Toulavé crossroady: Píčův statek v Příhrazských skalách, říjen 2025.

Ať je půda zoraná či nikoliv, víme, že neustále pracuje. A někdy posouvá na svůj povrch věci, které opravdu dlouho ležely hluboko pod jejím povrchem.

Dvě patrony, které tenkrát možná měly Vladimíra a jeho matku zabít, byly opravdu nalezeny. Dynamická zemina tyto dva kusy historie popostrčila a ty si tak našly cestu na povrch. Navždycky budou připomínat slávu a pád statku a možná si i díky nim ve svých představách dokážeme vymodelovat podobu obyvatel hospodářství, jejichž energie jistě stále krouží kolem.

Zřícenina Píčova statku v Českém ráji. Místo, které se před námi vylouplo při cestě z Drábských světniček. Do této chvíle jsme netušili, že stojíme na místě, kde se toho tolik uskutečnilo. Zem, kterou Státní bezpečnost možná chtěla zasypat popelem, zůstala a promluvila. A stejně tak i pískovec, ze kterého byl statek postaven. Až budete procházet zachovalou vstupní bránou na území kdysi věhlasného hospodářství, zkuste se naladit na duši kamene, který vám pak poví, jak to všechno bylo.

A tak se zřícenina rozhodla nechat nás projít mohutným vstupem z pískovcových kvádrů a prostřednictvím nich začala vyprávět.

První záznam o samotě, původně pojmenované Hrada, pochází z 16. století. Objekt byl vystavěn na stejnojmenné vrcholové plošině Příhrazských skal nedaleko skalního hradu Drábské světničky.

Pro usedlost byl klíčový rok 1716, kdy se sem přiženil sedlák Jan Píč. Hospodářství vzkvétalo a stalo se jedním z nejvýstavnějších široko daleko. Rod Píčů pracoval na okolních polích, loukách a v lesích dlouhých 250 let. Dokonce se zde udržel i v době německé okupace za 2. světové války.

Hospodářství proslulo obzvláště chovem koní, o kterých se říkalo, že by zlaté podkovy mohli nosit. Byli velmi žádaní a tradovalo se, že si na statek chodívala vybírat oře dokonce i hrabata Valdštejnové z Mnichova Hradiště.

Václav Píč byl posledním velkým hospodářem na statku. Po jeho smrti zůstala na usedlosti jen jeho žena a jejich syn Vladimír. V 50. letech 20. století byli bohužel tvrdě pracující sedláci vlastnící více než 15 hektarů půdy, označeni českými komunisty za kulaky a o dva roky později vtrhla na statek Státní bezpečnost. Zvířata jistě řvala zděšením a obyvatelé hospodářství se snažili ukrýt. Vladimír, na rozdíl od své matky, nestihl uprchnout a byl ze svého domova odveden v řetězech. Těžká 50. léta zahalila místo do šedého mraku.

Opuštěný statek neunikl nenechavcům, kteří ho vykradli. Hospodářství, které bylo pro svou slávu známo široko daleko, najednou upadlo do stínu a začalo postupně chátrat. V paměti pozůstatků hospodářské usedlosti stále přebývají všechny vzpomínky a dodnes možná skrývá artefakty, které by mohly prozradit víc o její minulosti.

Pokud pohladíte pískovcové kvádry, možná k vám promluví jemnou vibrací, kterou ucítíte, jako takové malé pošeptání do dlaně. Dojde vám, že statek není ztracený a jeho kdysi obrovská energie nezmizela ani náhodou. Něco tu stále na zbylé stěny píše neviditelnou tužkou příběhy, jenž se tu staly v časech minulých i ty, které se tu dějí dnes.

Zkuste zachytit vlákna poletující energie a pravděpodobně ve své představivosti zahlédnete siluety původních obyvatel statku, v jejichž nehybných tvářích je už dnes jen dávný sníh. Ty tváře pamatují hodně, i když už tu nejsou. Ale vy ucítíte, že s tímto místem budou vždy spjaty.

Obhlédli jsme celý statek a jeho okolí. Kromě zbytků zdí, jsme objevili i do skal tesané sklepení, které toho času přikrylo podzimní listí a učinilo ho tak téměř neviditelným.

Kdysi velkolepý objekt se ale nevzdává. Stále má v sobě sílu, díky níž dokáže okouzlit lidskou bytost a vnuknout jí takové myšlenky, ze kterých nedokáže usnout. To dokazuje, že slovo zřícenina, které lidé používají k označení něčeho zchátralého a pobořeného, ve skutečnosti v sobě nese jen další vývoj stavby, která nutně nemusí být slabá, ale na duchovní úrovni velmi pevná. Materiálno jde stranou a na první místo se posouvají energie, příběhy a schopnost předávat vzpomínky. Taková stavba může přímo řvát, že dokáže dál žít, ať už s člověkem, který je schopen jí opravit, nebo klidně i bez něho.

Zdroje:

1.) hrady.cz. Online. Dostupné z: https://www.hrady.cz/picuv-statek-samota-hrada#google_vignette

2.) zanikleobce.cz. Online. Dostupné z: https://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=4727

3.) liberec.rozhlas.cz. Online. Dostupné z: https://liberec.rozhlas.cz/picuv-statek-magicke-misto-v-ceskem-raji-znate-ho-6016809