Článek
Jurij Alexejevič Gagarin se narodil 9. března 1934 v prosté venkovské rodině ve vesnici Klušino. Velkou část dětství tedy prožil v období druhé světové války. Život na okupovaném území nebyl lehký, dům jeho rodiny dokonce zabrali Němci a tak nezbylo nic jiného, než vykopat zemljanku, aby měli s rodiči a sourozenci kde složit hlavu.
V září 1941 nedaleko na poli nouzově přistálo sovětské letadlo Jak-1 a pilot dětem dovolil na chvíli usednout do kabiny. Jak později Jurij vzpomínal, začala tím jeho láska k letadlům a ovlivnilo to později i jeho další život.
Za studia na Satorovské průmyslové škole se opakovaně hlásil do nedalekého aeroklubu až jej napotřetí v roce 1954 přijali. O rok později byl přijat na vojenskou leteckou školu v Oremburgu, kde stihl nalétat celkem 256 hodin, než nastoupil na výcvik do střediska přípravy kosmonautů.
Postupně prošel širokým výběrem, kde od roku 1959 z 3561 letců bylo vybráno postupně celkem 20 kandidátů na budoucí kosmonauty. I když je uváděno, že při výběru bylo zohledněno zejména výborné zdraví, výška do 175 cm, váha do 75 kg a věk do 35 let, v tehdejším sovětském svazu nemalý význam a často i rozhodující úlohu hrál i třídní původ a vztah ke komunistické straně. V tomto ohledu Gagarin splňoval požadavky vlády takřka dokonale až na jednu drobnost.
Od března 1960 prošel Jurij náročným výcvikem, během něhož vstoupil do komunistické strany a tím jeho šance stát se prvním kosmonautem opět vzrostly. I když rozhodně nechci podceňovat Gagarinovy schopnosti, větší část výcviku byla zaměřena zejména na schopnosti přežití v dosud neprozkoumaném prostředí, vysokém přetížení při startu i přistání a možnými problémy během nulové gravitace. Popravdě kosmonaut vlastně nebyl pilot, ale více či méně jen pasažér v lodi, ve které měl jen pramálo možností jakéhokoli řízení.
Když konečně 12. dubna 1961 v 6 hodin a 7 minut světového času odstartoval, aby obletěl zemi a o 108 minut později přistál díky technickým problémům mimo plánovaný úsek přistání, bylo následné oznámení sovětské vlády o první úspěšné cestě člověka do vesmíru pro mnoho lidí doslova šokem. Ne však už tolik pro ty, kteří vývoj a pokrok v kosmonautice v sovětském svazu sledovali.
I když tehdejší vláda SSSR bedlivě tajila veškeré neúspěchy, aby se pak mohla vyzdvihnout o to více svůj technologický náskok před zbytkem světa, dalo se očekávat, že po úspěšném vypuštění modulu se psem Lajka do vesmíru bude brzy následovat i let s lidskou posádkou. Ovšem i přes veškeré utajování časem prosákly na veřejnost neúspěšné pokusy, které končily explozemi raket nebo smrtí prvních psích astronautů. To se později stalo jiskrami různých spekulací o tom, že první let sovětského kosmonauta byl vlastně jen podvod, který měl jen zvýšit prestiž sovětského svazu a komunistického vedení. Začaly se tak šířit různé fámy.
Jednou z nich bylo, že byl celý let jen zinscenovaným podvodem a Gagarin vlastně nikdy ve vesmíru nebyl. Šířilo se také, že sice Gagarin úspěšně odstartoval, avšak podobně jako Lajka skončil navždy na oběžné dráze a sověti nám následně představili jeho dvojníka. Další spekulací bylo, že Gagarinova loď Vostok 1 překonala zemskou gravitaci natolik, že se vydala na neřízenou meziplanetární cestu pryč z naší sluneční soustavy. Opomenout nesmíme ani zvěst o tom, že Gagarin zahynul během přistání.
Poslední verze má ale dokonce jisté vysvětlení. První přistávací moduly byly konstruovány tak, že během přistání byl kosmonaut katapultován a přistál samostatně na padáku. Modul pak přistával prázdný na vlastních padácích. Když během jednoho z testů tímto způsobem přistál modul a vedle něho se snesla figurína ve skafandru, seběhli se z okolí vesničané ve snaze zjistit co se děje. Oblast však zajistili vojáci a vesničané pak zpovzdálí nechápavě sledovali, že se nebohému kosmonautovi – figuríně ve skafandru nikdo nesnaží poskytnout pomoc. Tento test byl však prokazatelně provedený dlouho před Gagarinovým letem.
