Článek
Andrej Babiš nepřednesl svá slova, jak říká hned v úvodu textu, nýbrž cituje svého anonymního známého, s jehož slovy však souzní. Pojďme se společně na text podívat. Babiš sdílí názor, že se v listopadu 1989 totalitní moci vzepřel národ. Nalijme si čistého vína. Každý, kdo tento historický den zažil ví, jak letargicky se k událostem na Národní třídě 17. listopadu 1989 stavila většina národa, myšleno tehdejších obyvatel Československé socialistické republiky. Ví, jak potřebné bylo vyjíždět z Prahy a jiných větších měst do zbytku republiky a přinášet lidem informace o aktuálním dění. Babišův tzv. národ většinově čekal, co se stane.
Současná opozice je v pozici disidentů za totality
Babiš tvrdí, že „žijeme v systému, který ze sebe nedokázal setřepat praktiky a postoje minulého režimu.“ Minulý režim přitom výše charakterizuje takto: „…nedokázal rozvíjet ekonomický potenciál, …vláda ostrakizovala kritické názory, trestala je vězením, vyhazováním z práce, zastrašováním a nátlakem…moci, která státem a politikou provozovaných médií lhala lidem o stavu země…“ Dostatečným důkazem pro Babiše je, že ti, kdo nesouhlasí s vládnoucím režimem jsou označováni za: „…antidemokraty, antisystematiky, „dezoláty“, „pro Rusy“ apod.“ Babiš tyto jedince staví na rovinu socialistických opozičníků a dělá tak paradoxně jazykem, který do značné míry připomíná texty totalitních tištěných médií: „Kritika je …nálepkována jako nepřátelská…Je označována jako neuvědomělá…“ Což Babiš považuje za: „… dlouhodobý problém.“ Podle Babiše nemáme v současné společnosti možnost: „… kriticky a solidně uvažovat nad velkými agendami. Čelit výzvám, ohrožením a …pojmenovávat a využívat příležitosti k vlastnímu rozvoji.“ Údajně je tomu tak proto, že: „…jsme ve vleku mediálních diskurzů, které nevznikají z našich potřeb a zájmů.“ (zde Babiš nejspíše zapomněl přidat slůvko "národních").
Veškerým kritikům současné vlády Babiš přiznává nadpozemskou moc, když údajně „…jasně a zřetelně pojmenovávají podstatu problému. Vědí dříve než vláda, kde systém selhává.“ Babiš vládě vytýká nevedení dialogu, je pro něj novým „…politbyrem, které prosazuje politiku bez ohledu na stát, lidi, průmysl, ekonomiku a samotnou demokracii.“ Babišovi dále vadí, že si tato vláda, stejně jako polistopadová moc uzurpovala status demokratů. Nedochází mu přitom, že on sám je představitelem toho, co nazývá „polistopadovou mocí.“ Česká společnost podle něj přirozeně „spěje a tíhne k demokracii“. Nicméně po listopadu 1989 politické strany (tedy včetně hnutí ANO): „…zrazují demokratické ideály a demokratickou soutěž politických stran.“
Skutečnou demokracii prosadí jen hnutí ANO
Nepřekvapivě Babišovi leží v žaludku uskupení SPOLU. Nazývá jej: „politickým kartelem“, „oligopolem moci, který zde údajně vládl tři dekády“. Do roku 2013 podle Babiše v ČR nedocházelo k: „politické soutěži myšlenek“. Ta nastala až se vznikem hnutí ANO a došlo k ní i přes vedení „trvalých mediálních a kriminálních kauz.“ Babiš je přesvědčen, že i přes skutečnost, že se hnutí ANO stalo parlamentní stranou nežijeme v demokratické společnosti. Jsme svědky „politické hry“, která ničí demokracii. Evokuje představu, že opozice je „vystrkována na okraj demokratické soutěže.“ Zde si zjevně a opakovaně protiřečí - nežijeme-li v demokracii, jak je možné, že ve společnosti dochází k demokratické soutěži? Tato soutěž není rovná, neboť všechna média stojí na jedné straně (rozuměj na straně vládního uskupení). Babiš je přesvědčen, že i přesto, že nežijeme v demokracii, tak o ní svádíme boj. Selhání medií, konkrétněji pak jejich měkký a mírný přístup dává do souvislosti se vznikem „katastrofální vlády“ a volbou současného prezidenta .
Za přešlapy proti demokratickým principům Babiš považuje pokusy o vyhození „akademických mluvčí Ševčíka a Druláka“, „vykonstruované politické a ekonomické kauzy Čapí hnízdo“ a „útoky na svou rodinu a děti“. Hnutí ANO, i přesto, že bylo ustaveno shora, je: “ Strana, která podporuje demokracii… chápe, dodržuje a prosazuje demokratická pravidla a činí tak přísněji, než polistopadoví demokraté." V samém závěru textu pak vyzývá k vedení debaty o demokracii. Nechce však diskutovat o demokracii „liberální, lidové, přímé, progresivistické, globalistické, západní, východní.“ Chce vést diskusi pouze o demokracii „skutečné.“ Tou má být „soutěž myšlenek a činů ve prospěch společnosti.“
Závěrem
Stoupenec skutečné demokracie Andrej Babiš nám sděluje, že když si připomínáme 34. výročí Dnu boje za svobodu a demokracie, tak v demokracii od listopadu 1989 nežijeme. Je tomu podle něj proto, že vládní strany a média osočují opozici a označují její stoupence za ne-demokraty. Podle Andreje Babiše nyní žijeme v předlistopadovém politickém systému, protože na něj, coby ochránce skutečné demokracie, média a soudy útočí a vtahují jej do vykonstruovaných kauz. Jedinou stranou, která je nám schopná zaručit skutečnou demokracii je hnutí ANO, které jediné umí „spravovat ekonomiku a stát,“ a proto jsou na něj vedeny „systematické útoky“. Podle Andreje Babiše jsme přestali vést celospolečenský dialog o demokracii a měli bychom jej obnovit. Tuto schopnost má však pouze hnutí ANO a opozice. Ti jediní jsou schopni zajistit, aby v „soutěži myšlenek vítězily ty nejlepší. Myšlenky i lidé, odhodlaně a trpělivě pracující pro stát a společnost.“ Nemohu se zbavit pocitu, že nás právě tato rétorika zatahuje do předlistopadových časů. Jak jste na tom vy?
