Článek
Naše cesta po stopách Inků kupodivu začíná v Polsku. V roce 1760 se vzdálený příbuzný někdejších majitelů zámku Niedzici (u nás známého také jako Dunajec), Sebastian Berzevicz, vydává do Peru pátrat po zlatě Inků. Osud tomu chtěl, aby se tam zamiloval do princezny, přímé dědičky Inckého vládce Atualpy. S ní se oženil, ovšem ona následně zemřela při porodu. Jejich dcera Umina se posléze provdala za dalšího člena královské rodiny, bratrance a následníka trůnu, Tupaka Amarua II.
Po nevydařeném povstání proti Španělům údajně celá královská rodina uprchla do Evropy i s částí inckého pokladu.
Zde si dovolím v historii odbočit zpět. V roce 1532 incký panovník Atahualpa bláhově uvěřil španělskému dobyvateli Franciscu Pizarrovi, který jej požádal o schůzku. Důvěřivě se vydal na setkání jen s omezenou družinou. Španělé na něho však podle všeho zaútočili, družinu pobili a Atahualpu zajali. Ten jim ve snaze vykoupit se nabídl, že místnost, v níž jednali, náplní do výše dvou metrů zlatem a dodá i dvojnásobné množství stříbra. Dohodu prý splnil ovšem ani tak Španělé jeho život neušetřili. Franciscův sekretář prý zaznamenal, že Inkové k jeho vykoupení dodali 5 529 kg zlata a asi 12 000 kg stříbra.
Po popravě (přesněji po vraždě) Atahualpy Inkové rychle pochopili, že Španěly vede jen touha po zlatě. Jeho přísun proto zastavili a začali je ukrývat. Zde mimochodem můžeme najít rovněž počátky vyprávění o bájném městě El Dorado.
Pro Inky zlato nikdy neznamenalo bohatství, měli jej spojené spíše s náboženstvím. Údajně proto mnoho zlata naházeli do jezera, aby se kovu, který se stal s příchodem Španělů jejich prokletím, zbavili. Nicméně se odhaduje, že zlata vlastnili tolik, že se dodnes mohou v husté vegetaci ukrývat města, která zlatem oplývají a mnoho dalších pokladů je v různých skrýších.
Vraťme se ale ke královské rodině, která hledala bezpečí v Evropě. Údajně se měla usadit v Benátkách i s částí pokladu, který jim mohl po několik generací zajistit pohodlný život.
Bohužel je i zde dohnali Španělé a pravděpodobně ve snaze získat informace o zlatě Tupaka zavraždili.
Inkové v Benátkách
Není jasné, zda Umina znala cestu k bájnému pokladu Inků už před útěkem do Evropy, nebo ji získala až po smrti svého muže. Uvádí se však, že po jeho smrti ji navštívili poslové s Peru, aby jí sdělili, že se stala následnicí trůnu a také jí uvedli podrobné informace o poloze pokladu.
Umina následně uprchla do Polska, do sídla předků svého otce, na polský zámek Niedzica.
V Polsku pak v Krakově měla pod práh brány zakopat dokumenty vedoucí k poloze pokladu.
Bohužel i zde ji Španělé v roce 1797 vystopovali. Polské prameny uvádí, že ji snad zavraždili proto, aby přerušili královskou linii, pravděpodobnější však je, že podlehla mučení, když byla nucena vyzradit, kde se poklad ukrývá. Španělští zvědové se prý domnívali, že mapu s nákresem cesty k pokladu spolkla, tak jí rozpárali břicho. Neštěstí zlatého pokladu ji tedy dostihlo i v Polsku.
Tady by mohl příběh končit.
Jenže o pár desetiletí vše pokračuje ve dvou verzích:
Poslední přímý potomek Tupaka Amaru, Anton Beneš, údajně žil v 19. století nedaleko Brna. Snad o svých předcích mnoho nevěděl nebo se o historii příliš nezajímal. Jeho pravnuk, Andrzej Benesz se později stal viceprezidentem parlamentu Polské lidové republiky (…že by se v něm projevily vladařské geny jeho předků?…). Benesz se o své předky začal zajímat, a tak zjistil, že byl jeho dědeček adoptován. V tajném úkrytu pod prahem našel olověnou zapečetěnou trubku a v ní několik kožených řemínků s uzlovým písmem, které by mohly vést k pokladu, nebo k mapě s jeho polohou.
Zde však můžeme narazit na zásadní rozpory.
Badatel Arnošt Vašíček uvádí poněkud jiný příběh než ten, který je známý zejména v Polsku. Podle něho uzlíkový testament našel Andrzej Benet, potomek šlechtického rodu Berzewitců v úkrytu pod schodem vnitřní brány na hradě Niedzica.
Vašíček také uvádí, že Sebastian Berzevicz, otec Uminy pravděpodobně ze strachu před znesvěcením ostatků své dcery vykonal v Polsku jen fiktivní pohřeb a skutečný hrob incké princezny Uminy je nyní v Moravském Krumlově, v místě jeho vzdálených příbuzných. Na Moravě měl prý také vyrůstat jeho vnuk Antonio, který se později přestěhoval do Polska.
Uzlíkové písmo se dodnes nepodařilo nikomu rozluštit, může se jednat o podvrh?
Záhadolog Vašíček také poukazuje na to, že mapa k bájnému pokladu by mohla být ukryta v rakvi princezny Uminy.
Bohužel tento příběh nebyl nikdy historiky dostatečně potvrzen. Ale není šprochu, aby…
Je tu tedy nepatrná naděje, že se někde v Moravském Krumlově možná skrývá mapa k bájnému El Dorado…
Zdroje:
https://enigmaplus.cz/hrad-niedzica-u-krakova-inkove-v-polsku/