Bohužel veškeré tyto konspirační teorie měly i přímý vliv na další fámy, které se rozšířily rychle po Gagarinově smrti.
Po svém letu se stal Gagarin v sovětském svazu personou číslo 1 se všemi privilegii, jaké se snad nedostávaly snad ani nejvyšším státním hodnostářům. Strana jej předváděla po celém světě, lidé z něho šíleli ještě více, než je dnes obvyklé u nejlepších superstar. Zároveň se stal pro SSSR symbolem úspěchu, národním hrdinou a chráněnou osobou. Mohl do jisté míry dělat prakticky cokoliv, pokud tím nedělal ostudu straně a lidu. A na Jurije to mělo stejný dopad, jako na některé jiné světové hvězdy. Večírek střídal večírek, alkohol tekl proudem a zájem opačného pohlaví byl nezměrný. A Gagarin toho samozřejmě využíval.
Jurijova pozice byla dokonce tak neochvějná, že brzy navázal blízký vztah se samotným Leonidem Iljičem Brežněvem. Ten zastával od roku 1947 funkci prvního tajemníka komunistické strany sovětského svazu a v roce 1960 se stal předsedou vlády nejvyššího sovětu, což vlastně znamenalo hlavu státu. Brežněv tak měl mimo jiné neochvějnou moc nad životem a smrtí kohokoli v zemi. Přesto z počátku přátelský vztah přešel ze strany Gagarina v jistou nenávist. Nechal se slyšet, že jej unavují Brežněvovy požadavky, aby vyprávěl pikantní příběhy z večírků, kterým se pak nechutně pochechtává. Vyvrcholilo to tím, že jejich setkání často končily prudkými hádkami za zavřenými dveřmi. To samo ukazuje, jak byl Gagarin pro komunisty důležitý, protože Brežněv byl známý tím, že neváhá kohokoli při sebemenším náznaku nesouhlasu nechat odstranit. Gagarina se to však netýkalo.
I když byl Gagarin vykreslován komunistickou stranou jako hrdina lidu a uvědomělý straník bez poskvrny, v odtajněných archivech exceluje historka, která dokládá jak mohly večírky plné alkoholu probíhat. Při jednom z nich se Jurij značně posílený alkoholem vydal svádět jistou zdravotní sestru na hotelový pokoj. Bohužel pro něho jej brzy začala shánět manželka a když začala bouchat na dveře, Jurij se snažil situaci zachránit skokem z balkonu. Naneštěstí se mu přitom noha zapletla do popínavých rostlin, a tak notně podnapilý Gagarin skončil hlavou na obrubníku. Nebyl to zřejmě stejně úspěšný let, jako když startoval do vesmíru. Když jej našli zakrváceného v bezvědomí, léčba si vyžádala několik dní, bohužel však v době, kdy se konal sjezd komunistické strany, na které byla jeho účast povinná. Zahraničním médiím se totiž jen sotva dalo vysvětlit, proč se Gagarin sjezdu nezúčastnil.
Paradoxně i zde z jeho neúčasti vznikla fáma, kdy některé noviny otiskly nesmysl, že je Gagarin nemocný díky kosmickému ozáření. Nezbylo nic jiného, než Gagarina na sjezd přivést. Ukázal se sice jen krátce, ale fámy to vyvrátilo. Nešlo však přehlédnout čerstvou jizvu v obočí, na kterou se jej novinář dotázal. Gagarin ihned zareagoval historkou, že nesl v náručí dcerku a zakopl. Ve snaze aby jí zachránil před úrazem prý raději sám spadl hlavou na kámen. Tato historka se pak na dlouho stala oficiálním vysvětlením, které z Gagarinova záletu svým způsobem udělala další hrdinský čin.
Dosavadní Gagarinův život byl tedy díky utajování a lžím v komunistickém světě plný nejasností a spekulací. Tomu se bohužel nevyhnula ani jeho smrt. Tragicky zahynul 27. března 1968 při leteckém neštěstí. Souběžně s tím ihned vznikla spousta konspiračních teorií.
