Článek
První ohňostroje vznikly už před více než tisíciletím. Vypadaly ovšem zcela jinak, než dnes. Zatímco v současnosti je lidé vnímají jako nedílnou součást novoročních oslav, tato tradice je poměrně nová. Trvá jen pár desetiletí. Jako vůbec první panovník si v roce 1486 nechal ohňostroj na svatbě odpálit anglický král Jindřich VII. Jakkoliv ovšem ohňostroje středověký lid fascinovaly, od těch dnešních měly stále ještě daleko. Už se sice objevovaly obrazce na nebi, pozorovat je dlouho ale muselo být svým způsobem nudné - měly totiž jednu jedinou barvu, a to pouze oranžovou.
Když se ohňostroje dostaly do Evropy, jeden evropský národ si je oblíbil více, než kterýkoliv jiný. Italové. Ti se do umění ohňostrojných show zamilovali natolik, že na starém kontinentu na sebe vzali podobnou roli, jakou v celosvětovém měřítku hráli Číňané. Začali totiž ohňostroje zdokonalovat. Konec konců, je to zásluha právě tohoto národa z Apeninského poloostrova, že se na nebi nakonec objevila i jiná barva. Vytvoření jakékoliv barvy na obloze znamená, že musí být použita trochu jiná chemická sloučenina. V roce 1830 začali Italové experimentovat, a naučili se tak vyrábět ohňostroje i jiné barvy, než oranžové, navíc vynalezli i různé tvary. Od devatenáctého století tak díky Italům získaly ohňostroje prakticky svojí dnešní podobu. Mimochodem, Itálie dodnes zůstává jedním ze světových lídrů, co se výroby směsi pro ohňostroje týče.
Zatímco dnes si lidé ve velké míře ohňostroje spojují s oslavami konce roku a příchodu nového, v Evropě je ve skutečnosti tato tradice poměrně nová. Když si Evropané ohňostrojné umění přivezli na svůj kontinent, s novým rokem jej nijak nespojovali. Naopak, ohňostroje se sice staly prostředkem k oslavě různých událostí, nový rok k nim ale rozhodně nepatřil. Američané si pak ohňostroje na počátku spojili také s něčím úplně jiným, než se Silvestrem - konkrétně s Dnem nezávislosti. Nedílnou součástí Silvestra začaly ohňostroje být až koncem 20. století - a zejména pak s příchodem nového milénia. Třeba i obří ohňostroj na počet nového roku v Londýně byl poprvé odpálen právě až v roce 2000.
Otázkou ale nyní je, jestli tato novodobá tradice vydrží. Stále více lidí si totiž začíná uvědomovat dopad této zábavy na zvířata, která se bojí hlasitých ran, a i na životní prostředí. Barevných efektů ohňostrojů se docílí přimícháním konkrétního chemického prvku, který dokáže při hoření uvolnit část své energie formou specifického barevného záření. Například za červenou barvou stojí přidání stroncia a lithia, za oranžovou vápník. Zelenou barvu propůjčuje ohňostrojům baryum, žlutou sodík a modrou měď. Draslík, cesium a rubidium nebo kombinace mědi a stroncia zajišťují fialový efekt, hořčík v kombinaci s hliníkem nebo titanem barví ohňostroj do stříbrné a bílé barvy. Množství barya se přitom proti běžnému „pozadí“ v ovzduší během 45minutového ohňostroje zvyšuje za nepříznivých povětrnostních podmínek až 580krát. U mědi bývají tyto hodnoty poněkud nižší, zvyšují se 70 až 90krát, stejně jako u stroncia a rubidia.
Přesto se většina těchto kovů podle expertního stanoviska Akademie věd ČR do ohňostrojů přidává ve formě, která je pro člověka i životní prostředí vysoce toxická.
Nejen zvířata, nebo životní prostředí během silvestrovských oslav trpí. Jako máma autistického syna bych mohla vyprávět. Zkrátka, ne každý si tyto hlasité oslavy užívá a těší se na ně. Dodnes si pamatuji, když byly synovi asi 3 roky, tak během oslav někdo v noci hodil petardu pod naším oknem, tehdy jsme ještě žili v přízemí. Syn propukl ve strašný záchvat. Neutěšitelný pláč. A ještě měsíc po Silvestru se každou noc probouzel ve stejný čas, v jaký bouchla ta petarda a plakal a plakal. Jako kdyby ten moment prožíval neustále dokola. Pokud jste rodiče, nemusím vám určitě vysvětlovat ten pocit bezmoci.
O možných zraněních ani nemluvím. Pamatuji si kamaráda z dětství, který v pubertálním věku zapaloval nějaké rachejtle, které mu vybouchly v ruce. Měl štěstí. Prsty mu zůstaly a tuhle mladickou chybu mu připomíná zjizvená kůže na rukou. Dnes si pyrotechniku může koupit každý. I ten, kdo s tím nemá žádné zkušenosti. Přičteme k tomu ještě dost časté alkoholové opojení, které na silvestrovských oslavách nebývá nic neobvyklého, tak jdeme kolikrát neštěstí naproti. O újmě na majetku taky skoro netřeba mluvit. Lidé často odpalují petardy a ohňostroje v blízkosti parkovišť a pak se diví, když někomu poškodí automobil.
Je to jenom jeden den v roce. Jasně, tím bude argumentovat spousta z nás. Jenže nevím jak u vás, ale u nás, ve velkoměstě to není jen jeden den. Je to už po celý prosinec. Chápu, že je tohle tenký led, ale možná by nebylo od věci zkusit trochu ohleduplnosti. Nebouchat rachejtle a petardy po celý prosinec, případně celý poslední den v roce, udělat si radost barvičkami na nebi o půlnoci a ne to protahovat do brzkých ranních hodin.
Zdroj:
https://www.novinky.cz/clanek/zena-zdravi-ohnostroje-skodi-nasemu-zdravi-i-zivotnimu-prostredi-40454693
https://www.denik.cz/ze_sveta/historie-ohnostroje-cina-rachejtle.html
