Článek
Na letišti je poznáte dřív, než se jejich kufr objeví na pásu. Opálení, unavení, s pohledem lidí, kteří právě začínají chápat krutou pravdu: doma nebude snídaně do deseti, zmrzlina bez omezení ani barman, jenž si pamatuje, co pijí.
Vrací se z all inclusive.
Týden žili v režimu, kde největším problémem dne bylo rozhodnout, zda se jde nejdřív do bazénu, nebo na oběd. A pokud na oběd, tak kolikrát. Protože existuje věta, která během pár dní spolehlivě zničí každou dietu i poslední zbytek sebekázně:
„Byla by škoda to neochutnat, když už je to zaplacené.“
První den člověk přijde k bufetu skromně. Jeden talíř, trochu masa, pár brambor, salát a malý dezert. Druhý den už ví, kdy doplňují zákusky, kde mají nejlepší rybu a jak daleko je to k pultu se zmrzlinou.
Třetí den začne zvažovat, zda by nebylo společensky přijatelné vzít si rovnou tác.
Děti mezitím žijí svůj sen. Bazén je jejich nové bydliště, zmrzlina základní potravina a večerka v jedenáct večer se mění v nezadatelné lidské právo.
Rodiče také projdou proměnou. Po pár dnech na lehátku a s plastovým kelímkem v ruce objeví nejmocnější větu celé dovolené:
„Nech to být, jsme na dovolené.“
A ono to funguje. Neexistují kalorie, e-maily, domácí úkoly ani otázka, co bude zítra k večeři. Existuje moře, bazén, bufet a vzácný pocit, že dnes není nutné řídit celý rodinný provoz.
Pak přijde letiště.
Hudbu od bazénu nahradí hlášení o zpožděném letu. Tyrkysové moře vystřídá fronta ke kontrole. A místo barmana čeká automat, který za devadesát korun vydá kávu chutnající jako připálená naděje.
Skutečný návrat ale nastane až doma.
Čeká je hromada slaných plavek, kufry, které se samy nevybalí, pračka, prázdná lednice s hořčicí a půlkou cibule. E-mailová schránka se navíc tváří, že se bez jejich přítomnosti svět málem zastavil.
A hlavně přichází otázka, kdo má ještě sílu dojít na nákup.
V tu chvíli rodiče vypadají jako dva unavení tuleni, které někdo omylem vyložil v předsíni.
Přesto bychom je neměli litovat. Každý má právo na týden, kdy nemusí vařit, uklízet, plánovat a neustále přemýšlet, co bude potřeba zařídit.
All inclusive není hlavně o luxusu. Je o tom, že se člověk může na chvíli přestat starat o celý svět.
A jestli se vrátí o pár kilo těžší, ale o trochu klidnější, dovolená splnila svůj účel.
Jen druhý den ráno stejně zjistí, že doma nikdo nenalévá drinky od deseti.
*
Děkuji, že jste dočetli až sem. Budu rád za vaše zkušenosti v diskusi: co vás po návratu z dovolené do reality udeří jako první — pračka, prázdná lednice, nebo e-maily?
Ať už letos míříte k moři, na chalupu, pod stan nebo jen na pár dní vypnout doma, přeji vám krásnou dovolenou, klid v hlavě a co nejméně návratových šoků.
