Článek
Současná Litomyšl je výslednicí mnoha historických vlivů, na které dokáží současníci umně navazovat. Její historie je spjata s premonstráty, kteří dokázali askezi spojovat s charitou, vědou a vzděláváním. Na jejich činnost pak ve stejném prostoru navázali od poloviny 17. století cisterciáci, jejichž přímo vysloveným zájmem bylo, v rámci rekatolizace, vzdělávání chudých chlapců. Svůj nemalý význam na celkovém vzhledu Litomyšle pochopitelně měli i správci panství a majitelé renesančního zámku, ze kterého byla správa řízena. Vedle Perštejnů to byli Trauttmansdorfové, později pak Valdštejnové-Vartenberkové a Thurn-Taxisové.
Vzdělanost a vzdělávání se v Litomyšli staly synonymy pro její další rozvoj, který město formoval a dával mu jedinečný charakter. Není divu, že s ním jsou spojena jména řady známých osobností kulturního, nebo vědeckého života, které dokázaly těžit z nabídky kvalitního vzdělávání, nebo se na vzdělávacím procesu přímo aktivně podílet. Těmito osobnostmi byly např. Bedřich Smetana (rodák), Alois Jirásek, Božena Němcová, Marie Dobromila Rettigová, Zdeněk Matěj Kuděj, František Stříteský, Josef Váchal, Zdeněk Kopal, Olbram Zoubek ad. Svědectví o nich a o jejich přínosu přináší povedená expozice v Regionálním muzeu nacházejícím se na malebném Zámeckém návrší. Do tohoto muzea je každý první čtvrtek v měsíci vstup zdarma, jinak dospělá osoba zaplatí 80 Kč.
Současná Litomyšl však není řízena pouze jako historický skanzen. Nachází se v ní příklady kvalitní moderní architektury, za kterou stojí významní současní architekti, nebo celá studia. Vedle Josefa Pleskota se jedná např. i o Zdeňka Sendlera, Radko Květa a Václava Babku, kteří formovali podobu Klášterních zahrad, nebo o ateliér Burian Křivinka Architekti, jež se podepsal pod přístavbu piaristické koleje, do které umístil městskou obřadní síň a univerzitní knihovnu. Samospráva věnuje velkou pozornost veřejnému prostoru. Chodit po Litomyšli je radost. Z každého kroku na člověka dýchá bohatá historie, kterou vkusně doplňuje současná architektura a městský mobiliář.
Životem hýří i litomyšlské náměstí. Jistě je tomu proto, že je do něj povolen vjezd automobilů. Před jejich hlukem však chodce chrání nádherné a dlouhé podloubí, které kromě ochrany nabízí pohledy do četných, lákavě vyhlížejících výloh. Za nimi se skrývají knihkupectví, pekárny, cukrárny, kavárny, banky a pojišťovny, prodejny s módou a textilním zbožím, dárkovými předměty a mnohé další. Kapitolou pro sebe je pak restaurace Bohém, která se vedle nakladatelství Paseka hrdě hlásí k odkazu Josefa Váchala. Za touto restaurací stojí šéfkuchař Martin Píša. Ten se hrdě hlásí k jednoduchým kulinářským konceptům a rád využívá i sezonní a lokální suroviny, např. pstruží filety z litomyšlských sádek.
Když jsem se Josefa Pleskota při jedné z veřejných debat ptal, čím si vysvětluje výjimečnost Litomyšle, odpověděl mi, že za ní stojí podnikavost a vzdělanost jejích obyvatel. Litomyšl je sice maloměstem (cca 10 000 obyvatel), ale její správci nemohou být nařčeni z maloměšťáctví. Naopak mohou sloužit svému okolí jako inspirace a příklad hodný následování. Sázka na vzdělání a vzdělanost se zkrátka vyplácí a je cestou k řešení problémů, před které nás staví současný svět. Svět, k jehož správě jsme byli na chvíli přizváni.
