Článek
Na úvod je nutno připomenout, že 1. světová válka byla konfliktem mezi Dohodou (Velká Británie, Francie, Rusko, později USA) a Trojspolkem (Německo, Rakousko - Uhersko a Itálie), kde hlavním agresorem v Dohodě bylo Rusko a v Trojspolku Německo.
V českých čtenářích Haškova Švejka je zakotvený narativ, že tento strašný konflikt rozpoutalo Rakousko-Uhersko, ale to je daleko od pravdy. Stačí si zevrubně prostudovat taktické mapy útoků na západní a východní frontě a každý bystrý čtenář pochopí, že tvrzení autora tohoto článku je jednoznačně pravdivé.
Jestli má tento bystrý čtenář zájem se dozvědět nové informace o politické situaci před vypuknutím války a o pozadí Sarajevského atentátu v roce 1914, doporučuji svou autorskou sérii: Pitaval dějin českého národa: Žofie Chotková a sarajevská střelnice (odkaz na konci článku).
Carské Rusko již před započetím horké fáze budovala vojenskou zpravodajskou službu, kam verbovala občany slovanského původu s občanstvím Rakouska - Uherska, tedy Čechy, Slováky, Chorvaty, Poláky Bosňáky atd. Česká družina byla organizace Čechů, založená armádní rozvědkou hned na počátku 1. světové války, skládala se z nájemných dobrodruhů, vojenských zběhů apod., prováděla agitační a diverzní nebojové akce v týlu východní fronty. Z pohledu c. k. armády se jednalo o diverzanty a špióny, na které se nevztahovala práva válečných zajatců. Svou nečestnou práci dělali „družinící“ dobrovolně a ze zištných důvodů.
Naproti tomu byla Československá legie na Rusi založena mnohem později (po pádu cara a vytvoření Prozatímní vlády), základem byl rozkaz ruského generála Duchonina z 36. září 1917 o vytvoření 2 samostatných divizí v rámci ruské carské armády z dobrovolníků rekrutovaných z válečných zajatců. Tito tzv. dobrovolníci byli odvedeni v Čechách, bojovali „za císaře pána“, byli na východní frontě zajati, často i těžce zraněni. Poté byli odvezeni na Sibiř, do lágrů pro vojenské zajatce. Bez lékařské pomoci, s minimálními potravinovými dávkami živořili v nepředstavitelně nelidských podmínkách, s minimální šancí na přežití. Pro lepší pochopení doporučuji si přečíst povídku „Barák smrti“ (Praha, 1927) od Jana Weisse, českého spisovatele, legionáře a bratrance mého dědečka. Tito lidé si vždy čestně plnili své povinnosti, podpis do legie byl pokus o návrat z ruského pekla do české domoviny.
Tzv. zrada 28. Pražského pěšího pluku je nepravdivou ideologickou pověstí, vylhanou právě diverzní skupinou České družiny. Incident z 3. dubna 1915 nechal osobně vyšetřit císař František Josef I. a nedošel k závěru, že by se čeští vojáci chovali zbaběle a snad dokonce úmyslně přeběhli k nepříteli.
Takže já důrazně žádám nedávat do jedné kapitoly Českou družinu a Československou legii na Rusi, dokonce snad tvrdit, že ta první byla základem té druhé! To je lež a překrucování faktů, které hrubě narušuje vnímání naší české historie. Česká družina byla ruskou rozvědkou, složenou z osob nepřátelských c. k. monarchii, ti se za úplatu a vědomě převlékali do rakouských uniforem, přebíhali frontu a prováděli agitaci u českých jednotek. Přesvědčovali k přeběhnutí a zradě, slibovali ráj na zemi. Přitom dobře věděli, že všichni zajatci budou okradeni, zbiti a nahnáni do ruských zajateckých táborů, tedy de facto své krajany odsuzovali k pomalé smrti hladem a vyčerpáním. Česká družina nebyli hrdinové, nýbrž klasická třetí kolona Ruska!!!
