Článek
Že by v životě nepoložili život za politiky, cizí kapitál vlastnící české firmy. Že Česko je vlastně díra, rozkradená spálená země, za kterou nemá cenu bojovat. Že by utekli nebo se snažili přizpůsobit a přežít.
Sám jsem příslušníkem aktivních záloh armády ČR. A jsem na 100 % připraven, že v případě nouze jdu bojovat. Nyní se vám pokusím vysvětlit proč.
Česko je ráj na zemi
Za prvé musím rozporovat to, že Česká republika je nějaká spálená rozkradená díra. Ano, problémů má náš stát i společnost obrovské množství a zdá se, že většinu z nich se politici snaží odkládat a společnost nepřiznávat. To je ovšem případ téměř každé země na světě.
Co ovšem není případ téměř každé země na světě, je například to, že každý člověk má přístup k teplému jídlu a pitné tekoucí vodě, že neumíráme zimou, podvýživou, nesnesitelnými vedry, přírodními katastrofami. Že u nás neprobíhá válka, nepadají nám bomby na střechy, máme stabilní státní správu a každý rok u nás neprobíhá vojenský puč či v naší zemi nebojují o vliv teroristické skupiny. Ani etnické a genocidní konflikty u nás nenajdeme. Dokonce se nám vyhýbá i násilná kriminalita a sexuální násilí spojené s nezvládnutou migrací u západních sousedů. Nemusíme se bát, že nám cizí okupant vleze do domu, znásilní dcery a manželky a následně Nás všechny postřílí. I přes všechnu korupci stále český organizovaný zločin stojí proti policii, nikoli jako směrem na východ, kde policie a organizovaný zločin úzce spolupracují. Nestřílí se tu běžně na ulicích, nechodíme kolem stanových měst plných fentanylových zombie, kvůli cestě sanitkou se nezadlužíme do konce života a při komunikaci s policistou jsou obě strany v klidu.
I přes mnoho zbytečných a nefunkčních regulací si IČO vyřídíte během chvilky a můžete podnikat, bez nutnosti úplatků, provizí, výpalného a podobných laskomin. Nemusíte se bát, že Vám konkurence unese děti a vypálí prodejnu, vaše zbraně jsou jen kvalita a marketing. A nejvíce nelegální věci v českém byznysu jsou kartelové dohody a poslední dobou také bohužel neoprávněné zajišťovací příkazy, které nás lehce posouvají na východ.
Do 30 minut se MHD z jakéhokoli místa v zemi dostaneme do přírody, která je pro všechny volně přístupná, a dokonce umožňuje bivakování. Sociální systém umožňuje lidem dál žít podobným standardem i pokud ztratí práci a nezaměstnanost je na naprostém minimu, práci si najde každý. Policisté, hasiči, záchranáři a lékaři jsou tu pro každého, na světové poměry poměrně rychle a ve většině případů naprosto profesionálně.
Na ulici můžete pít alkohol a bavit se bez problému a bez rizika, když si potřebujete ulevit, tak za močení na veřejnosti neskončíte do konce života na sex offender seznamu. Můžete nadávat politikům a veřejným osobám jak chcete a dokud vyloženě nelžete nebo nevyhrožujete zabitím, nikdo Vám nic neudělá. V hospodě si můžete říct co chcete a nikdo Vás nenapráská tajné policii.
Chcete žít zdravě? Máte tu možnost, relativně zdravé potraviny jsou dostupné na každém rohu, každé větší město má veřejně přístupné sportoviště, kdekoliv si můžete jít zaběhat legálně a téměř bez nebezpečí. Fastfood je dražší, než když si vaříte sami.
Nemáte auto? Nevadí, MHD se ve větších městech dostanete téměř všude, naprostý světový unikát a nejlépe hodnocená veřejná doprava. A i přes všechny připomínky o automobilové a cyklo dopravě zapomínáme na to, že ve městech, kde cyklo doprava kvete, je většinou MHD na naprosto příšerné úrovni (a proto právě ta cyklo doprava).
Nádherná příroda, nápomocní lidé, klid, pohoda, fungující záchranný systém, stabilita, bezpečí, relativní bohatství. Na to všechno zapomínáme v nekonečném krysím závodě a nekonečném porovnávání se s ostatními, zatímco přehlížíme všechna negativa těch, co mají zdánlivě lepší život.
Neznamená to, že bychom měli stagnovat, naopak, zlepšení je potřeba a vždy je možnost, že kvůli naší či politické neschopnosti bude hůř. Zároveň je ovšem vidět i všechno, za co můžeme být vděční a na co můžeme být hrdí, protože utápět se v negativitě je cesta do pekla.
Mohl bych pokračovat ještě stovkami důvodů, ale myslím, že pokud se podíváte na svůj život, zvládnete si nejméně sto pozitivních věcí nalézt sami.
Rodina, přátelé, město, kultura, jazyk, historie, národ
Všechny výše zmíněné věci jsou ale do určité míry materiální a nahraditelné. Určitě existují země, kam by se dalo utéct a kde by úroveň života mohla být stejná nebo lepší.
Nikde jinde ovšem není vaše rodné město, nikde jinde není škola, kterou jste jako dítě navštěvovali. Nikde jinde není většina vašich přátel a nikde jinde není váš rodný byt a vaše rodina. Nikde jinde se neprojdete po ulici a nevybaví se vám vzpomínky z dětství. Nikde jinde se už nebude schopni cítit zcela doma. Nikde jinde nebudete moci mluvit jazykem, který znáte od dětství. Vídat plakáty, filmy, knížky, poslouchat rádio a konverzace v jazyce, který je vám přirozený.
A není to jenom jazyk, je to celá kultura. Všechny zvyky, kulturní vzorce, chování, etiketa, estetika, oblékání, zábava, literatura, divadlo. To je něco, co nikde jinde neuvidíte na jednom místě. Všechny slovní obraty a nuance, názvy ulic, dopravní značky, architektura, konkrétní místa. Historie, která je u každé země specifická, utváří kulturu a duši národa, je něčím, co má každý Čech společné. To všechno může zmizet. A je chyba si nalhávat, že to není naší součástí, když to bylo naší součástí celý život. Zkrátka část vás už navždy zmizí a zůstane minulostí, zatímco v přítomnosti to všechno bude ničit a drtit cizí okupant. Včetně lidí, co jste měli rádi a kteří zůstali. Ti to vše ponesou nejhůře, zatímco vy nebudete mít jinou možnost než se dívat.
Možná Češi nejsou nejlepším národem, ale jsou mým národem.
Možná moje rodina není nejlepší rodinou, ale je mou rodinou.
Možná Česká republika není nejlepším státem, ale je mým státem.
A možná Česká kultura není nejlepší kulturou, ale je mou kulturou.
A proto jsem přísahal, že raději než to vše odevzdat, přinesu raději smrt tomu, kdo by mi to chtěl vzít. I když by to znamenalo, že tím přinesu smrt také sobě.
