Článek
Vlhkým snem každého západoevropského vojevůdce je hnát ruskou armádu k Uralu, na hranici Evropy a Asie. A možná pak, přes obrovskou rozlohu Sibiře, až kamsi k Tichému oceánu.
Na mapě je vyznačeno operační území Napoleonova tažení do Ruska z roku 1812 a útok Hitlerova wehrmachtu, plán Barbarossa z roku 1941. Není nutno zdůrazňovat, že obě tažení skončila katastrofou pro útočící armády, které musely bojovat kromě obránců s mrazem, blátem a nekonečným ruským prostorem.
A potom je tam také vyznačeno operační území našich legií z let 1918-20: Kazaň, Jekatěrinburg, Omsk, Krasnojarsk, Irkutsk, tam všude probíhaly nelítostné boje mezi „našimi“ a bolševickou Rudou armádou. A „naši“ bez výjimky vítězili!
Na konci roku 1918 československá legie o síle necelých 80 tisíc mužů ovládla území o rozloze jedenapůlkám větším než celá Evropa!
A kdo byl nejlepší ze středu velitelů tohoto vojenského zázraku?
Radola Gajda (*1892 Kotor,+1948 Praha), přezdívaný „Sibiřský lev“, geniální stratég, jehož bleskové obsazení mostů a tunelů Transsibiřské železniční magistrály by mohlo být samostatnou kapitolou vojenských učebnic. Zlatým hřebem byl pak šturm Irkutsku a následným přeplutím Bajkalu, vyloděním do nepřátelského týlu (Mysovsk - Babuškin) a obsazením kritického úseku magistrály kolem jižního cípu jezera.
Naši hrdinové, bratři vojáci a bratři důstojníci pod vedením bratra generála chladnokrevně útočili proti přesile s poměrem 1:15 a někdy dokonce až 1:50. Útočili, krváceli, umírali a…vítězili!
Když zbraně umlkly, vrátil se náš hrdina po dlouhé anabázi „americkou cestou“ v roce 1920 domů, do svobodného Československa, s hodností generálmajora československé armády, získanou ve věku pouhých 28 let. Po návratu byl poslán do Francie, kde studoval prestižní Vysokou vojenskou školu. Po jejím úspěšném absolvování a návratu do Československa velel Gajda 11. pěší divizi, dislokované na exponovaném úseku východního Slovenska. V roce 1924 nastoupil do generálního štábu armády ČSR, dne 20. března 1926 vystoupil na kariérní vrchol, byl jmenován jeho náčelníkem. V ten moment měla naše armáda správného člověka na správném místě, mladého a schopného, strategicky a takticky vyzrálého velitele, který byl schopný kreativně naplánovat obranu mladého státu proti jakkoliv silnému nepříteli. A to nejsou planá slova a teorie, „Sibiřský lev“ Radola Gajda na bojištích dokázal svoje velitelské schopnosti, navíc měl u vojáků obrovský respekt a autoritu.
Bohužel náš první samostatný stát nebyl avanturistickými elitami založen na čestných základech, heslo „Pravda vítězí“ na prezidentskou vlajku tam T. G. Masaryk nedal jen tak náhodou. Jako vždy hned na začátku každé revoluční změny začala probíhat klasická selekce, kdy dobří postupně odejdou (jsou zabiti, uvězněni, odvoláni, dehonestováni) a špatní zůstanou. A ti potom nechají přepsat učebnice dějepisu, ve kterých se stanou ze špatných ti nejlepší a ti původně dobří úplně zmizí. To je dokola se opakující historická skutečnost, co svět světem stojí.
