Článek
Když žena po několika letech péče o malé dítě, v mém případě dítě s postižením, opět stojí před otázkou návratu do práce, potkává většinou víc překážek než příležitostí. Co všechno jí brání v cestě za alespoň částečnou pracovní seberealizací a proč je nabídka flexibilních úvazků stále spíš vzácnost?
Časová „díra“ v životopisu jako stigma
Kariérní pauza způsobená mateřskou či rodičovskou dovolenou bývá v očích mnoha zaměstnavatelů rizikovým faktorem. Dlouhý výpadek z praxe je často důvodem k odmítnutí uchazečky, přestože právě péče o malé dítě, a ještě více o dítě se speciálními potřebami je časově i psychicky extrémně náročná práce sama o sobě. Ve svém okolí i na pracovních portálech často narážím na situace, kdy je mateřství chápáno téměř jako překážka, ne přirozená součást života ženy.
Nedostatek částečných úvazků a flexibility
Jednou z hlavních překážek je naprostý nedostatek částečných úvazků na trhu práce. Statistiky říkají, že více než polovina matek malých dětí by chtěla pracovat na zkrácený nebo flexibilní úvazek. Jenže takových míst je však pramálo. Pro ženy s dětmi se zdravotním postižením je situace často ještě složitější. Starost o dítě bývá na plný úvazek sama o sobě a možnost práci a péči skloubit je mnohdy nereálná. Z vlastní zkušenosti, jako matka autistického syna s mentální retardací, vím, jak nemožné je najít práci, která by byla na částečný úvazek a kterou bych mohla vykonávat po dobu, kdy je syn ve speciální škole, tedy dopoledne. Když už se taková práce najde, většinou zaměstnavatelé chtějí osoby, které pobírají invalidní důchod. Důvod je prostý. Zaměstnavatel, který poskytne práci osobě OZP, totiž dostává od Úřadu práce příspěvek na podporu zaměstnávání osob OZP.
Předsudky a ztráta sebevědomí
K závažným problémům patří i předsudky společnosti a zaměstnavatelů. Rodičovská pauza může vést k pocitům izolace, ztrátě sebevědomí a frustraci, když se žena opakovaně setkává s odmítnutím. I proto je dobré nejen hledat možnosti rekvalifikace nebo vzdělávání, ale naučit se také říkat si o pomoc a podporu. Ať už u partnera, rodiny či blízkého okolí. Psycholožky radí, že právě sdílení a otevřená komunikace může pomoci zvládnout přechod zpět do pracovního procesu, pokud se tedy najde pracovní pozice, při které se dá všechno zvládnout a logisticky sesumírovat dohromady.
Systémová podpora stále chybí
Stát se sice snaží motivovat firmy k nabídce částečných úvazků, například slevou na pojistném, v praxi však zatím vidíme zatím minimální posun. Většina žen tak zůstává odkázána na vlastní iniciativu, hledá možnosti práce z domova nebo se pokouší rozjet drobné podnikání, které lze lépe časově sladit s péčí o rodinu. Systémová podpora v podobě asistence, odlehčovacích služeb nebo dostupnějších terapií pro děti se speciálními potřebami velmi často chybí. A to možnost návratu do práce ještě ztěžuje.
Jak dál?
Co pomáhá? Propojení s dalšími rodiči ve stejné situaci, sdílení zkušeností, odvaha zkoušet nové věci, a především laskavost k sobě sama. Není ostuda přiznat si, že všechno skloubit prostě někdy nejde. A že cesta zpět ke smysluplné práci je někdy běh na dlouhou trať.
Zdroj:
https://portal.gov.cz/sluzby-vs/prispevek-na-podporu-zamestnavani-ozp-S14856#:~:text=Celkem%20tedy%20může%20ÚP%20ČR,se%20vám%20poskytuje%20čtvrtletně%20zpětně.
https://www.mumdoo.cz/report-flexibilni-prace