Mezi „družináře“ patřil Jan Syrový, původním povoláním prodavač bot ve Varšavě, pozdější generál armády ČSR, ten který ve funkci ministra NO odstřelil Gajdu, poznávací znamení - nosil pásku jako Jan Žižka, aby vzbuzoval plané emoce spasitele českého národa. Po 14. březnu 1939, stále v ministerské funkci vyzýval naši armádu k součinnosti s wehrmachtem při předávání výzbroje a zabránění jakýchkoliv náznaků konfliktního chování. Co by se také od prodavače bot a „družináře“ dalo ani očekávat! Ve Wikipedii je Jan Syrový představen jako veskrze kladná postava českých dějin a hrdina, o jeho zbabělých činech nikde ani zmínka.
Hrdiny, možná trochu nechtěnými, se stali legionáři, rekrutovaní většinou až po roce 1917. Jejich motivací nebyla účast v Kerenského ofenzivě, nerozuměli pojmu „třídní boj“, nechtěli zastavit Ludendorffovu ofenzívu na západní frontě, ba dokonce ani netoužili po samostatném Československu v čele s Masarykem. Ne, ne. Naši češti hrdinové měli jedinou touhu a sen, ve zdraví se všichni vrátit domů, ke svým rodným a blízkým. Proto se semkli a utvořili Bratrstvo - legionáři se oslovovali „bratře“ a hodností, často si tykali jménem. Tyto muže považuji za skutečné hrdiny, vykované v krutých podmínkách občanské války na nekonečných plochách ruské Sibiře. Vytvořili neuvěřitelé „commandos“ o síle 80 tisíc mužů ve zbrani, kteří ovládnutím Transibiřské magistraly v celém úseku 9 tisíc km nepřímo rozhodli o výsledku 1. světové války na západní i východní frontě. Na konci roku 1918 československá legie ovládla území o rozloze jedenapůlkrát větším než celá Evropa!
Síla, která měla šanci osvobodit cara s rodinou. Síla, která fyzicky měla v držení celý ruský zlatý poklad, síla, která zajala bílého admirála Kolčaka. Síla, která všechny poklady světa nakonec vyměnila za jízdenku z pekla domů, pro všechny, do posledního bratra!
A také síla, které se bál i „Tatíček Masaryček“ se svým věrným stínem Eduardem Benešem. Ti dva naše chlapce tak trochu zradili, potom reálně a cílevědomě dělali vše proto, aby se nikdy domů nevrátili, protože by mohli vypravovat různé věci, které by narušovali gloriolu našich nových elit. Vrcholem jejich snahy byl pokus místo z Ruska domů do Čech poslat naše chlapce do afrického Toga, bez zpáteční jízdenky. V Togu měla být založena první zámořská československá kolonie, tento africký stát měl být převzat od císařského Německa, jednalo se o tom na Pařížské mírové konferenci. A legionáři převezení z Ruska měli zajistit organizaci státního aparátu, vytvořit místní úřady, armádu, policii. Málo známá, ale bohužel pravdivá historie.
Ale o tom zase jindy a jinde, např. v prvním díle "hrdinské série": Radola Gajda - Lev Sibiře a český fašista z donucení.
Poznámka autora: Na území dnešní Ruské federace se nacházelo zhruba 150 hřbitovů a pietních míst, kde bylo více než 4 tisíce našich chlapců pochováno. Památníky se nacházely tisíce kilometrů od sebe, rozesety od Ukrajiny až po Tichý oceán.
Sovětská a ruská vlast je postupně téměř všechny zlikvidovala, jen s pomocí Československé obce legionářské a Ministerstva obrany ČR je jich s námahou udržováno zbylých 16. Zatímco Česká republika se stará na svém území o více než 1000 pietní míst padlých rudoarmějců, Ruská federace se nejen o hroby našich padlých chlapců nestará, ale nedovoluje ani nám se o ně postarat.
Mějme je tedy alespoň ve svých myslích a vzdejme Čest jejich památce!
