Prezident za objektivem. Petr Pavel získal novinářský průkaz jako fotograf

Jedni tvrdili, že si prezident na fotografa pouze hraje. Druzí pochybovali, zda se do akreditované zóny nedostal hlavně díky své funkci. Dalším připadalo fotografování motoristického sportu nedůstojné pro hlavu státu.

V zahraničí přitom Pavlova přítomnost vyvolala převážně pozitivní zájem. Oficiální kanály formule 1 upozornily, že na Hungaroring přijel s fotoaparátem a akreditací FIA a celý závodní víkend zde působil jako oficiální fotograf. Česká média současně zaznamenala, že zatímco zahraniční fanoušci jeho zálibu oceňovali, část domácích uživatelů sociálních sítí ji kritizovala.

Pavel na Velkou cenu Maďarska nepřijel v rámci oficiální státní návštěvy. Dorazil s vlastní fotografickou výbavou a u trati pracoval po boku českého fotografa formule 1 Jiřího Křenka.

Mohl samozřejmě zůstat v roli významného hosta, potřásat si rukou s funkcionáři a nechat fotografovat hlavně sebe. Místo toho se rozhodl dívat na závod hledáčkem vlastního fotoaparátu.

Právě to se však stalo další záminkou k politické hádce.

Nyní přišla zpráva, která tuto debatu výrazně posunula. Petr Pavel se stal členem Klubu sportovních novinářů České republiky.

Jeho přihláška podle zveřejněného oznámení prošla standardním přijímacím procesem, během něhož klub posoudil jeho dosavadní činnost. Předseda KSN Michal Dusík uvedl, že Pavel splnil pravidla pro přijetí v pozici volného fotografa a byl přijat také do Mezinárodní asociace sportovních novinářů AIPS.

Dusík přitom použil větu, která je pro celý příběh zásadní:

„Nikoliv jako prezident, ale jako fotograf.“

To neznamená, že se každá Pavlova fotografie automaticky stala uměleckým dílem. Členská legitimace není cenou za nejlepší sportovní snímek roku ani zárukou, že její držitel nemůže pořídit nepovedenou fotografii.

Znamená však, že profesní sdružení jeho dosavadní práci posoudilo a uznalo ji jako dostatečnou pro přijetí.

A právě v tom je rozdíl mezi fotografem a člověkem, který se pouze nechal vyfotografovat s drahým aparátem.

Klub sportovních novinářů není společenský spolek, do kterého stačí poslat jméno a fotografii.

Podle jeho stanov se členem může stát profesionální novinář s pravidelnou sportovní publikační činností nebo člověk působící v médiích v odpovídajícím profesním zařazení. O přijetí rozhoduje výbor klubu. Na vydání legitimace navíc nevzniká automatický právní nárok. Členové mohou pracovní průkaz KSN používat v rozsahu jeho platnosti a mohou požádat také o legitimaci AIPS.

Pavel tedy nezískal pouze pamětní kartičku věnovanou hlavě státu. Byl přijat do profesní organizace jako volný fotograf.

Je přitom fér dodat, že klub veřejně nezveřejnil celé jeho portfolio ani podrobný zápis o hodnocení jednotlivých snímků. Veřejně známe výsledek přijímacího procesu a vyjádření vedení klubu.

Ani to však není málo.

Velká cena Maďarska nebyla první motoristickou akcí, na které Petr Pavel fotografoval.

V poslední době pořizoval snímky při závodě 24 hodin Le Mans, české Grand Prix MotoGP v Brně, mistrovství Evropy v autokrosu v Nové Pace nebo plochodrážní Grand Prix v Praze. O členství v KSN navíc jednal ještě před svým odjezdem na Hungaroring.

Podle specializovaného portálu Motorsport.com fotografoval v minulosti také Rallye Dakar, závody NASCAR ve Spojených státech a podniky superbiků v Brně. Některé jeho fotografie z Dakaru byly vystaveny v Národním technickém muzeu.

Fotografování motorsportu tedy nevzniklo až jako momentální prezidentský rozmar.

O kvalitě jednotlivých snímků je samozřejmě možné diskutovat. Není ale poctivé předstírat, že Pavel vzal fotoaparát poprvé do ruky až na Hungaroringu nebo že celá věc vznikla jako jednorázové představení pro média.

Celý spor otevírá širší otázku. Musí člověk po zvolení prezidentem odložit všechny své předchozí zájmy a proměnit se v úřední hologram, který existuje pouze při státních návštěvách, projevech a kladení věnců?

Prezident má být samozřejmě hodnocen především podle výkonu své ústavní funkce. Fotografování závodních automobilů z nikoho neudělá lepšího státníka. Stejně tak ale člověka nediskvalifikuje z výkonu prezidentského úřadu.

Na prezidentovi ve fotografické vestě nevidím nic nedůstojného. Důstojnost úřadu přece nespočívá v tom, že jeho představitel musí celý život stát v obleku před státní vlajkou a tvářit se slavnostně.

Člověk může být prezidentem republiky a současně mít skutečný zájem o techniku, motocykly nebo fotografování.

Jedno nevylučuje druhé.

Mám navíc podezření, že části kritiků ve skutečnosti nevadí samotné fotografování. Vadí jim hlavně člověk, který drží fotoaparát.

Kdyby Pavel závod sledoval jen z pohodlí zázemí pro významné hosty, byl by nejspíš kritizován za papalášství, luxus a odtrženost od běžných lidí. Když stojí u svodidel mezi fotografy, je mu zase vyčítáno, že se nechová dostatečně prezidentsky.

Pro určitou část společnosti zkrátka neexistuje činnost, kterou by mohl vykonat správně. Každý jeho krok se stává pouze další záminkou k politickému sporu.

Kritizovat prezidentova politická rozhodnutí je naprosto legitimní. Stejně legitimní je posuzovat technickou nebo uměleckou kvalitu jeho fotografií.

Méně poctivé je tvrdit, že si na fotografa pouze hraje, když se fotografování věnuje dlouhodobě a profesní klub ho po standardním procesu přijal mezi své členy.

Přijetí do Klubu sportovních novinářů z Petra Pavla neudělalo lepšího prezidenta. Neříká nic o jeho politických rozhodnutích ani o tom, zda svou ústavní funkci vykonává bez chyb.

Bere však sílu jednomu lacinému posměšku.

Petr Pavel si na fotografa pouze nehraje. Fotografování motoristického sportu se věnuje dlouhodobě, na Hungaroringu působil s oficiální akreditací FIA a jeho dosavadní činnost posoudil Klub sportovních novinářů, který ho přijal jako volného fotografa.

Ne jako prezidenta.

Jako fotografa.

–pT

Děkuji, že jste dočetli až sem. Jak fotografování prezidenta Petra Pavla vnímáte vy? Je podle vás dobře, že se hlava státu veřejně věnuje svému koníčku, nebo by měla podobné aktivity držet více stranou? Budu rád za věcnou a slušnou diskusi bez osobních útoků.