Článek
Železniční neštěstí vždy přitahovala pozornost médií. U nás se paradoxně stala první nehoda už v roce 1839 při slavnostním zahájení provozu na trati Vídeň–Břeclav–Brno. S ohledem na to, že k nehodě došlo bezmála před dvěma stoletími, je takřka nemožné dopátrat se přesných informací a tehdejší zdroje se v některých podrobnostech lehce rozcházejí.
Jisté je, že to byla sláva, která přitahovala velkou pozornost. Kolem trati se shromáždily tisíce lidí, aby mohly být svědky této historické události. Z Vídně byly vypraveny celkem čtyři vlaky, které v 38 vagonech tažených parními lokomotivami přepravovaly 1125 cestujících. Na cestu vyrazily před sedmou hodinou ranní a po více než čtyřech hodinách dorazily do Brna. Tam je čekalo slavnostní přivítání, kterého se zúčastnila veškerá tehdejší honorace.
Po čtvrté hodině všechny vlaky vyrazily zpět do Vídně. Vyjížděly přibližně osm minut po sobě. První vlak se však díky technickým komplikacím zdržel ve stanici Vranovice. Druhý vlak za ním zastavil v bezpečné vzdálenosti, avšak strojvůdce třetího vlaku díky zatáčce a terénním nerovnostem spatřil konec druhého vlaku na vzdálenost 260 metrů a neměl již dostatek prostoru pro zastavení. Náraz rozbil dva vagony a několik dalších bylo poškozených.
Naštěstí se to obešlo bez obětí na životech, různé zdroje pak uvádějí tři až osm vážně zraněných osob. Čtvrtý vlak zastavil v bezpečné vzdálenosti včas.
K nejtragičtější železniční nehodě u nás došlo v roce 1960 na trati Pardubice–Hradec Králové u obce Stéblová. Neštěstí se stalo v podvečer 14. listopadu.
V 17:22 vyjel od Pardubic motorový vlak. Za motorovým vozem s prostorem pro cestující byly připojeny čtyři osobní vozy a na konci druhý motorový vůz s prostorem pro cestující. Tedy klasický vláček, se kterými jsme se na lokálních tratích běžně setkávali ještě nedávno.
Motorový vůz typ M131
V 17:25 vyjel z Hradce Králové vlak tažený parní lokomotivou. Za ní bylo zapřaženo celkem devět osobních vozů, poštovní vůz, nákladní vůz a služební vůz.
Oba vlaky vyrazily po jednokolejné trati proti sobě a setkat se měly na kolejích ve stanici Stéblová, kde se mohly po staničních kolejích vzájemně vyhnout. Parní vlak do této stanice dorazil v 17:40, kde zastavil a měl čekat na průjezd motorového vlaku. Toho dne byla hustá mlha a v listopadu je před šestou odpolední hodinou již tma.
Průvodčí údajně zahlédl u dopravní kanceláře mávnutí zeleným světlem, a tak vydal pokyn: „Nastupte, odjezd!“ Přestože nikdo jiný zelené světlo neviděl, vlak se dal do pohybu. Topič právě přikládal do kotle a nevšiml si návěstidla v poloze „Stůj“. Nevšiml si ho ani vlakvedoucí. Výpravčí vyběhl z kanceláře a snažil se vlak pískáním a baterkou zastavit, průvodčí však již začal kontrolovat jízdenky, a tak si jej nevšiml. Neuspěl ani výhybkář, který se snažil vlak dohnat na kole.
Výpravčí se proto snažil ještě telefonem dovolat na stanoviště obsluhující závory na přejezdu, které mohlo zastavit motorový vlak jedoucí proti, ale ten již kolem stihl projet.
Neštěstí už nemohlo nic zabránit. Vlaky se srazily čelně, oba jely rychlostí přibližně 60 km/h. Posádku parní lokomotivy zachránil kotel, ovšem třetí vůz tohoto vlaku byl zcela zdemolován vozy za sebou, když do něho setrvačností narazily.
Ještě hůř však dopadl motorový vlak. První vůz najel na čelo parní lokomotivy a byl vyzdvižen nahoru. První osobní vagon byl natlačen na bok lokomotivy a další tři osobní vagony byly setrvačností rozdrceny.
Situaci navíc zhoršila posádka parní lokomotivy, která ze strachu, aby nevybuchl kotel, vysypala žhavé uhlí. To zapálilo naftu, která vytékala z nádrže rozbitého motorového vlaku a tím vznikl rozsáhlý požár.
Nehoda si vyžádala 118 mrtvých a 100 těžce zraněných osob.
Nejtragičtější vlaková nehoda se však stala před dvaceti lety v prosinci 2004 na pobřeží Srí Lanky.
Dne 26. prosince 2004 se stal vlak známý jako Samudra Devi, neboli „Královna oceánu“, symbolem jedné z největších tragédií spojených s ničivou tsunami v Indickém oceánu. Tato přírodní katastrofa si vyžádala životy nejméně 1 700 pasažérů tohoto vlaku. Nicméně některé zdroje uvádějí obětí až 2 000, protože jak už bývá v těchto končinách zvykem, přeplněným vlakem cestovalo i mnoho pasažérů tzv. „na černo“. Skutečný počet obětí lze tedy pouze odhadovat.
Vlak Samudra Devi se v osudný den vydal na svou pravidelnou trasu z Colomba do Galle na Srí Lance. Cestovalo jím mnoho rodin, dětí a běžných cestujících, kteří se vraceli domů po vánočních svátcích. Nikdo netušil, že jejich cesta se brzy promění v boj o život.
První vlna tsunami zasáhla vlak na pobřeží kolem desáté dopolední hodiny. Vlak nápor vody ustál a zastavil na železničním náspu. Někteří lidé vystoupili a hledali úkryt za vlakem, jiní vylezli na střechu. Bohužel během deseti minut dorazila druhá, mnohem mohutnější vlna, která dosahovala i několik metrů nad střechy vagonů.
Nejprve smetla všechny, kteří byli na střeše vlaku, vagony převrátila na lidi schovávající se za vlakem. Voda pronikla do vagonů a ti, kteří se ukrývali uvnitř, se utopili. Některé zdroje dokonce uvádějí až 2 500 obětí, přežilo jen 150 lidí.
Vlak Samudra Devi se tak stal největší železniční katastrofou v historii.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_%C5%BEelezni%C4%8Dn%C3%ADch_nehod_v_%C4%8Cesku
https://www.frews.cz/nejhorsi-zeleznicni-katastrofa-se-udala-v-roce-2004-tsunami-pohltilo-vlak-plny-cestujicich-na-sri-lance/
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDelezni%C4%8Dn%C3%AD_nehoda_u_St%C3%A9blov%C3%A9
