Článek
Průběh posledního derby pražských „S“ evokoval mnoho otázek, na které budou muset oba týmy hledat odpovědi. Jednou z nich a možná tou nejzásadnější je: „Jaká je role kapitána v současném fotbalovém týmu a jaké kompetence by tento hráč měl mít, aby na svěřené pozici důstojně obstál?“
Podobnou otázku si již více než 100 let při studiu fungování organizací klade manažerský obor, jehož název by se volně dal přeložit jako studia vůdcovství (Leadership Studies). K jakému poznání badatelé tohoto vědeckého oboru doposud došli, a jak lze tyto poznatky aplikovat na tým současné Slavie?
Podstatou leadershipu je schopnost kapitána částečně ovlivňovat proces stanovování cílů, i když v něm by měl mít hlavní slovo trenér a sportovní manažer. Druhou a mnohem významnější úlohou kapitána je ovlivňovat proces dosahování vytyčeného cíle přímo na hřišti. V tomto případě reaguje na taktické pokyny trenéra, nebo jeho zástupce, podle toho, který z nich v danou chvíli tým koučuje.
Přeneseme-li toto vymezení procesu vedení do fotbalového prostředí, pak cíl říká, zda jde tým na hřiště vyhrát, remizovat, nebo důstojně prohrát. Pochopitelně je možné prohrát i hanebně, což však nepředpokládám, že by bylo cílem jakéhokoliv rozumně vedeného klubu. Cíl v sobě obsahuje i definici způsobu, jakým jej má být dosaženo. Přáli bychom si, aby se vždy jednalo o fair play, ale z minulosti víme, že některé týmy a někteří jedinci dokáží k dosažení vítězství volit jakékoliv prostředky. Tolik fáze přípravy. Jenže plánování je jedna část, samotná realizace pak druhá. V ní se střetává plán s realitou. Někdy jsou v souladu, jindy se rozchází. Rozchází-li se dramaticky od očekávání, roste význam vůdcovství, neboť v tuto chvíli je potřeba, aby kapitán společně s trenérem ovlivnili chování spoluhráčů tak, aby vedlo ke korekci neblahého vývoje.
Vedení má v obou fázích tři hlavní komponenty: 1) je to mezilidský (interpersonální) proces, ve kterém se vůdčí jedinec snaží ovlivnit chování druhých; 2) k vedení dochází vždy v určitém kontextu, ve kterém jsou druzí vůči lídrovi v určitém postavení. Mohou se vůči němu cítit v pozici podřízených, rovnocenných partnerů, nebo mohou nad vůdcem zažívat i pocit nadřazenosti; 3) při vedení dochází k identifikaci kritérií, která stanovují efektivní způsob dosažení stanoveného cíle. Klíčovými faktory, které charakterizují styl vedení jsou míra orientace vůdce na požadovaný výkon a na lidi, kteří jsou za dosažení výkonu odpovědní. Jednoduše řečeno - existují vůdci, kteří při dosahování cíle neberou ohled na lidi, ale existuje i skupina vůdců, kteří druhé do hledání způsobu dosažení vytyčeného cíle aktivně zapojují. Ve fotbale je času na hledání velmi málo, v zásadě se nabízí 15 minut, které od sebe oddělují první a druhý poločas. Trenér si na rozdíl od jiných kolektivních sportů nemůže vzít time out.
Pojďme si nyní analyzovat, co se z hlediska vedení v Edenu v neděli v krizové 87 minutě odehrálo. Slavia po proměněné Jurečkově penaltě vede nad Spartou 1:0. Zápas má ve své režii, Sparta se sice snaží slávistickou svatyni ohrozit, ale do vyložených šancí se nedostává. Sparťanský brankář vybíhá ze šestnáctky, aby odkopnul míč. Slávistický útočník Chytil jej fauluje. Rozhodčí přerušuje hru a běží k místu faulu. Brankář se nad Chytilem sklání a evidentně mu slovně vyčiňuje, nedotýká se jej, ohýbá se k němu. Chytil zůstává ležet na trávníku, kromě rozhodčího se k němu sbíhají i další hráči obou týmů. mezi nimi i sparťanský kapitán Krejčí. Rozhodčí vytahuje žlutou kartu, kterou chce dát na zádech ležícímu Chytilovi. Tři sparťané Chytila obklopují, do skupiny se přimíchávají další čtyři slávisté, jejich kapitán však mezi nimi ještě není. Přibíhá ke skupině z levé strany v čase 87:58, což je 13 vteřin po Chytilově faulu. Je šestým slávistou v pořadí. Do této chvíle nedochází mezi slávisty a sparťany k žádným fyzickým střetům, probíhá pouze slovní výměna názorů.
Jako kapitánovi, který chce na hřišti ovlivnit dosažení cíle, tedy udržení jednobrankového vedení, by mu mělo jít o zklidnění situace. Možná přesně neviděl, co se stalo, nicméně měl 13 sekund na to, aby situaci analyzoval a zvolil nejvhodnější reakci, která ovlivní chování spoluhráčů tak, aby vedlo kýženým směrem. On se rozhoduje zezadu chytit za rameno sparťanského Wiesnera a vytlačit jej ze skrumáže. Následně se chytit za dres se sparťanským kapitánem Krejčím, přiložit mu čelo na čelo a začít na něj křičet. Když se jej hlavní rozhodčí a Sparťan Haraslín snaží od Krejčího odtrhnout, odstrkuje Haraslína a ten se pak sváží na trávník. V tu chvíli zasahuje Provod, který Bořila odcloňuje a odvádí jej mimo skupinku. Rozhodčí obou kapitánům následně uděluje červenou kartu a týmy dohrávají v 10. V závěru nastavení pak Sparta proměňuje penaltu a vyrovnává stav utkání na 1:1, čímž s konečnou platností nedochází k dosažení vytyčeného cíle.
Z popisu situace je zřejmé, že slávistický kapitán v klíčové situaci nedokázal tým vést. Proč tomu tak bylo, ví nejlépe on sám. Možná nikdy nepřemýšlel nad podstatou vedení a možná mu také jeho okolí nepomohlo stát se dobrým vůdcem. O úspěchu ve vrcholovém sportu rozhodují vždy maličkosti. V případě kolektivních sportů je kvalitní vedení předpokladem úspěchu. V žádném případě se nejedná o dovednost samozřejmou a banální. K jejímu mistrovskému zvládnutí vede dlouhá cesta, na kterou se však velcí kapitáni musí chtít a umět vydat. Pokud by toto bylo jedno z poučení, které si všichni aktéři z nedělního derby odnesou, pak můžeme doufat, že se český fotbal posune zase o jeden kvalitativní stupínek nahoru.
