„Pošleme je do kytek“: Poslankyně ANO a úřady jako zbraň na exmanžela

„Pošleme je do kytek přes kontroly a nazdar.“ Ne replika z filmu o sicilské mafii, ale slova poslankyně Margity Balaštíkové z ANO, zaznamenaná jejím manželem během rozvodu.
Na stole je jednoduchý příběh: rozvod, uražené ego, politická moc a kontakty na šéfku krajské hygieny. Výsledkem je sériová výroba kontrol, které přicházejí jak na běžícím pásu.

Běžný člověk při rozvodu řeší rozdělení majetku. Balaštíková řeší, jak „zakleknout“ na firmu exmanžela.
Od roku 2023 začínají chodit kontroly hygieny, inspekce životního prostředí, stavebního úřadu i hasičů. Všichni hledají chyby – někdy i takové, které neexistují. Symbolickým příkladem je „značné poškození podlahy“, které se při kontrole proměnilo v bezvadný povrch s novým nátěrem.

Soukromé hovory: „Najdi to, dej jim čočku.“
Veřejná prohlášení: „Já s tím nemám nic společného. Já se ráno můžu podívat do zrcadla.“
Zrcadlo v tomhle případě zřejmě disponuje funkcí selektivního zobrazování reality. To, co se do něj nehodí, prostě neexistuje.

Když státní instituce, placené z našich daní, konají na základě osobních kontaktů a ne kvůli ochraně veřejného zájmu, máme problém.
Je to zneužití moci v čisté podobě – tiché, sofistikované a těžko dokazatelné. A přesně proto je tenhle případ důležitý. Ne kvůli jednomu zlínskému rozvodu, ale kvůli principu. Pokud si kdokoli může „objednat“ šikanu úřady, jakou máme jistotu, že zítra nepřijdou k nám?

ANO si rádo stěžuje na „zaklekávání“ státu na podnikatele. Tahle epizoda ukazuje, že vnitrostranicky to umí taky – a možná ještě efektivněji.
Protože „pošleme je do kytek“ není jen politická nadsázka. Je to akční plán, když máte k ruce známé s razítkem a dost trpělivosti.

V zahradách moci nerostou růže,
jen kovové stonky s listy z protokolů.
A když rozkvetou,
voní po strachu
a řežou prsty těm,
co se k nim skloní.

-pT