Článek
No čau, kde máš děti?
Všimli jste si někdy, že tuhle větu snad nikdo nikdy neslyšel směrem k mužům? Když přijde táta bez dětí na akci nebo večírek, nikoho ani nenapadne ptát se: „Kde máš děti?“ Ale když se někde ukáže máma o samotě, otázky často přiletí okamžitě. „Hlídá táta, jo?“ nebo „Kam sis dala děti?“ Sama jsem to už zažila tolikrát, že bych o tom mohla psát statistiku. Dokážete si představit, že by přišel muž do práce a kolegové se ho ptali: „Kdo ti hlídá?“ Asi těžko. A počet mužů, kteří podobnou situaci reálně zažili, se limitně blíží nule. Opačně? Denní realita. Zajímavé, jak společnost stále bere jako samozřejmost, že muž se může jít bavit, sportovat nebo prostě trávit čas bez dětí. Nikdo se nad tím nepozastaví. Ale žena? To už je jiná.
„Aha, manžel ti hlídá?“
Ne, nehlídá. Táta nehlídá. Táta je rodič. Stejně jako máma. Děti nejsou jen její, jsou i jeho. Když máma vyrazí do práce, na jógu nebo na kávu s kamarádkou, není to útěk od mateřství, ale normální život. A děti jsou s tátou, druhým rodičem. Ne s chůvou, ne „na hlídání“.
Od hlídání máme chůvy, prarodiče, ale rozhodně ne tatínky
Dnešní otcové jsou aktivnější než dřív. Mnozí přebalují, krmí, nosí a tráví s dětmi skutečný čas. Jenže zároveň je vůči nim pořád silný stereotyp. A to, že nemají „mateřský instinkt“, že potřebují návod, nebo že jsou v péči o děti neohrabaní. Přitom stačí jen změnit úhel pohledu. Uznat, že péče o dítě není ženská, ale lidská schopnost.
U nás doma táta nehlídá. Je prostě táta. A děti to vědí. Mají s ním jiné zážitky než se mnou, a to je skvělé. Mně to dává čas nadechnout se, dělat svou práci, mít své koníčky. A těžíme z toho všichni.
A víte, co je nejzajímavější? Jak se takový táta, který tráví čas s dětmi, chválí. „To je krásné, jak se stará!“ slyším často. Ale máma, která to dělá denně? To je samozřejmost. A právě to by mělo přestat být samozřejmé.
Pamatuji si rozhovor s hercem Pavlem Liškou, kde se ho ptali, co bude dělat o prázdninách. Odpověděl: „Budu se starat o děti, aby měla partnerka čas na práci.“
