Článek
Hádalo se kolo s volantem, zda je v zemi potřeba více silnic, nebo cyklistických stezek. Volant řekl: „Přece silnic, to je jasné. Podívej se na ty každodenní zácpy, ve kterých musí chudáci řidiči stát. Kdybychom měli více silnic a na těch stávajících silnicích více pruhů, pak by k dopravním zácpám vůbec nedocházelo! Každý řidič by se dostal včas kam potřebuje. Nebyl by ve stresu, byl by šťastný a spolu s ním by bylo šťastné i jeho okolí.“
Kolo chvíli přemýšlelo a pak namítlo: „No, ale kdybychom měli vybudovanou dostatečnou síť bezpečných cyklostezek, pak by řada řidičů ani do auta nemusela usedat. Ráno by se svezli do práce, udělali by něco pro své zdraví. I oni by přijeli do svých kanceláří v dobré náladě a s chutí pracovat. Na silnicích by ubylo aut, ve kterých sedí pouze řidič a takových aut, zvláště ve špičkách, je přece většina. Proč máme zvětšovat silniční síť jen kvůli zácpám v denních špičkách. To přece nedává smysl, volante!“
Volant se však kolem nenechal zatlačit do úzkých: „Prosím tě kolo, žijeme přece v 21. století a fyzická námaha patří do století minulého. Kolo se dnes stalo drahým módním výstřelkem, který mnohdy stojí víc než starý dobrý automobil. Lidem nejde o každodenní pohyb, vůbec jim nezáleží na jejich zdraví. Lidé chtějí pohodlí a bezpečí. A také jim jde o soukromí. Chtějí si pěkně v klidu poslechnout pěkné písničky. Vidím, že lidem vůbec nerozumíš. Mě berou lidé každý den do ruky. Sdílí se mnou své životní příběhy. Poslouchám jejich telefonáty. Jsem s nimi, když jsou šťastní i když prožívají smutek. Vím co, chtějí. Chtějí se vozit automobily a chtějí být rychle a bezpečně v cíli svých cest. O to lidem jde, pochop to!“
Ale ani kolo se jen tak nedalo: „Náhodou já jsem s lidmi mnohem déle, než ty volante. Mělo jsem čas je pozorovat, být s nimi na silnici i v terénu, a tak dobře vím o čem mluvím. Vím po čem touží a jakou radost jim přináší volný pohyb po cyklostezce. Nabízím lidem výběr a radost z pohybu.“ Pak se kolo odmlčelo a přišlo s návrhem: „Víš co, volante, pojďme za moudrou sovou, ať nás rozsoudí!“ Volant souhlasil, a tak se společně vydali k dubu, na kterém hnízdila sova, o které se říkalo, že je nejmoudřejší v celé zemi.
Ta si nejdříve poslechla oba názory, zamyslela se a pak pravila: „Dnešní lidé potřebují silnice i cyklistické stezky. Při rozhodování o způsobu dopravy chtějí mít možnost volby, to je pravda. Pravda však také je, že zemi pokryli asfaltem, a že těžce hledají klidné místo k životu. Po něm přirozeně touží a jsou za ním ochotni cestovat. Jenže cestování logicky zvyšuje zátěž na již existujících komunikacích. Kdybych já měla tu moc, tak lidem poradím, ať se zastaví. Ať si najdou místo k životu, které se jim líbí, a ať na něm prožijí většinu svého života. To co hledají, mají většinou doma, přímo před sebou, jen to nejsou schopni včas rozpoznat.“ Volant se podíval na kolo a kolo mu pohled oplatilo: „To je, ale hloupá sova, viď,“ řekli svorně a vydali se hledat někoho, kdo je skutečně moudrým. A jestli jej nenašli, hledají jej dodnes.
