Článek
Já beru teda autismus jako dar
Naprosto v pořádku a nikomu to neberu. Tohle je totiž velmi subjektivní názor a je mi naprosto jasné, že někteří rodiče autistických dětí se na to mohou dívat jinak, než na to nahlížím já.
Jsem máma skoro sedmiletého autisty a upřímně musím říct, že jako dar to tedy neberu. Neberte mě špatně, určitě to není konec světa, ale. Ale kdo z nás se těší na zdravé dítě, pak zjistí, že je to jeho autista a řekne si: „Ty jo, to je úžasný dar, opravdu!"?
Asi málokdo z nás, co?
Sice neberu autismus jako prokletí, ale…
Za ty roky jsem se naučila brát autismus jako součást našeho života. Už se z něj tolik nehroutím, nedepkařím, prostě tu je s námi, a tak to bylo, je a bude. Už navždy. Ale i přes to smíření stále nenacházím pohled, který by mě motivoval k tomu, abych v tom našla nějaký benefit. Prostě ne. Jasně, dalo mi to i něco pozitivního do života, je to jako mince o dvou stranách. Naučila jsem se trpělivosti, větší pokoře, nehoním se za ničím a přijímám věci tak, jak jsou. Ale i tyhle maličkosti, které ze mě udělaly snad i lepšího člověka, nemění nic na tom, že to pro mě není žádný dar.
Autismus jako dar? Ne, díky. Raději bych třeba kabelku nebo dovolenou. A nebo taky zdravé dítě
Umím si představit spousty jiných věcí, ať už hmotných, či nehmotných, které bych dokázala nazvat darem. Krásnou a značkovou kabelku. Dovolenou na Maledivách. To by byl dar. Možná klišé a kýč pro někoho, ale co už. Je zkrátka spousta věcí, u kterých bych si dokázala říct: „Wow, super, to je paráda prostě!“ Ale rozhodně mezi to nepatří stanovení diagnózy u mého syna.
Mince o dvou stranách
Ale i přesto, že si dokážu představit něco jiného, to nic nemění na tom, že snažím na všem najít i to pozitivní. Protože kdybych viděla jen to negativní, tak nevím, jak dlouho bych to psychicky vydržela. Takže ano. I na autismu se dá najít něco hezkého. Autismus totiž nejenom bere, ale i dává. A je jen na nás, jak se na to budeme dívat. Já třeba zjistila, že zvládnu mnohem víc, než sem si kdy sama o sobě vůbec myslela. A to je vlastně fajn, posouvat svoje limity, možnosti a zlepšovat se.
Takže ano, nekoukám na synův autismus nějak negativně. Ale přeci jen, kdyby mi dal někdo vybrat, jestli raději autismus, nebo tu kabelku, anebo nejlíp zdravé dítě, tak asi víte, co bych si zvolila.
