Článek
Včerejší zápas se Zorjou Luhansk potvrdil, že Slavia dokáže díky skvěle sestavenému hráčskému výběru, genialitě trenérského týmu a nikdy nekončící podpoře edenského publika zlomit na svou stranu nepříznivý vývoj zápasu. Po gólech M. Tijaniho a L. Masopusta, které oba padly až v závěru utkání, Slavia zvítězila 2:0 a do polského Lublinu tak příští týden může odjíždět relativně v klidu.
Zápas však také odhalil některé varovné signály, na které je potřeba reagovat. Současný management klubu před Slavii vytknul úctyhodný a zároveň ambiciózní cíl, a sice učinit z ní středoevropský velkoklub. K plnění tohoto cíle se také vydal správnou cestou, když vsadil na poctivost, pracovitost a postupné zvyšování kvality na stadionu i před ním poskytovaných služeb (atraktivní hra všech týmů je pochopitelně základním předpokladem úspěchu). Mezi nově iniciované změny, mimo jiné, patří zákaz kouření a snaha směřovat kuřáky do tzv. air zóny. Zatímco během posledního ligového zápasu s ostravskými chachary na zákaz publikum pořadatelé upozornili místním rozhlasem, včera se tak již nestalo. Jedna air zóna je pro téměř dvacetitisícový dav žalostně málo, a tak nám nezbývá než vzít kuřáky opět na milost. Přiznejme si však upřímně, že proplétat se o přestávce s dětmi přeplněnými chodbami, ve kterých panuje tropické vedro doprovázené neproniknutelným cigaretovým kouřem, není zážitkem, který by si člověk chtěl dopřávat příliš často.
Druhá, a mnohem závažnější bitva, do které se bude muset management klubu pustit, se týká stávajícího prodejního systému vstupenek na zápasy evropské ligy. Současný systém umožňuje, aby se soupeřovi fanoušci ve velkém promísili s domácími. Včera se tak stalo minimálně v sektoru 126, ve kterém se usídlila velká skupina, sportovně založených a střízlivých fanoušků soupeře. Zorja naštěstí neskórovala a její fanoušci přišli do „Ráje“ především fandit, ne se bít. Nechci domýšlet, co se stane až do Edenu přijedou hooligans klubu, kteří jsou zvyklí si na zápasy brát i drobné zbraně a stejně jako včera dají před sektorem hostí přednost některému z domácích. Ke vstupenkám se vždy dostanou od překupníků. Při vstupní prohlídce jim pravděpodobně budou zabaveny pet láhve, ale pečlivě schované nože a boxery zcela jistě na stadion pronesou. Ať tak či onak je jasné, že se management klubu musí pustit do boje s překupníky, zvláště pak s těmi, kteří si z pře prodeje vstupenek udělali neregistrovanou živnost. Současně bude muset zcela změnit podobu vstupní prohlídky. Ta současná je nedůstojná a nefunkční.
Poslední a také nejnáročnější bitvu bude muset klubový management svést s projevy tzv. „hate kultury“. Ta na fotbal v 21.století nepatří a zároveň je jí nejtěžší vymýtit. Fotbal, stejně jako jakýkoliv jiný kolektivní sport, je založen na měření sil dvou, pravidla respektujících, týmů. Každý opravdový milovník sportu si přeje, aby vítězil tým, který v duchu fair play podá lepší výkon. Ne každý fanoušek je však milovníkem sportu. Prohra bolí, pochopitelně, ale je nutnou součástí sportovního výkonu. Pokřik, který provází slávistickou děkovačku jasně říká: „… vždycky jsme s váma! Po výhře! Po prohře!…“ Je-li prohra nutným předpokladem kolektivního sportu, pak je také nezbytnou podmínkou soupeř. Bez soupeřícího týmu se prostě hrát nedá. Fanoušci Slavie jednoznačně patří k těm nejlepším nejen na domácí, ale i na mezinárodní fotbalové scéně. Vzpomeňme jen, jaký respekt a uznání sklidili po zápase s londýnskou Chelsea. Chorály k fanouškovství jednoznačně patří, především pak ty, kterými se fans snaží dodat týmu energii a povzbudit jej k ještě lepšímu výkonu (Červenobílá síla, Co to zpíváte?, Slavie do toho! apod.) Vedle těchto chorálů však můžeme v „Ráji“ zaslechnout také takové, které soupeře, nebo jeho fanoušky dehonestují (…Vy nejste nic!, …Sparta k..rva je!, ad.) Tyto chorály jsou spíše projevy malosti a frustrace a k velkoklubu se tudíž absolutně nehodí.
Budování velkoklubu je společným dílem všech, kdo to s ním myslí dobře. Managementu v zákulisí, hráčů na hřišti, fanoušků na tribunách. Ani jedna ze stran tohoto trojúhelníku nemůže v tomto úsilí zvítězit, pokud se k ní nepřidají ty zbývající. K tomu, abychom uspěli, potřebujeme sdílet stejné hodnoty, mezi něž bezesporu patří smysl pro fair play a velkorysost. Bez jejich přijetí se nám Slavii do fotbalového ráje vrátit nepodaří.