V onom roce 1926 náš hrdina vydal paměti z bojů legii, publikované informace se zjevně nezalíbily na místech nejvyšších. A to do té míry, že obratem byla zinscenovaná trapná a nedůstojná aféra údajné špionáže Gajdy ve prospěch sovětské vojenské rozvědky. Již v červnu 1926 byl odeslán ministrem NO na neomezenou dovolenou, krátce poté, v srpnu 1926 na přímý pokyn prezidenta Masaryka pak poslán ve svých 34 letech do výslužby, ovšem se ztrátou nároků na výsluhu a ztrátou generálské hodnosti! Takže náš hrdina dostal brutálního padáka bez možnosti návratu do armády. Za prolitou krev a úspěšnou vojenskou kariéru pak ani korunu výsluhy. Komise ministerstva NO, která celý případ vyšetřovala, vznesená provinění neprokázala a doporučila návrat Gajdy do funkce. Dva svědci, Kratochvíl a „Váňa“ byli za křivá svědectví odsouzení na měsíc vězení nepodmíněně. Marně, náš hrdina byl na základě vykonstruovaných pomluv ponechán bez obživy, společensky znemožněn. Ten ministr NO, který odstřelil Gajdu, byl Jan Syrový, tzv. družinář (viz samostatný článek autora „Česká družina versus Československá legie na Rusi“, odkaz na konci článku), původním povoláním prodavač bot ve Varšavě. Záviděl Gajdovi generálskou hodnost, jeho inteligenci, respekt, v neposlední řadě i výši výplaty, protože Gajda měl vyšší plat než Syrový a jeho manželka Běla dokázala utrácet libovolné sumy. Poznávací znamení ministra Syrového - nosil pásku jako Jan Žižka, aby vzbuzoval plané emoce spasitele českého národa. Ve funkci ministra NO vydržel až do 14. března 1939, kdy vyzýval naši armádu k součinnosti s wehrmachtem při předávání výzbroje a zabránění jakýchkoliv náznaků konfliktního chování, nic jiného se od prodavače bot nedalo ani očekávat. Ve Wikipedii je Jan Syrový představen jako kladná postava českých dějin a hrdina. V roce 1938 se dodatečně prokázalo, že kompromitující písemné „důkazy“ proti Gajdovi připravilo Benešovo ministerstvo, poslalo je do Moskvy, odtud se pak dostali zpět k nám, přímo do rukou vyšetřovatele. Taktéž se prokázalo, že v té době se Masaryk, hlava státu bez oficiálního diplomatického styku se Sovětským Ruskem, minimálně jednou sešel s agentem sovětské rozvědky a řešili spolu našeho hrdinu!
Zpět k Radolu Gadovi do přelomového roku 1926. Poté, co je náš hrdina Masarykem označen za sovětského špióna, je bezdůvodné vyhozen z práce, jsou mu odebrány vojenské hodnosti a výsluhy. Vyhazov Gajdy spustil nechutnou čistku v tehdejší armádě. Zde je potřeba doplnit, že se to netýkalo jen samotného Gajdy, spolu s ním byly z armády vyhozeni i další důstojníci, vlastenci a legionáři.
Gajda se snaží o uplatnění v politice i byznysu, se střídavými úspěchy. Jednou je zbaven poslaneckého mandátu, v roce 1933 je dokonce odsouzen za podněcování proti republice, na tlak kanceláře prezidenta Masaryka je trest zpřísněn na 6 měsíců žaláře, ty si náš hrdina musí beze zbytku odsedět. Dostává další nálepku - pučista, fašista a rozvraceč republiky. Po rozpadu republiky a vzniku protektorátu neutíká Gajda do exilu jako E. Beneš, ale setrvává v Praze. S nacisty nespolupracuje, o žádné kolaboraci nemůže být ani řeč. Naopak se minimálně jednou zachová velmi odvážně, když se ujme dcery Radoslava a Marie Seluckých, českých odbojářů, zatčených gestapem a popravených v roce 1942. Nacistické gestapo si na našeho hrdinu netroufne a nechává ho po celou dobu protektorátu na pokoji, přestože jeho syn Jiří Gajda se zapojil do odboje, byl zatčen, vyšetřován a odsouzen k osmi letům káznice.
Po skončení 2. světové války se vrací z britského zátišného exilu do Československa staronový prezident a „správňák“ Eduard Beneš. Ten nikdy nezapomněl, okamžitě zahajuje čistky proti jemu nepohodlným lidem, ještě v květnu 1945 je Radola Gajda zatčen. Ve vazební věznici je denně mlácen, jsou mu vyraženy zuby a vypíchnuto oko, setrvává zde od zatčení do soudního procesu v roce 1947. Za prokurátora je mu přidělen „smrťák“ Urválek, později nechvalně známý z procesu skupiny Milady Horákové. Zde je vidět, že tu kreaturu používal již „Benešův demokratický“ systém, že není produktem komunistické zlovůle. Pokud si čtenář prostuduje, Benešovo působení v roli prezidenta v období 1945 - 48, může dojít k názoru, že nebyl obětí, ale minimálně spolupachatelem toho, co dnes nazýváme „obdobím temna po Vítězném únoru 1948“. Totalitní systém byl zaveden v Československu Benešem v květnu 1945, komunisté ho o tři roky později jen zdokonalili.
