Ankara není soutěž ega. Spor o summit NATO ukazuje slabinu české politiky

Na summit NATO do Ankary míří premiér i prezident. Z domácího sporu o složení delegace se ale stává nepěkná vizitka země, která by měla u spojenců mluvit hlavně srozumitelně a jedním hlasem.

Summit NATO v Ankaře se bude konat 7. a 8. července. Na stole nebudou maličkosti: obranné investice, zbrojní výroba, připravenost Aliance a další podpora Ukrajiny. Právě proto je škoda, že česká debata se zatím z velké části smrskla na otázku, kdo bude vedoucím delegace, kdo poletí kterým letadlem a kdo bude sedět blíž k hlavnímu stolu. (NATO)

Spor mezi prezidentem Petrem Pavlem a vládou Andreje Babiše má samozřejmě ústavní rozměr. Vláda rozhodla, že prezident nebude součástí oficiální delegace. Prezident se obrátil na Ústavní soud a ten předběžným opatřením rozhodl, že mu vláda, ministr zahraničí i ministerstvo musí účast umožnit, zajistit akreditaci a nesmějí mu v cestě bránit. (Ústavní soud České republiky)

To ale není konečný verdikt o tom, kdo má na summitech NATO Českou republiku zastupovat a kdo má delegaci vést. Ústavní soud výslovně uvedl, že nynější rozhodnutí je pouze dočasnou úpravou pro konkrétní cestu a konečné rozhodnutí může přijít až v řádu měsíců. Vykládat to jako definitivní porážku vlády nebo jako ústavní puč je proto stejně přehnané. (Ústavní soud České republiky)

Vláda má nepochybně odpovědnost za státní rozpočet, konkrétní výdaje i mandát, s nímž český premiér na summit přijíždí. Nemůže slibovat peníze, závazky nebo investice bez politického krytí kabinetu. V tomto směru má premiér pravdu: bezpečnostní politika není jen soubor hezkých vět o spojenectví, ale také účet za armádu, techniku, munici, protivzdušnou obranu a obranný průmysl.

Jenže stejně chybné by bylo dělat z prezidenta dekoraci, která má zůstat doma pokaždé, když se jedná o něco podstatného. Prezident republiky je hlavou státu, vrchním velitelem ozbrojených sil a navenek stát zastupuje. Ústavní soud navíc připomněl, že všichni dosavadní čeští prezidenti byli pravidelně členy delegací na summitech NATO. (Ústavní soud České republiky)

Petr Pavel navíc není v bezpečnostní politice náhodný host. Dlouhá léta působil v armádě a v aliančních strukturách, včetně funkce předsedy Vojenského výboru NATO. Jeho přítomnost v Ankaře tedy nemusí být konkurencí premiérovi, ale může být výhodou pro Českou republiku. Premiér hájí mandát vlády a rozpočtovou odpovědnost, prezident přináší bezpečnostní zkušenost, kontinuitu a kontakty.

Skutečný problém není v tom, že do Ankary letí oba. Problém by nastal, kdyby oba mluvili každý jinak.

NATO nepotřebuje od České republiky sledovat další díl domácí politické přetahované. Spojenci potřebují vědět, zda jsme schopni plnit své závazky, posilovat vlastní obranu a být předvídatelným partnerem. Ankara bude mimo jiné věnována investicím do obrany, zvyšování výrobních kapacit a pokračující podpoře Ukrajiny. To jsou témata, u nichž se nevyplácí předvádět zmatek. (NATO)

Argument, že si Česká republika musí nejprve udělat pořádek ve vlastních obranných výdajích, je legitimní. Stejně legitimní je připomínat, že naše bezpečnost nekončí na státní hranici. Válka na Ukrajině není vzdálený konflikt, který lze vyřešit tím, že zavřeme oči, ušetříme a budeme doufat, že se nás netýká.

Nejde o jednoduchou volbu „buď česká armáda, nebo Ukrajina“. Země na východním křídle NATO potřebují obojí: schopnou vlastní obranu i jasnou solidaritu se spojenci. A hlavně potřebují politiky, kteří dokážou pochopit, že jedna věc je domácí volební zápas a druhá věc je jednání se státy, které si o České republice dělají obrázek podle toho, jak vystupuje navenek.

Vláda má určovat mandát a nést politickou odpovědnost. Prezident má mít prostor reprezentovat stát a být u jednání, která se týkají jeho bezpečnosti. To není prezidentský systém, ani oslabování vlády. To je normální dělba rolí v parlamentní demokracii.

Jestli se ale česká delegace bude dál skládat podle pravidel domácího politického divadla, může příště do Ankary vyrazit rovnou Monika Babišová, zahradník a kohout Silver, abychom spojencům názorně ukázali, co jsme zač — že i summit NATO dokážeme proměnit v domácí reality show.

–pT