Článek
Dešťové kapky stékaly po okně malé kavárny na náměstí. Za sklem se blyštěly billboardy: „Bude líp!“ na jedné straně, „Volte svobodu SPOLU!“ na druhé. Barevné sliby, co se ve vodě rozpíjely do neurčitých tvarů.
U stolku u okna seděly dvě ženy.
Dcera, elegantní, s rukama pevně sevřenýma nad šálkem.
Matka, v šátku a s pohledem, který už přežil tolik slibů, že další berou jako nutnou kulisu.
„Mami,“ vyhrkla dcera, „vždyť je to mafián, psychopat a primitiv!“
Matka zvedla oči a podívala se na billboard s usměvavou tváří, co slibovala, že „postarám se o vás“.
„Každý si zaslouží druhou šanci,“ odpověděla klidně.
Dcera zavrtěla hlavou.
„Druhou? On má desátou. A pokaždé to skončilo stejně – dluhopisy, Čapí hnízdo, další sliby. To není druhá šance, to je recidiva.“
Televize u baru ukazovala volební studio. Moderátor se ptal, co rozhodne volby. Komentátor odpověděl: „Paměť voličů.“ V kavárně to skoro nikdo neslyšel – jen dcera cítila, jak přesně ta slova sedí.
Matka usrkla kávy.
„Víš, já jsem zažila Husákovo ‚lepší zítřky‘, Klausovy kupony i Paroubkovy jistoty. A vždycky to dopadlo jinak, než slibovali. Aspoň Andrej to má spočítané. Když krade, tak aspoň staví silnice.“
Dcera se naklonila přes stůl.
„Mami, já nechci premiéra, který mě bere jako zaměstnance své firmy. Já chci být občan. Já chci stát, který není Agrofert.“
Matka mlčela. Za oknem se déšť mísil se světlem billboardu. Sladká pohádka „on se o nás postará“ zněla lákavě – ale křehce, jako šálek, který praská pod tlakem.
Venku spěchali lidé do školy na rohu – k volbám.
Dcera položila lžičku a zašeptala:
„Mami, druhou šanci by měli dostat moje děti. Ne on.“
Závěr
České volby se často neodehrávají na mítincích, ale u rodinných stolů. Mezi pamětí a zapomněním. Mezi „druhou šancí“ pro ty, kdo ji zneužili, a první šancí pro generaci, která nechce opakovat staré chyby.
🙏 Díky všem, kdo dočetli až sem.
💚 Budu rád za každý lajk, sdílení i vlastní pohled – ať už souhlasíte, nebo vidíte věci jinak.
📩 Zvu vás ke slušné diskusi – protože jen ta má smysl. Volební kampaň nemusí být jen křik billboardů, ale i rozhovor u stolu.
