Díl č.3: Kam se ztratili čeští hrdinové? Intermezzo

Po prvním a druhém dílu „hrdinské“ série jsme chtěl uveřejnit i třetí pokračování, tentokrát o našem trochu zapomenutém vojevůdci Josefu Šnejdárkovi, ale…

Moje desetiletá dcera mě poprosila, abych ji vyzkoušel z dějepisu, z kapitoly Karel IV., Otec vlasti. Začala deklamovat naučený text z učebnice pro 4. ročník „Obrázky ze starších českých dějin“, autora PhDr. Josefa Harny, CSc. a kolektivu. A opravdu jsem nevěřil svému sluchu, uši se mně samy od sebe zkroutily do trubičky! Co mne finálně dorazilo, byl závěr kapitoly z učebnice, nazvaný ZAHRAJTE SI SCÉNKU. Tam stálo: „Předveďte, jak asi poselstvo českých šlechticů vyhledalo v Itálii prince Karla a žádalo ho, aby se vrátil do Čech a obnovil zde pořádek.“

Pochopil jsem, že hloupá a nesmyslná propaganda není výsadou Putinova militantního režimu, ale je zakládána hluboko do naší mysli už v našich liberálních a demokratických základních školách. Tzv. „dezoláti“ a odsuzovaní „chcimíři“ jsou tedy lehce dezorientovaným produktem našeho školství a nikoliv ruské nenávistné propagandy. Jestliže nejsme schopni a ochotni v hodinách dějepisu předkládat objektivní fakta a otevřeně s dětmi o nich diskutovat, výsledek je takový, jaký je. Bezradné poselstvo žádá geniálního Karla, aby se vrátil a obnovil pořádek. Brrrr!

Proto jsem se rozhodl v rámci série udělat INTERMEZZO, formou hry VADÍ - NEVADÍ. Vždy napíšu jednu dvě věty z uvedené učebnice a pod ně můj doplňující text, který je možno doložit objektivními fakty. Na závěr provedu shrnutí, vložím anketu a poprosím vážené pozorné čtenáře o hlasování, popř. i malý diskusní příspěvek.

Jdeme na to!

Tvrzení 1: Český král Karel IV. pokračoval ve svém vladařském díle, nechal v Praze oba břehy spojit kamenným mostem.

Věta navozuje pocit, že v Praze té doby nebyl most. To není pravda. V Praze byl dokončen krásný kamenný Juditin most již v roce 1171, tedy 144 let před narození Karla IV. V roce 1342 se přes Prahu přehnala povodeň, která tento most zcela nenapravitelně zdemolovala. Od toho data byly pořádány sbírky na stavbu nového mostu. Karel IV. po své korunovaci nechal založit tzv. císařkou stavební huť (v novodobém pojetí to byla velká stavební firma s vlastní projekční kanceláří a uměleckým oddělením sochařů a malířů), ta pak dostala zakázku na nový most. A nejen na most, ta organizace dostala v Praze všechny významné zakázky. Pražáci a Češi to platili, zakázky dostali cizince. První šéf hutě byl Mathieu d’Arras, Francouz. Druhým pak Peter Parler, Němec z Gmündu, který česky uměl říci akorát „Guten Tag!“ Císař a král Karel IV. tedy přijel vysávat bohaté České království se stříbrnými kutnohorskými doly, aby dával obrovské státní zakázky svojí „císařské“ stavební firmě. Jak originální a vlastenecké!

Tvrzení 2: Karel IV. založil Nové Město pražské, plán města byl obdivuhodně moderní. Síť ulic a náměstí slouží z větší části dodnes, tj. více než 650 let.