Jednou z nich je, že byl zabit KGB, aby byl umlčen. Údajně by prý v závislosti na alkoholu a v opilosti mohl vyzradit že byl jeho let neuskutečněnou lží, aby SSSR trumfla USA.
Další z různých teorií bylo, že se jednalo o dvojníka , který měl nahradit mrtvého Gagarina, jehož životnost byla předem naplánována a měl sloužit jen k propagaci sovětského úspěchu. Odstraněn měl být KGB dřív, než mohl promluvit a naoko hrdinská smrt při letu stíhačkou jen měla umocnit jeho oddanost straně.
Různé teorie mluvily o tom, že vlastně ve stíhačce vůbec nebyl, nebo stroj z nebe smetla umístěná nálož. Odtajněné spisy však hovoří jasně. Jednalo se o nehodu, i když její okolnosti jsou dodnes rozporuplné.
Jurij si díky nedokončenému výcviku celý život nesl pro něho ponižující zařazení pilota druhé třídy. Výcvik mu přerušil přestup do kosmického programu a s nalétanými hodinami mohl létat jen v doprovodu instruktora. Přes veškeré jeho chyby v soukromém životě bral život profesní velice vážně. Na sjednaný výcvik i do zaměstnání se dostavoval včas, střízlivý, dostatečně odpočatý a připravený. Ovšem bylo pro něho nepřijatelné, že sám jako pilot druhého stupně má velet podřízeným, kteří jsou piloty prvního stupně. Rozhodl se proto, že svůj výcvik dokončí a dotáhne to až na instruktora.
Mimo jiné si tím chtěl i zvýšit svou odbornost a vrátit se do vesmíru.
V tragický den se dostavil na svůj poslední let, během kterého měl vykonat zkoušku a získat hodnost pilota prvního stupně. To by znamenalo, že konečně může létat sám, bez instruktora, který může zasahovat do řízení letadla.
Mig 15
Každopádně špatné informace o počasí i nádrže už před startem hrály proti pilotům. To vše však nemuselo nutně znamenat katastrofu.
Let však trval asi 10 minut. Letadlo vzlétlo v 10.19 a už v 10.30 hlásil Gagarin, že je úkol splněn a budou přistávat. To však bylo to poslední, co se v radiostanici ozvalo. O pár vteřin později narazilo letadlo do země.
Trvalo několik dlouhých minut, než si obsluha radaru na letišti uvědomila, že jim letadlo z obrazovky zmizelo. Ale o tom až později. Ve chvíli kdy obsluha nahlásila problém a vrtulník našel místo havárie, postupně se k troskám sjeli největší ruští odborníci. Na místě našli jen zlomky plechů a velký kráter. V průběhu dní pak stovky vojáků prohledali a překopali široké okolí. Motor letadla byl až v hloubce 7 metrů. Při vysoké rychlosti nárazu z pilotů nezbylo prakticky nic. Nejprve se našel jen úlomek spodní sanice Serjogina, který byl snadno identifikován podle zlatých zubů. Zpočátku se dokonce spekulovalo nad tím, že se se Gagarin stihl katapultovat, ale brzy byl objeven útržek jeho kombinézy na nedaleké bříze. Postupně pak byly nalezeny kusy ostatků obou pilotů.
I když jsou Rusové proslulí svou laxností a šlendriánstvím, v průběhu týdnů se jim podařilo dohledat skoro 95% částí letadla.
Díky tomu se podařilo zjistit, že letadlo dopadlo na zem podvozkem, což naznačuje, že se piloti do poslední chvíle snažili pádu zabránit. Podobně se prokázalo, že se ani jeden z pilotů nesnažil katapultovat. Páky byly v základní poloze, tudíž piloti buď do poslední chvíle věřili, že pádu zabrání, nebo zkrátka neměli čas na situaci reagovat.
Zajímavostí byl stav výškoměru, který v době pádu ukazoval hodnotu, jež naznačovala že byl špatně nastavený, a tak piloti mohli v mracích nabýt dojem, že jsou výš než jaká byla skutečnost.
Ani analýza záznamu posledního hlášení Gagarinova hlasu z vysílačky nenaznačila, že by si byl vědom blížící se katastrofy.
Letadlo narazilo na zem v celku, zkoumáním trosek bylo vyloučeno jeho selhání, tudíž je vyloučena i sabotáž, nebo umístěná skrytá bomba, jak tvrdí někteří konspirační teoretici.
