Cesty k příběhům: Golem, Gustav Meyrink

Mysl muže v hotelovém pokoji začal pohlcovat spánek. Jeho poslední myšlenky patřily klobouku pověšenému na věšáku, na jehož bílé podšívce bylo zlatým písmem vyšito jméno: Athanasius Pernath. Muž si matně vzpomínal, že někdy před dávnou dobou si omylem vzal klobouk cizího může, do jehož těla i mysli se záhy dostal.

A najednou tam stál a ani nevěděl, jak se tam ocitl.

Mistr Athanasius Pernath žil v malém bytě v židovském ghettu v Hampejské ulici v pražském Židovském Městě. Jeho živobytím byla oprava starožitností a vyrývání gemů do drahých kamenů.

Jednou se na prahu Pernathova bytu znenadání zjevil muž, který žádal o vyspravení iniciály „I“ knihy Ibbur. Do Athanasia vjelo cosi zvláštního. Jakoby se snad do neznámého vtělil. Byl to velice intenzivní zážitek. A přesto by Pernath nedokázal toho muže popsat.

Po Židovském Městě kolovala legenda, že se jeho ulicemi jednou za třicet tři let prochází golem. Tohoto strašidelného umělého člověka prý podle již ztracených předpisů kabaly vytvořil jeden rabín. Prostřednictvím magického lístku měl golema probudit k bytí bez vlastního myšlení a vůle, aby mu jako sluha pomáhal rozeznívat zvony v synagoze a vykonával nejrůznější hrubou práci. Jednoho dne zapomněl rabín vyndat golemovi z úst lístek, který ho oživoval. Do umělého hromotluka vjela obrovská zuřivost. Začal řádit v uličkách a ničil vše, co mu přišlo do cesty. Rabín se k běsnící figuře vrhl a vyňal lístek z jeho úst. Golem se na místě zhroutil a nezůstalo z něho nic víc než hliněná figura, kterou ukazují ve Staronové synagoze.

Pověst také vypráví, že v pravidelných časových intervalech vychází golem jako cizí muž žluté rasy a mongolského typu z prastarého domu v ulici U Staré školy a ve staromódním oděvu kráčí klopýtavým krokem, aby záhy zabočil do jedné z uliček a zčistajasna zmizel, jakoby se snad propadl do země.

Ten podivný dům již byl prozkoumán. Bylo zjištěno, že v domě existuje místnost, do níž není žádný přístup.

Golem vždy proletěl Židovským Městem jako blesk. Jako jakási duchovní epidemie napadající duše živých a odhalující siluetu bytosti, která možná před staletími žila. Tento neznámý se objevoval vždy za stejného astrologického postavení hvězd, kdy byl stvořen, poháněn trýznivou touhou po zhmotnění. Ten, který se s golemem setkal, později popisoval, že měl pocit, jakoby ten druhý byl kusem jeho vlastního nitra.

V ateliéru sousedícím s Pernathovým bytem pobýval jistý doktor Savioli. Údajně se zde tajně scházel se zámožnou vdanou dámou, hraběnkou Angelinou. Ta se jednou sešla s Athanasiem v chrámu na Hradčanech a žádala ho o pomoc. Věděla, že zákeřný vetešník Wassertrum chce doktorovi Saviolimu i jí škodit.

Od studenta medicíny Innocence Charouska si Pernath jednou vyslechl příběh o nepoctivém očním lékaři Wassorym, jehož nekalé praktiky měl odhalit právě doktor Savioli. Očař nakonec spáchal sebevraždu. Wassoryho smrt poháněla jeho otce, vetešníka Aarona Wassertruma, k čím dál větší touze po pomstě. Rozhodl se Savioliho zničit. Neustále slídil kolem. Jeho pichlavé oči provrtávaly vše a všechny, zatímco vysedával před svým vetešnictvím v Hampejské ulici obklopen nejrůznějším harampádím, ze kterého za dešťů stékala rez a vytvářela v ulici oranžový potůček. Prohnaný vetešník něco chystal a nehodlal nikoho šetřit.

Pernath věděl o padacích dveřích v doktorově ateliéru a nepřestávalo mu vrtat hlavou, kam vedou. Rozhodl se na to přijít. Zmíněným otvorem vlezl do temné chodby, která ho po dlouhém putování dostala do malé místnosti, jenž, až na kupu harampádí v koutě, zela prázdnotou. Athanasius si uvědomil, že se nachází v místnosti domu, ze kterého měl vycházet golem. Umělý muž neustále posílaný do říše bájí, dokud se jednoho dne v uličkách nestane něco, co golemovi navrátí život.

Athanasia občas navštěvoval archivář Šemajah Hilell. Muž, který pomohl Pernathovi duševně se probudit.

Upozornění: další odstavce vyzrazují vývoj a závěr příběhu.

Jedné noci spatřil Pernath ve svém bytě přelud. Šedého tvora opřeného o spirálovitě stočenou hůl, který směrem k mistrovi natahoval ruku s červenými fazolemi. Pernath zavřel oči. Uviděl kolem sebe obličeje svých předků, které nakonec splynuly v jednu jedinou tvář. V golemovu tvář.

Když Athanasius znovu otevřel oči, stálo kolem něho několik bytostí zahalených do fialových a narudle černých rouch. Šedý tvor Pernathovi stále nabízel zrna fazolí. Ten nevěděl, zda je má přijmout nebo ne. Nakonec do natažené ruky udeřil a zrna se rozkutálela po podlaze. Tvor zmizel a spolu s ním i bytosti oděné v narudle černých hábitech. Jedna z bytostí ve fialových šatech se mistra zeptala, zda dokáže přečíst hieroglyfy na jeho hrudi. Ten odpověděl, že nikoliv, načež se na jeho vlastní hrudi objevil nápis v latince: CHABRAT ZEREH AUR BOCHER.