Skutečnost byla taková, že Karel IV. vůbec nerespektoval tehdejší stav Prahy. Ta byla tehdy tvořena Starým Městem bez Josefova, Juditiným mostem propojenou Malou Stranou a pak několika objekty jako byl Pražský Hrad, Vyšehrad, Břevnovský klášter apod. Císař zhodnotil své bezcenné pozemky stavbou zcela nového autonomního sídla, tzv. Nového Města , to všech stran ho obehnal vysokou kamennou zdí a příkopem, bez vzájemného propojení s původní pražskou aglomerací. Tím de facto vznikla stavební uzávěra pro další urbanistický rozvoj pravobřežní části Prahy. Představme si, že nejdeme po bulváru Na Příkopech, protože tam skutečně je příkop, ani po Národní třídě a náměstí Republiky, protože tam stojí celistvá hradba! O tom, že hlavním motivem pro toto uspořádání byl císařský byznys s nemovitostmi, není nutno vůbec pochybovat. Toto ohavné rozdělení bylo odstraněno až v josefínské době po roce 1784, kdy vzniklo tzv. Královské hlavní město Praha jako jeden celek, s jednotlivými částmi a obvody. Teprve potom mohli rakouští a čeští architekti provést harmonické propojení historického centra s výstavbou krásných budov ve stylu baroka, empíru, secese a klasicismu. Při procházce starou Prahou neobdivujme „genialitu“ urbanisty Karla IV., ale díla Balšánka, Polívky, Zobela, Fischera, Zídka, Schulze a desítek dalších. Kdyby zůstala Praha v Karlově podobě, asi by se nám ani turistům vůbec nelíbila.

Tvrzení 3: Za vlády Karla IV. prožívaly české země nebývalý rozkvět.

Na úvod je nutno zdůraznit, že Karel IV. byl nejen král český, ale také císař římský, tedy v dnešním občanském chápání taková hlava Evropské unie. V letech 1348 - 50 proběhlo celou Evropou několik morových pandemií, tzv. černá smrt si vyžádala životy odhadem poloviny tehdejšího obyvatelstva!!! Nechť si pozorný čtenář představí desítky miliónů mrtvých lidí souběžně s nebývalým rozkvětem společnosti. To zní jako výsměch. Jestliže v druhé polovině 14. století centra nově vznikající centra renesance Benátky, Janov, Pisa a další již začala v boji s morem používat karanténu, tedy 40 denní izolaci osob s dohledem před vstupem do města a jejich lékaři už tušili vztah mezi šířením infekce a osobní hygienou, ve středoevropských městech evropského císařství to však řešili temnými středověkými metodami, o tom zde:

Tvrzení 4: O jeho osobní statečnosti nebylo pochyb. Král Karel IV. úzkostlivě pečoval o pořádek v zemi a podporoval všemožně rozvoj hospodářství a obchodu.

V přechozích odstavcích jsme si ukázali, že Karel IV. se zajímal zejména o to, jak přesunout peníze české šlechty, bankéřů, měšťanů a nevolníků do své kapsy, aby mohl vykoupit otcem zadlužené statky a financovat svoje ambiciózní projekty. Nyní si předvedeme tu nejtemnější stránku „Otce vlasti“. V bavorském Norimberku Karla IV. uvidí každý, kdo se projde po hlavním městském trhu. Na tamním orloji je sedm postav kurfiřtů, kteří vzdávají hold tomuto císaři Svaté říše římské. V roce 1349 uzavřel Karel IV. s radními města hanebnou dohodu, že mohou srovnat židovskou čtvrť se zemí a pro případný pogrom předem vyhlásil amnestii. V rámci této „asanace“ městské čtvrti bylo zabito více než 500 mužů, žen a dětí, jejich majetek byl zabaven, císař z něho obdržel podíl. Stavba katedrály s orlojem a jeho sochou, která byla postavena na původně židovských pozemcích, pak byla bonusem a věčnou památkou na jeho „vladařský“ čin. O tomto násilném aktu se dochovaly písemné dokumenty s císařovým podpisem. Za vlády Karla IV. bylo v Evropě a zejména Německu provedeno více než 500 tolerovaných pogromů, kterým padly za oběť desetitisíce Židů. V Basileji bylo 600 Židů hromadně zaživa upáleno, první dochovaná informace o „holocaustu“.