Urválek navrhuje Gajdovi trest doživotního vězení, ale v roce 1947 již existuje totalitní policie a prokuratura, ale ještě nejsou k dispozici soudci poslušní totalitnímu režimu. Takže Gajdovi soud vyměřuje trest ve výši toho, co si odseděl, aby to nevypadalo hloupě, že nevinný člověk byl dva roky týraný ve vyšetřovací vazbě bez jakýchkoliv důkazů. I tak to našemu hrdinovy stačí, několik měsíců po propuštění Radola Gajda umírá na následky prožitých útrap, ve věku pouhých 56 let.
Ve Wikipedii je označen za fašistického politika a kontroverzní osobnost, tedy jako záporná postava českých dějin a hrdina.
To je hrubé zkreslení a zvrácený pohled na tohoto člověka.
Vraťme se zpět do roku 1926 a potom ještě dále do roku 1918, položme so otázku PROČ?
Proč tedy Masaryk s Benešem, za přispění ministra NO Sirového, politicky a fyzicky zlikvidovali Radolu Gajdu?
Odpověď není tak složitá, stačí si vyhledat historické prameny a dát si je do souvislostí.
V průběhu 1. světové války byl Masaryk a Beneš v exilu, snažili se dělat politickou kariéru stylem „slibem nezarmoutíš“. Získávali důvěru různých exilových skupin a potom jejich prostřednictvím lobovali, zejména po vstupu USA do války (1916) u prezidenta T. W. Wilsona. Např. naslibovali Slovákům a Rusínům autonomní republiky, i když to nikdy ani náznakem nechtěli splnit. Naše české chlapce, legionáře v Rusku, po bolševické revoluci v listopadu 1917 chtěla tato „hustá dvojka“ za svoje politické body nahnat pod německé kulomety. Masaryk osobně projednal s ruskými bolševiky volný průjezd našich legionářů přes Sibiř do Vladivostoku, přezbrojení v USA, oblečení do francouzských uniforem a šup s americkými ešalony do první linie mlýnku na maso. Masaryk dal našim chlapcům rozkaz nevměšovat se do politických a vojenských operací na území Ruska a také velmi hloupý rozkaz, odevzdat všechny zbraně bolševikům!
V momentě, kdy legionáři zbraně odevzdali, byli odsouzeni na milost a nemilost rudým zrůdám, uprostřed území nikoho, jejich osud měl být díky těmto nesmyslným rozkazům zpečetěn. Jen skutečný hlupák mohl věřit slibům lidí typu Lenina nebo Dzerdžinského!
Jen zázrakem a duchapřítomností velitelů českých legií v Rusku došlo k opětovnému dozbrojení a vytvoření nezávislého velení. Byl sestaven geniální plán mobilní železniční armády, která dokázala obsadit, udržovat a také provozovat Transsibiřskou magistrálu v letech 1918-20. To vše se provádělo z vlastní iniciativy a proti přímému rozkazu Masaryka.
Naši legionáři vytvořily několik správních center s hlavním městech v Jekatěrinburgu, která zajištovali vše potřebné (peníze, potraviny, zbraně, munici) pro 80-ti tisícový kontingent. Legionáři byli schopní nejen bojovat, byli navíc schopní zorganizovat týlové vlastní týlové zdroje bez vnějších dotací. Dokonce si byli schopni sehnat i peníze na lodní dopravu celého vojenského kontingentu kolem světa, Masaryk s Benešem nebyli toto schopni zajistit, naopak dělali vše proto, aby se legionáři zpět do vlasti nevrátili. Milan Rastislav Štefánik, vrchní velitel legií jmenovaný na konci roku 1918, začal tlačit na okamžitý návrat našich chlapců do vlasti, ale měl 4. května 1919 leteckou nehodu, při které zemřel. K této nehodě existují různé konspirační teorie, které označují tuto nehodu za atentát. Bez komentáře.
