Článek
Podle slov taxikáře, který nás vezl zpátky na letiště, má návštěva Istanbulu v době Ramadánu své nesporné výhody. Tou hlavní je menší provoz a tedy i rychlejší přesun po jinak přeplněných istanbulských dopravních tepnách. Vracíme se s rodinou zpět do Prahy a já si uspořádávám dojmy, které ve mně čtyřdenní návštěva zanechala.
Pulsující megapolis
Náš hotel se nacházel nedaleko od Taksimského náměstí v místech, kde dnes sídlí četný počet hotelů nejrůznějších značek. Pomyslným středem náměstí je Monument republiky z roku 1928, zjevně místo setkávání a pořizování vzpomínkových fotografií. Nedaleko od monumentu leží konečná stanice historické tramvaje, která dodnes pendluje po Třídě nezávislosti. Tu, kromě velvyslanectví lemují zejména obchody, kavárny a restaurace, což z ní tvoří magnet přitahující všechny prodávající na jedné straně a koupěchtivé na straně druhé. Pohyb chodců na této ulici se neřídí žádným pravidlem, je chaotický. Lidé jsou si velmi blízko, vstupují do svých osobních zón, a zase je rychle opouštějí. Někdy se sebe letmo dotknou, jindy se těsně minou. Ještě stísněnější atmosféra panuje na tržištích Starého města, jak na Egyptském tržišti, tak zejména na Velkém bazaru. I přes tuto fyzickou blízkost jsem se v ulicích Istanbulu nesetkal s projevy agrese. Pohyb po Istanbulu vyžaduje toleranci, předvídavost a trvalou pozornost. Podobná živelnost panuje na ulicích i na moři. S úžasem jsem ji pozoroval i v jedné z restaurací ležících ve čtvrti Pera v blízkosti Galatské věže. Stoly uvnitř restaurace byly zcela obsazeny. Mezi nimi neustále kmitali číšníci a číšnice, přičemž každý svým dílem přispíval k obsluze hostů. Nikdo z obsluhy se nemohl zastavit, neboť by vytvořil zátarasu, která by znemožnila pohyb všech kmitajících subjektů. Zatímco jeden číšník prostíral stůl, druhý bral objednávku a třetí s námi neformálně konverzoval. Čtvrtý číšník byl specialista na uspořádávání stolu. Vždy, když se u nás zastavil, přerovnal předměty, které se na stolní desce nacházely do uspořádaného tvaru, přičemž zvláštní pozornost věnoval slánce a pepřence (musely se dotýkat a stát uprostřed stolu) . Výsadní postavení mají v městském životě pouliční kočky a psi. Zatímco kočky jsou všude přítomné, psů jsem si všimnul zejména na Starém městě. Leželi na chodnících a nezúčastněně pozorovali okolní ruch.
Historie a současnost - od Abraháma k Atatürkovi
Zatímco kořeny Istanbulu jsou křesťanské, přítomnost je dominantně muslimská. Každého turistu upoutá velikost a četnost mešit, nicméně docela malé mešity se nachází i uvnitř mnoha istanbulských ulic, kde tvoří jejich nedílnou součást. Vedle Modré a Novoměstské stojí za návštěvu i Taksimská mešita a s ní sousedící kulturně společenské instituce. Jedinečného postavení se jednoznačně a právem dostává původně křesťanskému chrámu, dnes opět mešitě, nesoucí název Hagia Sofia (Chrám Boží moudrosti, muslimové by nejspíše použili název Velká mešita Hagia Sofia). Dodnes lze pochopit, proč byla v ranném středověku považována za jeden z divů světa. Představa, že v šestém století našeho letopočtu dokázali architekti vybudovat takto monumentální dílo, budí i po 15. stech letech uznání a obdiv. Mě při návštěvě nejvíce zajímal způsob, jak bylo při konverzi chrámu naloženo s původní křesťanskou symbolikou. Řada mozaik zůstala zachována a lze je vidět i dnes. K těm nejvýznamnějším patří v apsidě chrámu se nacházející mozaika Panny Marie s Ježíškem sedícím na jejím klíně. I když je tato mozaika zakrytá plátnem, je viditelná z jednoho místa, které se nachází na ochozu chrámu. Originálně jsou ztvárněny plně viditelné figury andělů, strážců božího nebeského trůnu. Andělé mají různou podobu, jedna z nich je tvořena dětským obličejem, který doplňují tři páry křídel různé velikosti. Na další z dochovaných mozaik jsou čtyři postavy. Uprostřed na vyvýšeném stupínku se nachází opět Panna Marie držící Malého Ježíše. Po její levici stojí císař Konstantin držící maketu paláce, zprava k ní přistupuje císař Justinián, jež v rukou nese zmenšeninu chrámu. Vedle mnoha jiných uměleckých artefaktů mou pozornost upoutala místa, ze kterých byly odstraněny symboly kříže (férově je třeba přiznat, že se jich stále v interiéru mešity nachází dostatek, zejména pak na dochovaných mozaikách). Nejpatrnější svědectví přináší mramorové i dřevěné dveře, dalším pak jsou zejména mramorová hrazení, které lemují stěny ochozu. Vstupenku do chrámu je možné zkombinovat se vstupem do Zážitkového muzea (vstupné do chrámu stojí 25 €/osobu; chrám s muzeem vyjdou na 47 €/osobu; děti do 8 let mají vstup zdarma), ve kterém je návštěvníkům, prostřednictvím audio průvodce (volba českého jazyka zatím v nabídce není), představena celá historie svatostánku. Způsob prezentace je přitažlivý zvláště pro děti a mladistvé. Nedaleko Hagia Sofia se nachází památka, které upoutala mou pozornost již v přípravné fázi cesty. Jedná se jedinečný prostor podzemní vodní nádrže Yerebatan (Podzemní palác, Basilica Cisterna ), unikátní příklad byzantské architektury vzniklý za vlády císaře Justiniána v roce 532 n.l. V současné době umocňují jedinečnou atmosféru tohoto místa měnící se barvy neonového osvětlení a sochařská díla různých umělců, které na několika místech vystupují z vodní plochy.
