Návrat starého herce na prkna, která kdysi podpálil

Miloš Zeman se po dvou letech ticha – no, spíš poloticha – vrací do médií. Ne proto, že by měl co nového říct, ale protože ví, že v české politice platí jednoduché pravidlo: kdo mlčí, mizí. A mizet, to on neumí. Znovu přichází se stejným arzenálem jako celé dekády: zpochybňováním institucí, mícháním polopravd s konspiracemi a rozséváním nedůvěry vůči systému, který kdysi pomáhal vytvářet.

Tohle není názorová konzistence, to je politický pyroman – muž, který po sobě zapaluje mosty a pak obviňuje hasiče, že mu překážejí ve výhledu.

Zeman opět přináší „geniální odhady“ o válce na Ukrajině, přepisuje svou minulost a s elegancí politického kaskadéra obrací názory o 180 stupňů. Ještě 17. února 2022 sebevědomě říkal, že „válka nebude, je to blamáž amerických tajných služeb“ – iRozhlas shrnutí a CNN Prima NEWS rekapitulace výroku.

Z druhé strany dnes beze studu chválí volební inženýrství u jiných. SPD letos nepřipustila koalici, ale vzalo na svoje kandidátky menší strany (Svobodní, Trikolora, PRO), což obchází vyšší koaliční klauzuli – fakticky známý trik volební matematiky. CNN Prima NEWS profil a vysvětlení, iDNES přehled k volbám 2025.

Nejnebezpečnější však není Zemanova paměťová gymnastika. Je to jeho ochota znovu otevírat dveře konspiračním teoriím o „manipulaci voleb“ – letos v květnu v Brně mluvil o „orchestru“ Ústavního soudu a BIS. To není nevinná hyperbola, to je jed, který podřezává důvěru v pravidla hry. Viz Novinky.cz: „Obávám se manipulace voleb“.

Je až symbolické, že člověk, který v roce 1998 uzavíral Opoziční smlouvu s Václavem Klausem, dnes káže o „zoufalých krocích vlády“. Historii té dohody netřeba připomínat – byla to politická dělící čára na celé generace.

A praktická poznámka k Zemanovým nápadům, kdo by po volbách měl ve státě obsazovat jaké funkce: v Senátu nemají jeho oblíbenci reálnou páku. Hnutí ANO má po loňských volbách 12 senátorů z 81, SPD nemá žádného. ČT24: ANO má celkem dvanáct senátorů, E15 přehled: SPD žádného.

Česká demokracie přežila jeho prezidentské desetiletí, přežije i jeho povolební komentáře. Ale stejně jako po povodni zůstává bláto, zůstane i po něm vrstva cynismu a podezírání. A tu budeme uklízet my, občané, kteří věří, že politika může být víc než exhibice zhrzeného muže.

V divadle se tomu říká derniéra. Jenže u Zemana hrozí, že se z derniéry stane nekonečné turné. A otázka zní: kolik toho ještě stihne poničit, než definitivně zhasne reflektor?

-pT

Poznámka autora: Děkuji Jindřichu Šídlovi a jeho Šťastnému oběžníku na Seznam Zprávách za inspiraci: „Zeman už je zase tady. A zase škodí“. Tento text je občanskou reakcí, nikoli přepisem.

Děkuji všem čtenářům za váš čas, názory a slušnou diskusi. Každé srdíčko či hodnocení je pro mě signálem, že má smysl psát dál a otevírat témata, která se nás týkají. Budu rád, když článek nasdílíte – čím víc lidí ho uvidí, tím menší šanci má politické pyromanství znovu zapálit náš společný dům.

„Když už si člověk myslí, že je na konci, je to jen roh ulice.“

A na rohu stojí starý herec se zápalkou.
Usmívá se – ne na tebe,
ale na plamen,
který si myslí,
že mu patří svět.