Osud tomu chtěl a všechno řídil. Kdyby bylo po vůli Masaryka, skončilo by 80 tisíc Čechů a Slováků v ruském GULAGu nebo vykrvácelo po opakovaných bodákových útocích u Yper. Takhle se stali tím jazýčkem na vahách válečného štěstí. Ač na druhé straně zeměkoule, svým konáním ušetřili životy statisíců zejména amerických hochů, a jelikož americký prezident si toho byl dobře vědom, podpořil beze téměř všechny československé návrhy na poválečné uspořádání. Sudety s 90% německým osídlením, jih Slovenska se 100% maďarským osídlením, Podkarpatskou Rus, které k nám nikdy historicky nepatřilo, přístup k Severnímu moři (část Hamburku), přístup k Baltu (část Štětínu). Nedopadl jen koridor k Jadranu a kolonie v Africe, protože to fakt už vypadalo dost divně. Ale jednalo se o těchto dvou věcech s naprostou seriózností. Jelikož jsou mí čtenáři bystří, tak pochopili, že ta vstřícnost amerického prezidenta nebyla ani kvůli mrožímu knírku Masaryka ani kvůli elegantní kravatě Beneše. To opravdu ne. T. W. Wilson si jen uvědomil, že nebýt našich legionářů v Rusku, mohlo se bolševické Rusko zapojit do války na straně Německa a výsledek čtyřletého krvavého konfliktu mohl být zcela opačný, Světová válka mohl skončit vítězstvím Trojspolku, a ne Dohody! Náš první samostatní stát byl ukován našimi legionáři na nekonečných mrazivých pláních ruské Sibiře a nikoliv v teple u jednacího stolu v Paříži a Washingtonu.
Takže zpět k našemu hrdinovi.
Radola Gajda byl po otci voják, ne politik. Byl čestný, spravedlivý, oblíbený, byl skutečným patriotem. Bez váhání byl ochoten za naši vlast prolít krev. Dobře znal podlost ruských bolševiků i urputnost německých vojáků, bojoval s jedněmi i druhými, vždy na správné straně.
Ale hlavně, Gajda byl kreativní vojevůdce, geniální stratég i taktik malých i velkých bitev. Kdyby jeho plán obsazení Transsibiřské magistrály použil Hitler při operaci Barbarossa v roce 1941, nedorazila by v kritickou chvíli vůbec sibiřská armáda k Moskvě. A v Kremlu by zpívali „Stille Nacht, heilige Nacht“ už na Boží Hod toho mrazivého konce roku 1941. V Evropské unii se dnes mohlo platit markami a mluvit německy. Naštěstí Německo nemělo podobného vojevůdce, tak můžeme v Bruselu všichni mluvit anglicky a platit eurem.
Obr.: Radola Gajda v uniformě čsl. armády
Radola Gajda je skutečně jen jeden a je náš!
To, že nemohl splnit svou vojenskou povinnost k vlasti, není jeho chyba, ale vina prezidenta Československa T. G. Masaryka a ministra NO generála Jana Syrového.
To, že Radola Gajda nemohl v klidu a úctě dožít svůj život, ale byl de facto umučen ve vyšetřovací vazbě, je vina prezidenta Československa E. Beneše a prokurátora J. Urválka.
Nemám právo vinit a soudit, ale mám právo požadovat morální spravedlnost pro Radolu Gajdu, hrdinu bez jakýchkoliv přívlastků.
Žádám čtenáře tohoto článku, aby svým hlasováním pomohli očistit jeho jméno a vrátili ho, kam patří.
Nositel zahraničních válečných vyznamenání:
Řád svatého Stanislava (Rusko)
Řád svatého Vladimíra (Rusko)
Řád svaté Anny (Rusko)
Kříž Svatého Jiří (Rusko)
Řád svatého Sávy (Srbské království)
Řád čestné legie (Francie)
Válečný kříž (Francie)
Válečný kříž (Itálie)
Řád lázně II. třída – rytíř komandér (Velká Británie)
Řád Vytisova kříže (Litva)
Válečný kříž (Rumunské království)
Řád Polonia Restituta (Polsko)
si zcela jistě zaslouží „in memoriam“ nejvyšší vojenské státní vyznamenání - Řád Bílého Lva.
A v úplném závěru apeluji na zastupitele města Kyjova, aby si přejmenovali svoje hlavní „Masarykovo náměstí“ na „Náměstí Radola Gajdy“, protože současný stav je výsledkem omylu, historické křivdy a nepochopení podstaty našeho státu. Kyjov má svého hrdinu první velikosti a T. G. Masaryk to v tomto konkrétním případě určitě není.
Prosím čtenáře o názor a podporu hlasováním v anketě, děkuji.
Anketa
Anketa
Odkaz z textu na autorské články:
Použité zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ceskoslovensk%C3%A9_legie_v_Rusku
https://cs.wikipedia.org/wiki/Radola_Gajda
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Syrov%C3%BD
https://cs.wikipedia.org/wiki/Radoslav_Seluck%C3%BD_(pilot)
