Poledne, které se ztratilo

Po tisíce let bylo slunce jediným časoměřičem. Lidé vstávali s rozbřeskem, pracovali do soumraku, a poledne bylo chvílí klidu. Každé město mělo svůj čas, daný polohou slunce. V Praze bylo poledne například o několik minut dříve než v Plzni.

Teprve s rozvojem železnic a telegrafu se ukázalo, jak je místní čas nepraktický – vlaky se rozcházely v jízdních řádech, docházelo ke kolizím. V roce 1884 proběhla v Greenwichi mezinárodní konference, kde byl zaveden světový čas (GMT) a jednotlivá časová pásma.

V českých zemích byl od roku 1891 zaveden středoevropský čas (SEČ; GMT+1), který nejlépe odpovídá astronomickému poledni.

Letní čas je uměle posunutý o jednu hodinu vpřed. První jej zavedlo Německo a Rakousko-Uhersko v roce 1916 během první světové války, aby se ušetřila elektřina a uhlí. Po válce byl zrušen, ale vracel se v různých obdobích (druhá světová válka, energetické krize).

V Československu byl letní čas zaveden natrvalo až v roce 1979 v reakci na ropnou krizi.

Dnes už většina vědeckých studií (například Německá spánková společnost, DGP) potvrzuje, že úspora energie je minimální, zato negativní dopady na zdraví – spánek, únava, vyšší počet infarktů a nehod – jsou jasně prokázané.

Na Staroměstském náměstí v Praze kdysi stával Mariánský sloup (postaven 1650, stržen 1918, obnoven 2020). Jeho stín v pravé poledne ukazoval pražský poledník, vyznačený na dlažbě. Sloup fungoval jako gnómón – sluneční ukazatel času. Když slunce kulminovalo, jeho stín padl přesně na čáru, a město vědělo, že je poledne.

Dnes je poledník stále v dlažbě – připomínka času, který se neřídí podle ručiček, ale podle nebe.

Pražský orloj není jen turistická atrakce – je to středověký astronomický počítač, který ukazuje skutečný sluneční čas. Zlaté sluníčko na ekliptice ukazuje, kde se slunce opravdu nachází na obloze v průběhu dne a roku. Když je slunce nejvýš, je pravé poledne – stín je nejkratší a ciferník to věrně zaznamená.

Orloj připomíná, že ať už tabulky rozhodnou cokoli, slunce si jede podle svého.

Standardní čas není „zimní“. Je to původní, přirozený čas — čas, který respektuje slunce, historii i biologii. Je to čas, kdy děti vstávají do školy za světla, a kdy poledne má svůj stín tam, kde má být.

Vše ostatní je jen kompromis a dohoda – často proti přírodě i zdravému rozumu.

Možná bychom se měli přestat ptát, jestli chceme letní, nebo zimní čas.
Správná otázka je:
Který čas nám vrátí poledne?

Díky za přečtení! Pokud chcete víc podobných esejí o historii, měření času a neviditelných stopách v naší krajině, sledujte autora a zapojte se do diskuse.
Vaše zkušenosti s posunem hodin nebo rodinné historky o „pravém poledni“ vítány v komentářích.