. Problém je, že někteří z nich své rekordy lámou v dopravních špičkách na nejvíce vytížených silnicích. Doma si pak umývají pod nosem usazený smog z výfuků s pocitem, že udělali něco pro své zdraví.
A nakonec máme slušné a ohleduplné cyklisty. Těch je naštěstí většina. Jezdí za sebou při krajnici a nechají vozidla bezpečně předjet. V křižovatkách dávají rukou znamení o změně směru jízdy, jezdí na kole pro radost a využívají zejména cyklostezky, kterých je dnes dostatek po celé naší krásné zemi. Pokud musí vyrazit po silnici, dobře si uvědomují, že i někteří řidiči mohou jezdit nebezpečně a na rozdíl od řidiče jejich tělo nechrání karoserie automobilu. Také dobře chápou, že nestačí vidět, ale stejně důležité je být viděn. Proto mají kola vybavena předepsanými odrazovými prvky a světly.
Také jezdíte na kole? Ke kterému typu cyklistů se řadíte?
