Pitaval dějin českého národa, díl 6: Žofie Chotková a sarajevská střelnice

Reminiscence a fakta (pokračování)

Reminiscenci lze chápat jako rozpomenutí nebo rozjímání nad minulostí, zde se pokusím objasnit, co mne přimělo zapochybovat nad axiomatickým objasněním dané historické skutečnosti.

Dále pak předložím základní fakta, s kterými budu v dalších kapitolách causy pracovat.

Zajímavá fakta z vyšetřování uvádím zde:

Fakt č. 6: Byl císař skutečně takový puritán a moralista?

Je notorický známé, že císař František Josef I. byl odmalička veden k tvrdé práci, jeho životní pracovní režim by udolal i koně - vstával ve 4:00 a od šesti již začínal úřadovat, pracoval často do pozdních večerních hodin. Pravidelně cestoval po celé monarchii při různých oficiálních příležitostech.

Ovšem na ženy si čas vždy našel. Asi všichni znají dojímavý příběh o mladém Františkovi, jeho přísné matce Žofie Frederiky a dcerách bavorského krále, ve kterém si panovník svojí neústupností prosadí sňatek se „Sisi“ na úkor „Nene“.

Toto idealizované manželství mělo do harmonie hodně daleko, po splnění rodičovských povinností žili oba víceméně odloučeně, „Sisi“ se věnovala svým koníčkům - cestování, módě, koním, psům a flirtování s hrabětem Andrássym, a císař svým - při náročných pracovních povinnostech si vždy udělal čas na krásné a umělecky založené ženy, jeho vztahy nebyly rozhodně platonického charakteru.

Jednou z jeho milenek byla Anna Nahowská (1860, Vídeň – 1931, Vídeň), vztah s císařem udržovala minimálně 14 let, a to v letech 1875 až 1889. Anna porodila celkem tři děti, nejstarší dcera Helen měla za otce prvního manžela, další děti Carola a Franz Joseph mají příjmení po druhém manželovi - Nahowski. Je veřejným tajemstvím, že minimálně nejmladší syn Franz Joseph měl za biologického otce Františka Josefa I., císaře Rakouska - Uherska.

Souběžně se vztahem s Anou měl císař ještě jednu velkou lásku, byla jí slavná herečka vídeňského Burgtheateru, Katharina Schrattová, baronka Kiss von Ittebe (1853 – 1940), která se stala po smrti manželky „Sisi“ „nekorunovanou rakouskou císařovnou“ a důvěrnicí císaře Františka Josefa I.

Císařovna „Sissi“, která měla výčitky svědomí, že netráví čas na císařském dvoře, tento vztah nejen tolerovala, ba ho dokonce podporovala. Katharina mu tak třicet čtyři let stála po boku a byla oporou v jeho těžkých chvílích až do jeho smrti v roce 1916. Měla dům nedaleko Schönbrunnského zámku, venkovské sídlo v Bad Ischelu, takže se s císařem vídala téměř denně, po smrti „Sisi“ byla Katharina „de facto“ jeho manželkou.

Z uvedených informací je zřejmé, že František Josef I. uměl dobře od sebe oddělit pracovní povinnosti a rodinný život a zábavu, nebyl puritánem ani hloupým moralistou. Věděl, že po tragické smrti svého jediného syna Rudolfa musí najít nového císaře na svoje místo.

Arcivévoda Ferdinand, jeho vlastní synovec mu vyhovoval po všech stránkách, oba muži si dobře rozuměli. Po potvrzení nástupnictví dostal Ferdinand do císaře spoustu úkolů a povinností, byl schopen je úspěšné řešit. Vláda nad Rakousko - Uherskem té doby nebyla vůbec jednoduchá, jednalo se o 50 milionový stát, kde žilo mnoho národů. Císař František I. začal mnoho vnitřních reforem, ale samozřejmě v roce 1914 už nebyl mladík. Následník trůnu Ferdinand I. byl tak velkou nadějí pro neněmecké, ale zejména pro nemaďarské národy monarchie. Oběma mužům šlo o jedno společné, o budoucnost říše a perspektivu habsburského trůnu.

Fakt č. 7: Byly Srbové organizátory atentátu?

Jak bylo v úvodu řečeno, na Berlínském kongresu v roce 1878, vzniklo nové uspořádání sil na Balkáně, na úkor Osmanské říše. Srbské království akceptovalo Rakousko - Uherskou správu v Bosně a Hercegovině, byly uzavřeny tzv. tajné dohody o vzájemném neútočení. Také byla podepsána smlouva o hospodářské spolupráci a otevření Rakousko - uherského trhu pro srbské zboží. Rakousko - Uhersko myslelo spolupráci velmi vážně, rychle vybudovalo železniční trať ze Sarajeva na srbskou hranici, viz fakt č. 10.

