Článek
Reminiscence a fakta (pokračování)
Reminiscenci lze chápat jako rozpomenutí nebo rozjímání nad minulostí, zde se pokusím objasnit, co mne přimělo zapochybovat nad axiomatickým objasněním dané historické skutečnosti.
Dále pak předložím základní fakta, s kterými budu v dalších kapitolách causy pracovat.
Zajímavá fakta z vyšetřování uvádím zde:
Fakt č. 1: Auto a řidiči
Arcivévoda Ferdinand měl speciální auto s vlastním řidičem, vyškoleným v Londýně pro chování v nebezpečných situacích a při atentátech, byl jím Čech Tomáš Dvouletý. Při častých inspekčních cestách se vůz s řidičem přepravoval do místa určení na vlakové soupravě, arcivévoda měl svůj služební salónní vůz.
Obr.11: Současný stav automobilu, ve kterém seděl Ferdinand s Žofií
Na armádní inspekci do Sarajeva 1914 přijel arcivévoda bez svého vozu a bez řidiče (!!!), ten dostal dovolenou a zůstal v Čechách. V den atentátu seděl následník s manželkou v otevřené limuzíně Gräf & Stift – Double Phaeton s číslem motoru 287, s registrační značkou AIII 118, majitelem vozu byl jeho pobočník hrabě František Maria Harrach, ten také seděl ve voze. Vůz přijel do Sarajeva po vlastní ose (!!!!!), cesta trvala z Čech na Balkán řidiči Leopoldu Lojkovi více než 2 týdny, jeli s hrabětem Harrachem oklikou přes Bukurešť.
Obr.12: Leopold Lojka, vojenský řidič, který seděl za volantem v osudný den
Arcivévoda tohoto řidiče vůbec neznal, uviděl ho poprvé, když nastupoval do vozu na nádraží v Sarajevu dne 28. června 1914. Nebyl jeho nadřízený a nedával mu žádné příkazy. Ty mu udílel hrabě Harrach, jeho nadřízený.
Při rozmýšlení, zda útočníci stáli na správné či špatné straně je mít na zřeteli, že v té době se v habsburské monarchii jezdilo po levé straně, volant automobilů byl napravo a na Appelově nábřeží vedly tramvajové koleje, na straně blíže k řece.
Fakt č. 2: Zbraně atentátníků
Browning FN Model 1910 je poloautomatickou pistolí, která se nabíjí zpětným rázem, byla navržena Johnem Browningem a vyráběna výhradně v evropské pobočce belgickou společností Fabrique Nationale.
Při atentátu byla použita 6-ranná varianta z roku 1910, sériové číslo 19074, v ráži 0.380 ACP. Některé zdroje zcela nesprávně uvádějí FN Model 1900 s ráží 0.320.
Obr.13: Vražedná zbraň, současný stav
Srbská armáda sice objednávala model 1910, první objednávka byla realizována na konci roku 1913, jednalo se o zkušební nákup na pouhých 235 kusů. Do zahájení světové války bylo v Srbsku téměř nemožné tuto konkrétní zbraň získat jakýmkoliv způsobem.
Atentátníci byli vybaveni zbraněmi údajně propašovanými ze Srbsky, v létě 1914 se jednalo o modely zde zcela nedostupné. Jejich zbraně tedy byly zřejmě původem ze západní či střední Evropy. Revolvery 7-ranné FN Model 1910 s prodlouženou hlavní na 113 mm se objevily v Srbsku až v roce 1923, předáno bylo 60 tisíc kusů. Tento typ, v úpravě 1922, používalo mnoho armád, byla oblíbenou zbraní atentátníku, zejména pro svou jednoduchou obsluhu a skrytá mířidla, u kterých nemohlo dojít k zachycení o rukáv či kapsu oděvu. Ale to se jedná o dobu mnohem a mnohem pozdější.
Pistole Gavrilo Principa se dochovala, má svoje sériové číslo, podle kterého by bylo možno vysledovat i zpětně cestu od výrobce do ruky atentátníka.
Fakt č. 3: O čem se na Wikipedii moc nepíše aneb vyšetřovací zpráva atentátu
Leo Pfeffer, chorvatský Žid z přístavního města Rijeka, byl očitým svědkem prvního pokusu o atentát a také vyšetřovacím soudcem sarajevského atentátu, vyslýchal podezřelé a připravoval jejich obžalobu. Jeho vyšetřování trvalo asi tři měsíce. Neprokázal přímou vazbu atentátníku na tehdejší srbský stát, i když to bylo jeho hlavní zadání.
Vypracoval závěrečnou zprávu o vyšetřování, ta se však ztratila a není jako historický pramen k dispozici. Na základě této zprávy přitom připravila habsburská monarchie požadavky pro Srbsko, známé jako ultimátum z 23. července 1914.
Po ukončení vyšetřování byl Leo Pfeffer propuštěn od soudu a vyhoštěn ze Sarajeva. Přestěhoval se do chorvatského Karlovace, zde se oženil s Idou Salomonovou a po zbytek života pracoval jako knihovník v obchodě svého tchána. Dvacet let po skončení války vydal Pfeffer knihu „Istraga u sarajevskom atentatu- 1938 - Nova Evropa - Zagreb“, ve které popisuje, jak vyšetřování probíhalo a k jakým výsledkům vedlo.
Obr.14: Originální přebal prvního vydání knihy
V roce 2014 byl na námět této knihy natočen ke stoletému výročí atentátu rakousko-německý televizní film „Sarajevo 1914“ s Florianem Teichtmeisterem v hlavní roli, film se natáčel převážně v Čechách - Hradec Králové, Jaroměř, Josefov.
Dvě důležité informace z jeho knihy:
- V průběhu vyšetřování se nikdy nepodařilo vyslechnout řidiče prvního vozu kolony, který špatně odbočil u Latinského mostu na Appelově nábřeží, přitom byl policistou, místním rodákem, který nejkratší cestu do nemocnice dobře znal. Po atentátu prostě zmizel!!! Řidič třetího vozu Leopold Lojka naopak Sarajevo neznal vůbec, jel však v koloně třetí a trasu nemohl ovlivnit.
- U obžalovaného Danila Iljiče, organizátora atentátu, který poskytoval nocleh Gavrilo Principovi a vydal atentátníků zbraně, objevila policie po zatčení a domovní prohlídce velký balík rakouských dvacetikorunových bankovek, zcela nových. Vyšetřující soudce je zajistil a z titulu své moci nechal zjistit původ podle sériových čísel. Bankovky byly zaslány z Vídně na účet c. a k. armádní rozvědky pod krytím "platba za zdravotnický materiál". U hlavního organizátora atentátu byly tedy nalezeny peníze rakouského eráru, a to v množství dostatečném pro kompletní organizaci atentátu. Tento důkaz nebylo možné zfalšovat nebo podvrhnout.
Obr. 15: Dvacetikoruny, které byly nalezeny u D. Iliče, tato je již kolkovaná ČSR
….tyto informační střípky jsou z veřejných zdrojů, nejedná se o žádné spiklenecké teorie……a stačí si je hezky poskládat v jeden obrázek s jasnými konturami....
(pokračování příště)