Estetická medicína a napodobeniny všech značek
Procházíte-li se po ulicích Istanbulu, nemůžete si nevšimnout pacientů četných klinik estetické medicíny. Ženy mají nejčastěji náplastmi přelepené nosy, na skalpech mužů jsou pak patrné stopy po transplantaci vlasových kořínků (zjevně při tomto zákroku dochází k jejich přenosu z místa, kde jich je hojně, do míst, kde vymizely, nejčastěji tedy na lesknoucí se pleš). Na letišti i v ulicích potkáte malé skupiny, zjevně přátel, kteří se rozhodli pro společnou změnu vizáže. Při zpáteční cestě s námi jeden takovýto pacient v doprovodu manželky, nebo družky, také letěl. Někteří pacienti nosí po transplantaci čelenky, jiné jsem viděl z nafouknutými cestovními polštářky kolem krku. První setkání jsou překvapivá, všechna další již prvek počátečního překvapení ztrácí. Istanbul se pro mě stal také synonymem pro napodobeniny zejména luxusních textilních a kožedělných značek (jsem přesvědčen, že zde seženete cokoliv). Koupit je lze v různých kvalitách za lidové ceny, o kterých je ještě navíc možné smlouvat. Učiněný ráj pro každého milovníka luxusu s limitovaným rozpočtem a vlažným respektem k dodržování autorských práv. Nabídka prodeje těchto výrobků se odehrává prakticky permanentně. Obchodníci vědí, že kupujícího musí aktivně oslovovat a zboží mu mnohokrát donést na ulici až pod nos. Ani oni nejsou agresivní, ale určitě jsou citliví na jakýkoliv náznak zájmu. Ten vnímají jako pobídku k aktivnímu vyjednávání o ceně.
Moře a přístavní ruch
Pro vnitrozemce má moře samotné zvláštní význam. Vedle nespoutanosti a živelnosti symbolizuje svobodu. Je výzvou k objevování nepoznaného, ale současně v sobě skrývá obavu z nečekaného. K moři neodmyslitelně patří pláže, mola, lodě a rybáři. Na Galatském mostě jich stojí bezpočet. Mají nahozené pruty a trpělivě čekají na záběr. Čekání se krátí rozhovory s vedle stojícími druhy. Ve spodní části mostu, blízko vodní hladině stojí desítka rybích restaurací. Budete-li je míjet, dočkáte se opakujícího se přemlouvání k návštěvě. Turističtí náhončí mají připravené reakce na jakoukoliv reakci. Řeknete-li, že jste již jedli, pozvou vás na nějaký nápoj. Odmítnete-li nápoj, nabídnou vám hudební vystoupení. Podíváte-li se do jídelního lístku a řeknete-li, že ceny jsou příliš vysoké, nabídnou vám okamžitě i 30% slevu. Zkrátka jsou připraveni udělat maximum proto, aby vás získali. Přiznám se, že jsme se nechali k návštěvě jedné z restaurací zlákat a nelituji tohoto rozhodnutí. Pozorovat zapadající slunce nad Bosporem, nechat na sebe působit atmosféru přístavního ruchu, pochutnávat si na čerstvě vylovených mořských rybách a k tomu poslouchat hudební vystoupení místních muzikantů, je neopakovatelným zážitkem, pro který se vyplatí do Istanbulu zajet.
Tip na závěr
Všem milovníkům umělecké fotografie doporučuji tvorbu istanbulského rodáka Ara Gülera (1928 - 2018), člena agentury Magnum Photos. Sám pro sebe jsem si jej nazval istanbulským Josefem Sudkem. V hotelu, ve kterém jsme byli ubytováni, právě probíhala výstava děl tohoto fotografa a mně se do paměti vryly jeho tramvaje zdobené sněhovými vločkami, rybářské lodě na Bosporu, nebo diskutující pouliční pijáci kávy.