Historikové Nico Voigtlaender z Kalifornské univerzity a  Hans-Joachim Voth z Univerzity v Zürichu napsali práci „O středověkých kořenech antisemitského násilí v nacistickém Německu“. Studovali dostupné údaje o pogromech, ke kterým došlo během morové epidemie na území odpovídajícím novověkému Německu. A srovnávali je s informacemi z dvacátých a třicátých let 20. století. S informacemi o násilnostech proti Židům, antisemitských textech v novinách, deportacích Židů, počtu voličů Hitlerovy strany. Zjednodušeně řečeno dospěli autoři k závěru, že v těch městech a místech, kde se masově vraždilo ve 14. století, byl výrazně silnější antisemitismus i v době Hitlerově. Adolf Hitler tam měl více příznivců, více Židů bylo deportováno do koncentračních táborů, Židé byli častěji objektem násilí. Náš „Otec vlasti“ byl prvním významným evropským státníkem, který legalizoval násilí na rasové menšině. V Praze a Českém království byli Židé ušetření, ale jen pragmatických důvodů, platili za své životy napřímo. Židovští bankéři vrátili Karlovi všechny nemovitosti, které jim dal do zástavy jeho otec král Jan Lucemburský, potom pravidelně a bezúročně financovali císařovy investičně náročné projekty. Idyla nevydržela navždy. Roku 1378 Karel IV. zemřel, o 11 let později na proběhl v Praze pogrom známý jako „Krvavé Velikonoce“. Při něm byla zcela zlikvidována pražská židovská komunita, to vše za vlády Karlova syna Václava IV.

Shrnutí:

Objektivní fakta a to, čemu chceme věřit, bývají od sebe často na míle vzdáleny. Historické informace je nutno dětem samozřejmě předkládat v rozsahu a  formátu přiměřeném jejich věku. Hodnotíme-li historickou epizodu „Lucemburkové na českém trůnu“ z pohledu českého národu, rozhodně se nejedná o epochu prosperity. Po zavraždění posledního Přemyslovce Václava III. v Olomouci roku 1306 bylo na český trůn několik pretendentů. Lokálními válkami, špinavými intrikami a nájemnými vraždami se královská moc přesouvala v období následujících čtyř let z rukou Jindřicha Korutanského do rukou Albrechta resp. jeho syna Fridricha Habsburského, až skončila u Jindřicha VII. Lucemburského, který s požehnáním katolické církve oženil v roce 1310 svého syna Jana s Eliškou Přemyslovnou, čímž došlo k legalizaci přechodu moci od Přemyslovců k Lucemburkům.

Ti se na českém trůnu vystřídali čtyři:

Pokud dnes žijeme v občanské společnosti a civilizaci chápeme jako přátelskou koexistenci různých národů, je nutno se na historii dívat tímto současným pohledem. Asi není vhodné chápat a ztotožňovat se s pocity a jednáním středověkých všemocných feudálů, pro které měl život nevolníka stejnou cenu jako život jiného domácího zvířete. Většina obyvatel té doby byla nevolníky a nikoli „vyvolenými“ feudály, je vhodnější vžívat se do jejich role, sledovat historické momenty a aktéry sociálních změn. Jestliže si ve škole hrajeme scénky, jak se hodný strejda Karel vrátil z Itálie domů, když ho Češi hezky poprosili, aby potom u nás vytvořil moderní sociální stát, takový ráj na zemi pro všechny, tak to je fakt síla. Proč se potom tak moc divíme, že o tři tisíce kilometrů na východ si ve škole v hodinách dějepisu přehrávají scénky, jak hodný strejda Vláďa zachraňuje zkažený a zdegenerovaný svět tankovou a raketovou léčbou?

Autorské odkazy na články v textu

Použité zdroje:

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/karel-iv-jako-obchodnik-s-pogromy-v-norimberku-schvalil-vrazdu-500-zidu-176085

https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/pro-nemce-byl-karel-iv-rozporuplna-osobnost-jeho-vyroci-si-pripomene-i-norimberk_201605140615_mvydrova

https://cs.wikipedia.org/wiki/Nov%C3%A9_M%C4%9Bsto_(Praha)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_IV.