Článek
Tchán je cizinec mluvící dvěma evropskými, avšak menšinovými, jazyky. Před covidem k nám jezdil pravidelně, buď o Vánocích, nebo o Velikonocích. Covid však jeho cesty zarazil, obnovit jsme je dokázali až letos, tedy po pětileté přestávce. Společně s rodinou jsme s ním navštívili místa, která již znal. Přibyly k nim však i nějaké turistické novinky. Zde je souhrn postřehů ze čtyř destinací:
1) Pražský hrad a Kuchyně
Hrad patří mezi turistické trvalky a vláda nového prezidenta mu jde evidentně k duhu. U vstupů zmizely fronty i nepříjemné šacování. Torza nevzhledných strážních budek a různých druhů zátarasů sice přetrvávají, ale vypadá to, že i jim zvoní umíráček. Atmosféra v hradních prostorách působí uvolněněji. Katedrála sice byla v době naší návštěvy zavřená, ale procházka po jižních zahradách v sobě skrývá kouzelné výhledy, které se neomrzí. Restaurace Kuchyně náleží do skupiny Ambiente, za kterou stojí Tomáš Karpíšek. Při každé návštěvě Hradu jsem mu vděčný za to, že navzdory všem obtížím dokázal najít společnou řeč se zástupci Ministerstva kultury, a restauraci na tomto jedinečném místě zachoval. Venkovní místa k sezení sice byla obsazená, ale i uvnitř se nám dostalo výborného servisu a především skvělých pokrmů signovaných šéfkuchařem Markem Janouchem. Oceňuji možnost poskládat si vlastní tříchodové menu. Jediné, co mě zaskočilo, byla omezená znalost angličtiny u některých členů obsluhy - 35 let po revoluci je tento nález nepochopitelný a na tomto místě obtížně přijatelný.
2) Zápas Bohemky ve Vršovickém ďolíčku
Počasí sobotního odpoledne zvalo na fotbal. Z pražských klubů hrála ve 26. ligovém kole doma pouze Bohemka, a tak rozhodování nebylo složité. Jméno soupeře - FK Jablonec - v sobě skrývalo naději na protržení více jak čtyřměsíční série bez doma vstřelené branky a tudíž i domácí výhry. Bohemka se stala pojmem i za hranicemi ČR a mezi jejími fanoušky je mnoho cizinců. Někteří žijí v Praze, jiní spojují návštěvu Prahy se zhlédnutím jejího zápasu. Atmosféra byla jako vždy fantastická. Hráči, hnáni kotlem i fanoušky na hlavní tribuně, ze sebe dávali maximum, a všichni přítomní byli za své úsilí odměněni dvěma brankami (M. Beran a L. Hůlka), které padly již v prvním poločase. V druhém pak domácí změnu skóre nepřipustili. Do Ďolíčku musí neanglicky mluvící cizinec raději v doprovodu někoho místního. Zdejší fotbalové prostředí má mnoho osobitých specifik, kterým není úplně lehké porozumět. Např. pokladny ve vstupních sloupech hlavní brány, jedny skryté a neznačené toalety pro celou hlavní tribunu, netekoucí voda v umývárně, zálohy na vratné pivní kelímky. I přes tyto těžkosti je zápas Klokanů jedinečným zážitkem každého milovníka fotbalu, cizozemce nevyjímaje.
3) Židovské město
Práci Židovské obce v Praze musím ocenit. Všechny synagogy, které jsme navštívili (Staronová, Klausová, Pinkasova, Španělská a Jeruzalémská) jsou po rekonstrukcích ve velmi reprezentativním stavu a skrývají v sobě zajímavé výstavy dokumentující život Židů v Praze i v bývalém Československu. Výstavy jsou velmi poutavé a dokáží svým obsahem zaujmout návštěvníka rozdílného věku a různých zájmů. Pietní připomenutí obětí holokaustu, kterou v sobě skrývá Pinkasova synagoga, člověka opakovaně zasáhne. Za jeden den nelze návštěvu všech míst stihnout, spíše je možné jednotlivé objekty prozkoumat a vytipovat si ty, do kterých má smysl se následně vrátit k hlubšímu studiu. V případě Starého židovského hřbitova oceňuji usměrnění průchodu turistů. Jednoznačně je ve prospěch zachování této jedinečné památky. Zájem návštěvníků je enormní a některá místa již evidentně trpí pod jejich náporem. Obávám se, že jsme dosáhli stavu, kdy bude potřeba jejich počty aspoň v nejvytíženějších dnech regulovat.
4) Plavba lodí po Vltavě
Možná tento druh zážitku působí na první pohled jako příklad typického turistického kýče. Jenže, když se pohodlně usadíte na palubě a kapitán s vámi nejdříve zamíří po proudu přes Štvanické zdymadlo mezi Karlín a Holešovice; pak podplujete novostí zářící lávku HolKa, otočíte se a vrátíte zpět kolem Strakovy akademie, pod Čechův a Mánesův most k mostu Karlovu, dojde vám, že Praha z říční hladiny vypadá úplně jinak. Nabízí jedinečné pohledy, které ze břehu není možné zachytit. Při otočce jsme navíc na obloze na pravém břehu, za Národním divadlem, zahlédli nádhernou jarní duhu, levý břeh nám pak nabídnul fascinující západ slunce. Na výtečnou obstála jak posádka, tak nabídka pohoštění, které bylo v ceně palubního lístku. Společně s tchánem a zájezdem Argentinců jsme na palubě lodi Orca prožili velmi příjemnou rozlučkovou plavbu.
Závěr
Praha stále ještě roste do krásy. Vedle bezpečí, skvěle udržovaných památek, výtečně fungující hromadné dopravy a kvalitních služeb, nabízí aktivity všeho druhu pro lidi různých věkových vrstev, i všech příjmových kategorií. Daní za dosažené úspěchy je obrovské množství turistů, kteří do Prahy směřují. Některá místa jsou již dnes v určitých časech přelidněná a dochází k jejich poškozování. Benátčané se nedávno rozhodli počet denních návštěvníků omezit. Praha, po mé zkušenosti z letošních Velikonoc, stojí před stejným rozhodnutím. Jeho přijetí je v zájmu Prahy, Pražanů i samotných turistů.
