Článek
Londýn toho nabízí skutečně hodně. Jestliže jsme si o pražské veřejné dopravě zvykli říkat, že patří k těm nejlepším na světě, londýnská, troufnu si říct, ji v mnoha aspektech překonává. Zmíním jenom jeden, který je na první pohled patrný - vandalismus. Zatímco cestující v Praze se musí smířit s tím, že výtvory „uličních umělců“ tvoří nedílnou součást jejich cestovních zážitků, v desetkrát větším Londýně se sprejery daří držet ve vymezených teritoriích. Na zdech metra, v autobusech a ve vlakových soupravách jsem jejich výtvory neviděl.
Inspirativní je i politika vstupného do veřejných institucí. Je dobrovolné, pro většinu návštěvníků tudíž zdarma. Ano, do budovy Parlamentu, včetně Westminster Hall, do Národní galerie, Přírodovědeckého muzea, Imperial War muzea, Victoriina a Albertova muzea a do mnoha dalších míst je možné se dostat zcela zdarma. Osobně mě překvapil bezplatný vstup i na vyhlídku mrakodrapu Horizon 22, ani v tomto případě jsme za vstup nemuseli vydat ani penci.
I přes tyto pozitivní zážitky, se však turista v jistých okamžicích musí mít na pozoru. Stravuje-li se ve fast-foodových řetězcích, musí se připravit na skutečnost, že v řadě podniků již není možné platit hotovostí (v Česku si přitom zvykáme na přesně opačný trend). V restauracích jsme museli čelit praktikám, které sice nejsou neznámé, ale, aspoň já, jsem se zdráhal jejich výskyt očekávat i v ulicích vnitřního Londýna. Stín pochybnosti jsem si odnesl z Čínského města, slavícího příchod roku draka. Po fantastické kantonské večeři mi vrchní ukázala účet, který mi však následně nevydala ke kontrole. Zmačkala jej v ruce a rychlým krokem se vzdálila od našeho stolu. Přiznám se, že v tuto chvíli se mi nechtělo kazit si zážitek z příjemně prožitého dne a tudíž jsem odmítl se vzniklou situací více zabývat. Jiného mentálního nastavení jsem však byl následujícího večera v indické restauraci ležící v Kensingtonu. Najedli jsme se dobře. Obsluha byla příjemná, i když trochu neosobní. Překvapení nastalo opět při placení. Vrchní mi tentokrát donesl ručně psaný účet. Už tato skutečnost pro mě byla varovným signálem. Jednotlivé položky a celková suma na první pohled nesouhlasily. Začal jsem v duchu sčítat, rozdíl činil více jak 10 liber - položka této částky nebyla na účtu vůbec uvedena. Vrchní si mé aktivity všimnul a rychle ke mě přispěchal s vysvětlením: „Suma zahrnovala i servisní poplatek ve výši téměř 15 % z celkové útraty.“ Ohradil jsem se, že jsem o nutnosti platby této položky nebyl informován předem, a tudíž ani s tímto výdajem nepočítal. Přinesl mi menu a na poslední straně mi ukázal malými písmeny napsanou informaci. Usmál jsem se na něj a vysvětlil jsem mu, že jsem celé menu nestudoval, a že mi tudíž tento údaj uniknul. On se omluvil, účet přepočítal i přinesl mi jej v aktualizované podobě, tedy bez servisního poplatku.
Druhou nepříjemnou zkušenost jsem učinil v hotelu. Pokoj jsem objednával přes zprostředkovatele. Ještě před příjezdem jsem si přečetl recenze ubytovaných hostů. Byly vesměs pozitivní, až na jednu, ve které si host stěžoval na ubytování v pokojích umístěných ve sklepních prostorách. Když jsme se synem stanuli v den našeho příjezdu před recepční, v duchu jsem si přál, abychom dostali číslo pokoje, nacházejícího se v rozmezí číselné řady 100 - 500 (hotel má 4 nadzemní patra). Po chvilce úřadování se přede mnou objevila kartička začínající číslicí 8. Bylo mi jasné, že jsme vyhráli podzemní bingo. Pokoj jsme našli, prohlídli si jej, podíval jsem se oknem ven na metr vzdálenou cihlovou zeď a vrátil se zpět na recepci. Příjemným hlasem, ale rezolutně jsem pokoj odmítl a trochu riskantně nabídnul recepční možnost vrácení peněz. Ona o této možnosti vůbec nepřemýšlela. Na chvíli se vzdálila a přinesla mi kartičku s číslem pokoje 212 a s výhledem do ulice. Mnoho času jsme v pokoji sice nestrávili, ale i tak pro nás vytvářel lepší zázemí, než původní undergroundová alternativa.
I přes tyto, možné trochu nepříjemné události, jsme v Londýně prožili nádherných šest dní naplněných různými aktivitami do rána do večera. V duchu již plánuji program příštího výletu. Kulturní rozmanitost a všudypřítomná zdvořilost na mě mají povzbudivý účinek, který si potřebuji dopřávat opakovaně.
