Článek
Vltava, která nespí ani v zimě
V Praze je řeka, která má zvláštní povahu.
V létě krotká, v zimě tvrdá.
A někde mezi těmito dvěma tvářemi se v roce 1923 objevil člověk, který řekl:
„Když se pod led propadne Pražák, někdo ho musí vytáhnout.“
Neříkal to jako hrdina z románu.
Říkal to jako Alfred Nikodém, pražský zlatník, kterému šlo o to, aby lidé neumírali pod ledem jen proto, že se jim líbí bruslit.
A tak začal příběh, který dnes známe jako I.PKO Praha.
1923: Zrození zimního plavání na Vltavě
Nikodém tehdy při APK Praha založil něco, co se dnes zdá skoro neuvěřitelné:
Zimní záchrannou sekci tonoucích.
Plavci stáli na hlídkách po celé zamrzlé řece — zhruba každých 200 metrů.
Když se někdo propadl, skočili tam. Rychle a bez váhání.
A tak vzniklo otužování — ne jako výzva, ale jako služba.
Tohle nikde nevyčteš.
To víš jen tehdy, když posloucháš lidi, kteří to nosí v hlavě celý život.
Meziválečné exhibice, které by dnes hygienik zakázal
Když už lidé chtěli vidět, co ti „blázni“ dokážou, otužilci začali předvádět veřejné ukázky:
- plavali se závažím,
- nechávali se svázat,
- skákali do vody v pytlích a snažili se z nich dostat ven.
Učili Prahu, že chlad není nepřítel, ale učitel.
Pražský folklór, který by dnes prošel jen s deseti papíry od bezpečáka.
1946: Oldřich Liška a vznik moderního otužování
Po válce přišel muž, který dal věcem řád — Oldřich Liška.
Založil samostatný klub TOK-Praha a začal psát novou kapitolu.
Otužování už nebylo jen záchrana a show.
Začalo být sportem.
Vzniká I. oddíl otužilců a plavců vytrvalců TJ Praha–Hostivař, dlouho jediný v celém Československu.
70. a 80. léta: Zlatá doba
Na soutěže jezdilo 30–40 Čechů.
Žádná auta s vyhříváním, žádné termosky deluxe.
Jen odhodlání.
A rok 1979?
Slovensko zakládá svůj první zimní oddíl.
Na Zlatých Pieskoch plavou první federální hvězdy:
- Vlado Zkovajsa
- Mária Jelenfiová
- Jožka Makai
A k tomu sedm Čechů z „pražského jádra“.
To už začíná zimní plavání být rodina.
Trochu divná, ale rodina.
Punkva: jeskyně, která křtí odvážné (1969–1983)
První ročníky závodu v Punkevních jeskyních pořádá právě PKO.
Do roku 1983, kdy se pořadatelství přesouvá k brněnským otužilcům.
Punkva byla — a je — kult.
Tma, vlhko, ozvěna a voda, která neodpustí nic.
Kdo tam plaval, ten o tom vypráví ještě po třiceti letech.
1993: Nová éra, nový název, ale stejná duše
Po změnách ve sportu se klub rozděluje a vzniká:
I. plavecký klub otužilců Praha – I.PKO Praha
Klubovna v Braníku přežila povodně i přestavby.
A přestože se změnila doba, zůstalo to hlavní:
- tradice,
- respekt,
- přátelství lidí, kteří dobrovolně lezou do ledové vody.
Tradice, které tvoří tvář klubu
Memoriál Alfreda Nikodéma (26. 12.)
Největší otužilecká událost ve střední Evropě.
250–350 plavců.
Otevírá Praze vánoční zimu už téměř sto let.
Branické ledy (od 2003)
Dnes Memoriál Ladislava Nicka.
Závody s atmosférou, jakou jinde nenajdeš.
Křest otužilců
První neděle v lednu.
Symbolické, tradiční, staré jako klub sám.
MČR v prsařském způsobu (od 2013)
Podolí, otevřený bazén, voda kolem 5–9 °C.
Srdcovka.
I.PKO dnes
Klub má dnes několik stovek členů — nejen v Praze, ale i v jeho pobočkách v dalších městech.
V závodních tabulkách se každoročně objevuje téměř tři sta aktivních plavců.
Trénuje, závodí, pořádá akce, vychovává mladé plavce
a udržuje tradici, která začala před více než sto lety.
Je to klub, kde se historie nepíše jen v kronikách,
ale hlavně v ledové vodě.
Závěr
Praha má tisíc příběhů,
ale jen jeden začíná ledem a odvahou.
I.PKO Praha je příběh přátelství
a pokory k ledové vodě.
Je to tradice, která si od nesmělých začátků hledá vlastní cestu.
A když se ponoříš, svět ztichne
a zůstane jen to, co má váhu.
A pak zjistíš,
že v tom nejsi sám —
že se k tobě přidá spousta přátel od vody.
Poděkování
Za cenné připomínky a jemný editorský dohled děkuji Ivaně Gibišové.
Pokud vás tenhle příběh zaujal…
…sdílejte ho dál.
A jestli chcete zjistit, jak chutná ledová Vltava —
nejste daleko od klubu, který to v Praze začal už v roce 1923.