Osobním lékařem krále Milana I. Obrenoviće byl Čech Jan (srb. Jovan) Mašín (1820, Cerhenice u Nymburka - 1884, Beograd), v Srbsku se svou rodinou, manželkou Barborou, za svobodna Všetečkovou, syny Světozárem, Alexandrem a Nikolou, dcerami Leposavou a Poleksijí.

Rodina Mašínů byla v úzkém a velmi přátelském kontaktů s královskou rodinou Obrenovićů, syn Světozár vystudoval na stavebního inženýra a řídil v Srbsku důležité státní stavby, druhý syn Alexandr byl důstojníkem srbské armády.

Světozár Mašín (1851 - 1886) se oženil v roce 1883 s Dragou Lunević (1867 - 1903). Osoba této ženy dodnes rozděluje srbskou společnost na dvě části, první ji považují za nevinou, krásnou, inteligentní a emancipovanou ženu, ta druhá v ní vidí šílenou a mocichtivou čarodějnici, která málem zničila Srbsko a při realizaci svých plánů byla ochotná jít přes mrtvoly. Pravdou je, že Draga, nyní Mašínová, získala přístup do královské rodiny, stala se dvorní dámou a brzy i důvěrnicí královny Natálie. Tři roky po svatbě za podivných okolností Světozár Mašín umřel, zanedlouho i jeho otec Jovan. Draga získale velký majetek, vdovskou penzi a dobé jméno.

V roce 1885 napadlo Srbsko svého souseda, Bulharsko. Srbsko válku prohrálo a přišlo o část svého území. V roce 1888 se král Milan s královnou Natalií rozešel, později byli rozvedeni i církevně.

V roce 1889 král Milan I. abdikoval v prospěch svého syna kralevice Alexandra a odjel ze Srbska do zahraničí. Do plnoletosti Alexandra byla ustanovena královna Natálie regentem.

V roce 1895 se seznámila Draga Mašínová ve francouzském Biarritzu s kralevicem Alexandrem (1876 – 1903), ten se do zkušené a starší ženy bezhlavě zamiloval. V té době bylo zcela nepřijatelné, aby si následník trůnu vzal za manželku neurozenou ženu a navíc vdovu.

Ve chvíli, kdy se kralevic stal srbským králem Alexandrem I. Obrenovićem, prosadil si v roce 1900 svatbu s Dragou Mašínovou, svou matku poslal do Francie. Se sňatkem nesouhlasili jeho rodiče, pravoslavná církev, armáda i většina veřejnosti, vlastně absolutně nikdo!

Možná i proto byl v roce 1903 královský pár zavražděn skupinou armádních důstojníku, a to velmi brutálně. Alexandr a Draga byli zastřeleni, jejich těla zohavena a vykuchána, poté vyhozena z okna paláce na hromady zahradního hnoje, současně zastřeleni byli také oba bratři královny.

Mezi atentátníky byl i bratr Světozára Alexandr Mašín (1857 - 1910) a Dragutin Dimitrijević (1876 - 1917). Tento atentát vůbec nesouvisel s atentátem na následníka habsburského trůnu v Sarajevu. Evokuje však myšlenku, že Dragutin Dimitrijević je organizátorem atentátnických skupin, 1903 Bělehrad a královský pár Obrenovićů, 1914 Sarajevo a následník Ferdinand I. s manželkou, 1917 spiknutí a příprava atentátu na srbskou královskou rodinu Petara I. Karadjordjeviče.

Vražda člena císařské rodiny nemohla být nikdy zájmen oficiální srbské vlády, Srbsko mělo v té době otevřené účty s Bulharskem a Tureckem, neutrální vztahy s Rakousko - Uherskem byly výhodou, pro samotné Srbsko to bylo velké a nestravitelné sousto.

Jestliže vnímáme sarajevský atentát jako rozbušku I. světové války, pak v jeho pozadí mohly být:

......takže jsme dnes zjistili, že císař Franta Pepa Jednička nebyl žádný puritán a bigotní zastánce španělské etikety, v soukromí musel být pěkný divočák.....takže určitě neměl problém se vztahem Ferdinanda a Žofie......

.......ten masakr srbské královské rodiny si zapamatujme, protože Apis se mnohem později, před válečným soudem a pod šibenicí, po několika vyražených zubech a zlomených žebrech „přiznal“ ke spoluorganizaci atentátu na Ferdinanda a Žofii v Sarajevu, i když to nemohl zvládnout ani teoreticky.......

(pokračování příště)