Článek
Je ti 22 let, užíváš si život plnými doušky a často nemyslíš na následky. Život ze dne je fajn, je bezstarostný, ale za deset let, až ti bude 32 jako mě teď, tak zjistíš, že to není pro tebe. Že rodina, zázemí a jistota je víc než nespoutaná zábava. Ale i přesto zůstaň vždy sama sebou. Budeš dělat chyby a uděláš jich hodně. Vůbec to nevadí. Naopak. Každá tvoje chyba bude zároveň tvou důležitou životní lekcí, která tě bude postupně formovat v člověka, kterým budeš za deset let. Kterým jsem já teď. Nemusíš se kvůli nikomu měnit, ani se snažit nikomu zalíbit. Buď pokorná, životní lekce přijmi s pokorou a snaž se z nich poučit. Buď laskavá a milá. Nezapomeň, že i slova jsou zbraň, která dokáže ošklivě ublížit. Važ si toho, co máš, a raduj se z maličkostí. O těch totiž život je. O těch malých věcech, které dohromady vytváří něco velkého.
Budou chvíle, kdy budeš smutná, naštvaná a třeba se nebudeš mít ráda. Je to je období, které zase přejde. Věř mi, zažila jsem to. Nemusíš znát odpověď na vše, ta přijde ve správný čas sama. Neboj se říct si o pomoct, a naopak sama se snaž pomoct vždy, když tě někdo o pomoc požádá. Žádost o pomoc je totiž projevem důvěry a pokud ti někdo věří, važ si toho. Důvěra je křehká věc, která se jen velmi těžko znovu obnovuje. Nikdy nekoukej na lidi z vrchu, protože nevíš, kdy se najednou objevíš pod nimi. Drž se svých pevných hodnot. Užij si povrchovou krásu, ale nikdy nepřestaň hlavně vnímat tu vnitřní, ta je mnohem důležitější. Nenech se ovlivnit druhými, ale nech si poradit.
Přátelé budou přicházet a odcházet. A to je v pořádku. Méně je někdy více, a u přátel to platí ještě víc než v jakékoli jiné situaci. Někteří přátelé s tebou zůstanou celý život a někteří z tvého života zmizí. A to je také v pořádku, koloběh života. Važ si přátel, ale pečlivě si je vybírej a nebuď obklopena falešnými přáteli jen ze strachu, že zůstaneš sama. Nezůstaneš. Neboj se.
Ačkoliv jsem ti hned na začátku psala o jistotách nadřazenými nad zábavou, tak nezapomeň i na tu. Život je radost.
Potkáš brzo někoho, kdo s tebou půjde životem a bude ti životním partnerem a otcem tvých dětí. Že se teď směješ a přijde ti to neuvěřitelné? Možná, ale je to tak. Hýčkej si ho stejně tak, jako on si bude hýčkat tebe. Zaslouží si to a vrátí ti to.
Nebudu ti lhát, že bude všechno i po jeho boku snadné, protože nebude, ale budete na to dva, a zvládnete to. Čeká tě spousta životních zkoušek, které ale s respektem přijmi, nevzdávej se a uvidíš, že zase vyjde slunce.
Když píši tento dopis, přála bych si, abych tě mohla vzít za ruku a provést tě cestou, která tě čeká. Ale buď si jistá, že každý krok, který uděláš, každá tvoje volba tě dovede tam, kde jsem teď já. A i když ta cesta nebude vždy snadná, je jedinečná, je tvoje a utváří z tebe někoho, na koho můžeš být hrdá.
Petro. Věř v sebe, věř svým instinktům. Tvoje cesta právě začíná a je plná spousty zážitků, které si teď ještě neumíš ani představit. Jsi silnější, odvážnější a odolnější, než si o sobě vůbec myslíš. Měj srdce otevřené a zůstaň věrná svým hodnotám a postojům. Vyplatí se to. Život je a bude krásný. Vím to.
Tvoje, o deset let starší, Petra
