Článek
Když se mluví o míru
Setkání Andreje Babiše s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou proběhlo v přívětivém tónu. Hovořilo se o konkurenceschopnosti Evropy i o míru na Ukrajině. Slova zazněla správná, fotografie povedené, atmosféra korektní.
Právě slovo „mír“ ale dnes vyžaduje víc než správnou dikci.
Na Ukrajině se neválčí proto, že by selhala diplomacie. Válčí se proto, že jedna země byla napadena. Každý mír, který tento fakt obchází, není řešením, ale odkladem. Pauzou, během níž se agresor připravuje na další krok.
Portrét Andreje Babiše
Změna postoje, nebo jen slovníku?
Andrej Babiš dnes v Bruselu mluví jazykem evropské jednoty. To samo o sobě není problém. Problém je paměť.
Ještě nedávno byla válka v jeho domácí rétorice především nepohodlným tématem — něco, co „lidi obtěžuje“ a „stojí peníze“. Dnes se mluví o bezpečnosti Evropy.
Otázka proto nezní, zda zazněla správná slova, ale zda se změnil postoj, nebo jen slovník. Politika se totiž neposuzuje podle tiskových zpráv. Posuzuje se podle konzistence a činů.
Bez odpovědnosti není mír
Mluvit o míru je pohodlné.
Nemusí se při tom mluvit o vině.
Nemusí se mluvit o odpovědnosti.
A hlavně se nemusí čelit spravedlnosti — ani politické, ani morální.
Mír bez porážky agresora není spravedlivý ani trvalý. Je to jen hra na klid. A často také způsob, jak se vyhnout odpovědnosti za vlastní skutky — doma i v zahraničí.
Jedna rána do diskuse
Když někdo mluví o míru, ale vynechá agresora, nehledá mír. Hledá pohodlí — a cestu, jak nemuset čelit odpovědnosti.
Poetická tečka
Mír není ticho po výstřelu.
Mír je chvíle, kdy viník nezmizí v davu
a oběť se nemusí omlouvat, že přežila.
Závěrem
👉 Pokud má mít slovo „mír“ obsah, ne jen lesk, napište svůj názor do komentářů
👉 Sdílejte článek, pokud má debata zůstat poctivá
👉 Sledujte autora pro další glosy bez servítek