Autorské odkazy na články v textu:
FOTO:
Zaniklý pomník čsl. legionářům v Nižném Udinsku, Irkutská oblast, 1920
V okolí Nižného Udinsku, Irkutská oblast, na Transsibiřské magistrále došlo v létě 1918 k obranným bojům pro zajištění přepravy vojsk a dále k bojům 20. 6. 1920, kdy část 2. záložního pluku musela rychle ustoupit před přesilou bolševických jednotek a nestihla evakuovat své raněné. Ti padli bohužel do rukou bolševické rudé hordy.
Příslušníci čs. údernického praporu získali koncem června ztracené území zpět a exhumovali 13 mrtvých těl, z nichž 11 bezpochyby patřilo oněm raněným legionářům. Bylo zjištěno, že mrtvá těla jsou zohavena a že tito mrtví byli před smrtí bestiálně mučeni. Pomník padlým zhotovila sochařská skupina Československé obce legionářské - Východ v roce 1918.
Pohřebiště bylo ve dvacátých letech zneuctěnou a odstraněno sovětskou vlastí, lidské ostatky byly vykopány a vyhozeny na skládku.
Do dnešního dnes přes snahu Československé obce legionářské a Ministerstva obrany ČR nebylo Ruskou federací povoleno památník obnovit.
Nápis:
"PRO NÁROD PRO VLAST ZLATOU PRO SVOBODU
PADLÝM BRATRŮM V BOJI
NIŽNĚ-UDINSKA
V ČERVENCI 1918"
Seznam padlých českých bratrů:
Božetěch HŘIVNA, *1896 Olomouc
Josef POLÁK, *1894 Boskovice - Dolní Smržov
Michal PAVLÍK, *1884 Závada
Bohumil NOVÁK, *1892 Přerov - Tučín
Rudolf MAREČEK, *1889 Brno - Bohunice
Jan MALÁRIK, *1880 Bratislava
Josef MACEK, *1894, Louny - Černochov.
Richard KRČEK, *1884 Opava
František KRČEK, *1895 Zlín - Malenovice
Jakub KOMOSNÝ, *1889 Hustopeče
Jan AMBROŽ, *1882 Ladzany
Petr ROB, *1879 Horažďovice
František HOLÍK, *1889 Chotěboř
Antonín HOLÍK, *1893 Holešov
František HLAVINKA, *1892
Viktor GOLZ, *1895 Příbor
Jan FIŠER, *1891 Holešov
Gustav DUŠEK, *1891 Josefov
Josef DRBAL, *1887 Lidmaň u Mostu
Karel BULÍŘ, *1887 Světlá pod Ještědem
Oldřich BÉM, *1891 Tršice
František BEKR, *1887 Nová Paka
Jan JUNEK, *1884 Praha
Josef TUREK, *1888 Soboňa
Bohuslav HAHN, 1896 Lom u Plzně
František DJOPAN, *1894 Zábřeh na Moravě
Josef VÁCLAVÍK, *1887 Stará Bystřice
František ZELINKA, *1893 Strakonice
Augustin ZAPLETAL, *1890 Pěčíkov
Jaroslav KRISTLIK, *1893 Praha
Václav JECH, *1877 Černošice nad Labem
František HNOJSKÝ, *1893 Klatovy
Jan ŽIRKO, *1900 Čita
František ZAJÍČEK, *?, ?
Bořivoj POSPÍŠIL, *1887 Horní Štěpánov
Vilém URBAN, *1894 Rakovník
Jan ŠŤASTNÝ, *1887 Vickovice
František ŠRAMČÍK, *1886 Popradno
Matěj SVÁTEK, *1877 Budislav
František STEJSKAL, *1894 Kohoutovice
Josef SPĚVÁČEK, *1892 Břasy
Matěj SOBAŇSKÝ, *1893 Žďár nad Sázavou
Karel SMRČKA, *1884 Hradec Králové
Dominik SEMORÁD, *1885 Benátky nad Lipou
František ŘEZNÍČEK, *1880 Praha
Jan JIRKŮ, *1875 Broumov
Václav VESELÝ, *1896 Bubnice
Použité zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ceskoslovensk%C3%A9_legie_v_Rusku
www.vets.cz/vpm/mista/obec/5729-nizneudinsk/
www.csol.cz/