Pernath se záhy ocitl ve Zlaté uličce, kde ve středověku žíhali alchymisté kámen mudrců. Mistr nemohl najít cestu ven z uličky. Přišlo mu zvláštní, že uličku uzavírá dům větší než ostatní. Dům byl natřený na bílo. Skrz okno viděl Athanasius uvnitř starého muže se svící zírajícího na alchymistické křivule a baňky.

Pernath následně vykročil směrem k hostinci U Starého Ungeltu, kde své zážitky vylíčil svým přátelům. Hudebník Jošua Prokop pak vyprávěl pověst o bílém domu na Malé Straně. Podle legendy měl tam nahoře v uličce alchymistů stát dům, který je viditelný pouze za mlhy a mohou ho spatřit jen nedělňátka. Říká se mu dům U Poslední lucerny. Kdo k tomuto domu vyjde ve dne, uvidí tam velký šedivý kámen, za nímž to celé příkře spadá hluboko do Jeleního příkopu.

Athanasius se druhý den probudil s chmurnou náladou. Cítil se, jakoby vše uvnitř jeho těla bylo roztrháno na cáry. Nestál o další přeludy ani poselství z říše věčnosti. Chtěl jen smrt. Rozhodl se, že vše, co vlastnil, přenechá Mirjam, dceři archiváře Hillela. Snad jí to na pár let ulehčí život. Než se mistr stačil vydat do banky vyřídit potřebné záležitosti, zaklepal na dveře jeho bytu vetešník Wassertrum. Chtěl se s Athanasiem udobřit a na důkaz svých slov daroval mistrovi jako dárek ty zlaté hodinky s promáčklým víčkem, které Pernath už jednou opravoval.

V bance Pernathovi sdělili, že musí počkat osm dnů, než dostane své peníze. Athanasius netušil, co si těch dlouhých osm dnů počne.

Cestou z banky sledoval mistra jakýsi muž se skleněným okem. Nedaleko Židovského Města Pernatha zastavil. Vyšlo najevo, že se jedná o tajného policistu. Athanasius byl doveden na policejní stanici a obviněn z vraždy pojišťovacího úředníka Karla Zottmanna, jehož hodinky mu předchozí den vnutil Aaron Wassertrum. Policista chtěl od Pernatha slyšet vše o hraběnce Angelině. Pokud by Athanasius řekl policistovi, co chtěl slyšet, pomohl by mistrovi z jeho svízelné situace. To ovšem Pernath odmítl a prohlásil, že Angelina je nevinná a o ní a doktorovi Saviolim nic neví. Policista následně nechal zanést do protokolu, že se Athanasius přiznal k úředníkově vraždě.

Poté jej zavřeli do vězení, kde se již Pernath vzdával všech nadějí, než byl po šesti měsících neočekávaně propuštěn. Tehdy zjistil, že Pražské Židovské Město ovládla jeho asanace. V Hampejské ulici byla vytrhaná dlažba a hromady sutin ze zbořených domů. Ulice se proměnila v trosky.

Poslední, co neznámý vypravěč viděl ve svém snu, bylo, jak Pernath prchá před plameny hořícího domu. Šplhá na střechu, aby se záhy ovázaný lanem spustil po fasádě domu dolů. Athanasius v jednom okně zahlédl Hillela a jeho dceru Mirjam. A pak už nebylo nic než pád dolů.

Vypravěč se probral ze spánku, hlavu stále plnou Athanasiova příběhu a jeho děsivého pádu. Vstal, popadl cizí klobouk a vyběhl z hotelu směrem k Hampejské ulici. V Café Lojzíček potkal velmi starého muže, který Pernatha znal. A dům U Poslední lucerny rovněž. Varoval může, aby tam nechodil. Ten ale nedbal jeho rad. Nedočkavě vyběhl staré zámecké schody, dostal se do Zlaté uličky, až konečně zahlédl mistrovy barevné mozaiky zdobící zeď kolem domu U Poslední lucerny. Zde žil Pernath se svou ženou Mirjam, dcerou archiváře Šemajaha Hillela.

Sluha manželů přinesl muži jeho klobouk se vzkazem od svého pána. „Snad vás z mého klobouku nerozbolela hlava.“

Zdroje:

1.) MEYRINK, Gustav. Golem. V tomto překladu vydání páté. Přeložil Eva PÁTKOVÁ, ilustroval Jaroslav RÓNA. Praha: Argo, 2023. ISBN 978-80-257-4290-7.

2.) RYBÁR, Ctibor. Židovská Praha: glosy k dějinám a kultuře Průvodce památkami. Ilustroval Jaroslav STANĚK. Praha: TV Spektrum, 1991. ISBN 80-85334-04-6.

3.) Televize Nova. Tn.nova.cz. Online. Dostupné z https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/288530-video-kde-staly-legendarni-prazske-nevestince-a-co-je-tam-dnes. [citováno 2025-07-26]

4.) Prague City Tourism. Prague.eu. Online. Dostupné z https://prague.eu/cs/objevujte/zidovske-muzeum-v-praze-obradni-sin-budova-prazskeho-pohrebniho-bratrstva/. [citováno 2025-07-26]