Článek
Zásadní změna inkluzivního vzdělávání, kterou prosazují strany SPD a Motoristé, a částečně i ANO, vyvolává nejen otázky o budoucnosti společného vzdělávání, ale také silné emoce mezi rodiči, pedagogy i odborníky. Vláda nakonec směrem ke kompletnímu zrušení inkluze nejde, plánuje ale revizi a rozšíření speciálních tříd a škol pro děti se závažnějšími handicapy. Stále se však ozývá volání po tzv. návratu k oddělenému vzdělávání, což je potřeba pečlivě zvážit.
Rizika zúžení inkluze
Zrušení inkluze v praxi znamená, že by se výrazně omezily možnosti společného vzdělávání dětí se speciálními potřebami a jejich vrstevníků bez zdravotních či jiných omezení. Takový krok by mohl vést k tomu, že na běžnou základní školu by se nedostaly děti, které jsou sice inteligentní, ale například potřebují více času na zvládání učiva, potřebují asistenta, nebo jen jinak strukturovanou výuku. Pro tuto skupinu je přístup ke společnému vzdělávání často klíčovou branou k dalšímu vzdělání, například ke studiu na střední škole. Oddělení těchto dětí do speciálních škol či tříd může vést k tomu, že jim bude znemožněno další vzdělání a sociální rozvoj. Je zde riziko, že místo „pomoci slabším“ vytvoříme další bariéru ve společnosti, kde děti budou segregovány pouze na základě diagnózy nebo aktuální výkonnosti, bez ohledu na jejich individuální potenciál. Mnohé děti přitom potřebují jen jiný přístup, více trpělivosti, osobní podporu nebo čas. Pokud tyto možnosti v běžném školství nebudou, zúží se jejich životní okruh na komunitu speciálních zařízení, což ovlivní jejich startovní čáru v budoucnosti i uplatnění v budoucím běžném světě.
Speciální školy a jejich opodstatnění
Na druhé straně, některé děti se závažným a kombinovaným postižením potřebují prostředí speciální školy více než integraci za každou cenu. Dostávají zde individuální péči, věnují se jim speciální pedagogové, kteří rozumí jejich potřebám, často i klidnější a lépe strukturované prostředí, které je nezbytné pro jejich rozvoj a bezpečí. Setkávají se s odborníky, kteří mají hlubší zkušenosti s daným typem postižení či potřeb. Pro tyto děti je speciální škola někdy opravdu nejlepší volbou.
Tenká hranice: Kdy je dítě schopné inkluzi zvládnout?
Klíčovou otázkou je určit onu tenkou hranici, kdy je dítě vhodné integrovat do běžné školy, a kdy je už lepší přejít do speciální školy či třídy. Nejde přitom o diagnózu nebo test inteligence, ale o kombinaci faktorů: Míru individuálních potřeb, možnosti školy, ochotu pedagogického týmu hledat cesty a pracovat s dítětem. A to i s jeho slabostmi, ale také nadáním. Určujícím faktorem by mělo být především to, zda dítě zvládá alespoň zčásti běžné tempo nebo potřebuje tak specifický přístup, že jej lze realizovat pouze v menším kolektivu s intenzivní podporou.
V realitě ale často rozhodují jiné vlivy. Personální a kapacitní možnosti školy, tlak rodičů, nedostatečné financování speciálních programů nebo všeobecný pohled na „problémové“ dítě ve třídě. Stává se, že škola doporučí přesun do speciálního zařízení spíš kvůli vlastní neschopnosti, či neochotě zajistit potřebné prostředky či podporu, než kvůli potřebám dítěte samotného.
Inkluze není černobílá
Úplné zrušení inkluze je problematické nejen odborně, ale i morálně. Znamenalo by rezignaci na společenskou snahu tvořit vstřícné a podporující prostředí pro všechny děti, včetně těch s překážkami. Mechanismus začlenění dětí „hodných a nehodných“ však nelze nastavit jen tabulkově, nebo na papíře. Vývoj dítěte je dynamický a jeho potřeby se mohou průběžně měnit.
Nejlepší cesta je silné, flexibilní školství, které umožní postupnou, individuální evaluaci. Ať už dítě potřebuje roky v běžné škole s podporou, nebo speciální vzdělávání a přístup. Přitom je nutné zvyšovat kapacity i kvalitu obou možností a podporovat vzájemný respekt mezi „speciálním“ a „běžným“ proudem. Bude-li inkluze mechanická nebo podfinancovaná, nebude fungovat. Zrušit ji ale znamená hazardovat s budoucností dětí, které jsou na hraně obou těchto světů.
Rušení či radikální zúžení inkluze by v českém kontextu vedlo ke ztrátě příležitostí pro tisíce dětí, které potřebují speciální přístup, ale přitom mají potenciál pro další vzdělávání (a tedy i pro jejich budoucí uplatnění ve společnosti). Flexibilita, jasná pravidla, odborné týmy a individuální přístup jsou cestou, jak inkluzi smysluplně posouvat dál. Zásadní rozhodnutí v této věci musí vždy sledovat nejlepší zájem konkrétního dítěte. A ne zjednodušené politické řešení, které uzavírá dveře místo toho, aby je otevíralo.
Jistě jste si všimli, že Médium nově nabízí službu „Podpořte autora“. Každý příspěvek skrze toto tlačítko potěší a pomůže. Dostávám díky tomu zpětnou vazbu, že má smysl o těchto věcech mluvit, a že má tvorba není zbytečná. Moc děkuji za Vaše příspěvky, vážím si toho.
Zdroj:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/kampus-nova-vlada-zasahne-do-inkluze-rusit-se-ale-nebude-shodly-se-strany-290218#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&source=hp&seq_no=1&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
