Článek
Demokracie je mimo jiné založená na představě, že lid (démos) je schopen nastolit vládu práva, a že z této formy vládnutí může profitovat podstatná část společnosti. Svým způsobem je vláda lidu vždy v opozici vůči vládě elit, které pochopitelně mají také své priority a v demokratické společnosti je formou politického boje prosazují.
V nepřímé demokracii každá politická strana, hnutí i uskupení před volbami analyzují stav společnosti na základě svých zájmů a zájmů skupiny občanů, kterou zastupují. Na základě výsledků analýzy pak definují cíle, které zahrnou do svého politického programu. Samozřejmě platí, že každý cíl má v programu jinou prioritu. V rozumně fungujících politických strukturách pak následuje tvorba plánu komunikace, kdy se s politiky sejdou odborníci na public relations a externí komunikaci, aby společně vymysleli způsob, kterým budou politické priority dané strany s veřejností komunikovat. Součástí plánu jsou také pochopitelně rozhodnutí o tom, co a proč bude ve volební kampani zamlčeno.
Ve včera skončených slovenských volbách dávaly průzkumy veřejného mínění největší šance Ficovu Smeru - SD. Webová stránka této politické strany v sekci Aktuality v den voleb programové priority nekomunikovala. Zaměřila se na komunikaci symbolů, které jí měly vymezit od ostatních stran. O jaké symboly se jednalo? Z titulků je jasné, že klíčové pojmy byly dva: 1) „progresivismus“, 2) „nevládky“. S progresivismem bylo spojováno experimentování, které strana stavila do opozice k odbornosti, jíž se logicky cítila být nositelkou. S „nevládkami“, rozumějme lidskoprávními neziskovými organizacemi, si pak voliči měli spojit nezralost a pubertu.
Kromě komunikace symbolů webová stránka obsahovala také seznam cílů, se kterými Smer-SD do voleb jde. Čelnímu postavení se dostávalo sadě cílů, které se skrývají pod označením Sociální stát. Pro analýzu vyberme první tři. Na základě těchto cílů Smer-SD chce: „a) … obnovit růst životní úrovně; b) Efektivně bojovat se zdražováním; c) zastavit šíření chudoby…vrátit důstojnost nízkopříjmovým skupinám a odbourat propastné sociální rozdíly.“ Na webu sice není řečeno, jak bude těchto cílů dosaženo, ale věřme, že se nejedná pouze o výkřiky, a že vedení strany má způsob jejich dosažení dobře promyšlený. Podíváme-li se na tyto cíle, neubráníme se dojmu, že patří do kategorie progresivistických. Odbourání sociálních rozdílů zavání až komunistickou rétorikou. Věřme, že Fico k dosažení nepoužije třídní boj.
Na první pohled se zdá, že komunikace s voliči skrze webovou stránku strany Smer-SD v sobě ukrývá jistou míru iracionality. Iracionalitou je však poznamenáno také rozhodování voličů. Sociologové již v minulém století popsali jev, který nazvali omezenou racionalitou. Podle jejich zjištění nelze očekávat, že člověk kterému je nabídnuta řada cílů, pečlivě zvažuje přínos každého z cílů a rozhoduje se racionálně na základě výsledků osobní analýzy. Nečiní tak tím spíše, když neví, jakým způsobem má být stanoveného cíle dosaženo. Tento paradox je průvodním jevem všech voleb, nikoliv jen těch aktuálních na Slovensku. Je z něj zřejmé, že to nejdůležitější, zejména v zemích s četným počtem kandidujících politických stran, se odehrává především po volbách, při koaličních vyjednáváních.
Z oficiálních výsledků slovenských voleb je zřejmé, že vítězný Směr-SD, bude muset sestavit koaliční vládu s nejméně dvěma dalšími politickými stranami, neuvažujeme-li, že by se jedním s partnerů stalo Progresivní Slovensko. Hlas-SD se zdá být logickou volbou. Kdo, ale budou další partneři? OLaNO a přátele můžeme vyloučit. Nabízí se tak varianta KDH nebo SaS. Ať již novou slovenskou vládu bude tvořit koalice jakýchkoliv stran, bude muset najít způsob, jak čelit omezené racionalitě. Zavládne-li v nově sestavené koalici shoda nad cíli programového prohlášení, zůstanou ve vzduchu viset otazníky nad způsoby jejich dosažení. Přejme Slovensku, ale i celé Evropě, aby při odstraňování sociálních rozdílů nezvítězil třídní boj.