Zbývá tedy odhalit jen příčinu neštěstí. V souvislosti s nízkou oblačností se přímo nabízí chyba pilotů, kteří v mracích ztratili orientaci. Ve spojení se špatně nastaveným výškoměrem a špatně sdělenou výškou mraků zkrátka neodhadli situaci a provedli manévr nad zemí tak nízko, že se jim stal osudným.
Zajímavostí však je, že se nepodařilo dohledat více než 90% střepů s krytu kabiny. To by mohlo naznačovat, že kryt kabiny byl rozbitý ještě před nárazem. Náhlá změna tlaku by mohla dočasně ochromit piloty a mohlo by to vést k havárii. Co by ji ale mohlo způsobit? Náraz do ptáka? Zajímavostí je, že v den letu bylo nedaleko letiště vypuštěno 8 meteorologických balónů se sodami. Jedna z nich byla nalezena nedaleko vraku. Mohla by rozbít kokpit. Bohužel odtajněné záznamy neobsahují žádnou informaci o tom, že by jevila jakékoli známky srážky. I když je tato situace také zvažována, vzhledem k tomu, že se nikdy nenašly trosky sondy jevící známky nárazu sondy ani zbytky ptáka, který by do kokpitu narazil, myslím že tuto příčinu havárie můžeme vyloučit.
Poslední variantou je možnost střetu s jiným letadlem. Je mnoho svědků, kteří uvádějí, že v době nehody v oblasti viděli další letadlo. Teoreticky by nemuselo dojít k srážce. V podstatě by stačilo, aby MIG – 15 UTI nalétl do úplavu za jiným prolétajícím letadlem a mohlo by to ovlivnit jeho řízení. Tzv. úplav vzniká vířením vzduchu, který způsobí křídla letadla za sebou. Letadlo za sebou rozvíří vzduch a stopa může být dlouhá i několik kilometrů. Následující letadlo, které do tohoto víření vlétne, může mít potíže.
Tomu, že se Gagarinovo letadlo mohlo dostat do potíží v úplavu by mohla nasvědčovat spousta svědectví. V první řadě jsou to výpovědi místních obyvatel. Ti nezávisle na sobě doložili, že v době nehody viděli jiné letadlo.
Dalším doložením je skutečnost, že i na radarech byl zaznamenán pohyb dalšího letadla, Jenže v té době neuměl radar rozeznat výšku, tudíž zobrazil dvě letadla prolétávající nad sebou jako jeden bod. Přičemž letadla prolétávající nad touto oblastí měla povinnost létat ve výšce 10 000 m. I když můžeme předpokládat, že by pilot neznámého letadla oproti nařízení bídného letového provozu klesl natolik, že by ohrozil let pod sebou, zcela vyloučit se to nedá. Ovšem musel by klesnout o 5 kilometrů. Jaký by k tomu měl důvod? Nicméně obsluha radaru jej mohla vidět a s ohledem na technické možnosti tehdejších radarů pravděpodobně předpokládala, že stále sleduje Gagarinovo letadlo. Tím se dá vysvětlit opožděné hlášení havárie.
Navíc si musíme uvědomit omezení tehdejších radarů. U sovětských radarů se záznam dokumentoval tak, že se fotograficky zaznamenával. Bohužel v době Gagarinovy havárie tento systém nefungoval, proto obsluha musela pravidelně obkreslovat stav obrazovky ručně na průsvitky. Jestli se některé v archivu nedochovaly, nebo nebyly nikdy zakresleny můžeme jen hádat. Ruské lajdáctví je proslulé.
Ale po všech uváženích je nejpravděpodobnější chyba pilotů v souvislosti se špatně podanou předpovědí počasí a podceněním vlivu přídavných nádrží na ovladatelnost letadla.
Co se týče samotného Gagarina? Rozhodně byl hrdina, který si zaslouží naší úctu. Byl to dobyvatel, který riskoval svůj život v zájmu pokroku. Snad si ani neuvědomoval, kolik riskuje, když usedl do kabiny lodi Vostok 1, ale jeho životní příběh ukazuje, že byl vlastně stejný jako kdokoliv jiný. Normální člověk se svými plány i chybami, snad jen pokřivený dobou a společností ve které žil.
Zdroj:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jurij_Gagarin#cite_note-formin-55
Kniha Pavel Toufar - Gagarin. Byl první?
