Článek
Ať je půda zoraná či nikoliv, víme, že neustále pracuje. A někdy posouvá na svůj povrch věci, které opravdu dlouho ležely hluboko pod jejím povrchem.
Dvě patrony, které tenkrát možná měly Vladimíra a jeho matku zabít, byly opravdu nalezeny. Dynamická zemina tyto dva kusy historie popostrčila a ty si tak našly cestu na povrch. Navždycky budou připomínat slávu a pád statku a možná si i díky nim ve svých představách dokážeme vymodelovat podobu obyvatel hospodářství, jejichž energie jistě stále krouží kolem.

Píčův statek. Foto: ArtemPetram.
Zřícenina Píčova statku v Českém ráji. Místo, které se před námi vylouplo při cestě z Drábských světniček. Do této chvíle jsme netušili, že stojíme na místě, kde se toho tolik uskutečnilo. Zem, kterou Státní bezpečnost možná chtěla zasypat popelem, zůstala a promluvila. A stejně tak i pískovec, ze kterého byl statek postaven. Až budete procházet zachovalou vstupní bránou na území kdysi věhlasného hospodářství, zkuste se naladit na duši kamene, který vám pak poví, jak to všechno bylo.

Mohutná brána z pískovcových kvádrů. Foto: ArtemPetram.
A tak se zřícenina rozhodla nechat nás projít mohutným vstupem z pískovcových kvádrů a prostřednictvím nich začala vyprávět.
První záznam o samotě, původně pojmenované Hrada, pochází z 16. století. Objekt byl vystavěn na stejnojmenné vrcholové plošině Příhrazských skal nedaleko skalního hradu Drábské světničky.

Vrcholová plošina Hrada. Foto: ArtemPetram.

Výhled z vrcholové plošiny Hrada. Foto: ArtemPetram.
Pro usedlost byl klíčový rok 1716, kdy se sem přiženil sedlák Jan Píč. Hospodářství vzkvétalo a stalo se jedním z nejvýstavnějších široko daleko. Rod Píčů pracoval na okolních polích, loukách a v lesích dlouhých 250 let. Dokonce se zde udržel i v době německé okupace za 2. světové války.
Hospodářství proslulo obzvláště chovem koní, o kterých se říkalo, že by zlaté podkovy mohli nosit. Byli velmi žádaní a tradovalo se, že si na statek chodívala vybírat oře dokonce i hrabata Valdštejnové z Mnichova Hradiště.

Píčův statek. Foto: ArtemPetram.
Václav Píč byl posledním velkým hospodářem na statku. Po jeho smrti zůstala na usedlosti jen jeho žena a jejich syn Vladimír. V 50. letech 20. století byli bohužel tvrdě pracující sedláci vlastnící více než 15 hektarů půdy, označeni českými komunisty za kulaky a o dva roky později vtrhla na statek Státní bezpečnost. Zvířata jistě řvala zděšením a obyvatelé hospodářství se snažili ukrýt. Vladimír, na rozdíl od své matky, nestihl uprchnout a byl ze svého domova odveden v řetězech. Těžká 50. léta zahalila místo do šedého mraku.
Opuštěný statek neunikl nenechavcům, kteří ho vykradli. Hospodářství, které bylo pro svou slávu známo široko daleko, najednou upadlo do stínu a začalo postupně chátrat. V paměti pozůstatků hospodářské usedlosti stále přebývají všechny vzpomínky a dodnes možná skrývá artefakty, které by mohly prozradit víc o její minulosti.

Píčův statek. Foto: ArtemPetram.
Pokud pohladíte pískovcové kvádry, možná k vám promluví jemnou vibrací, kterou ucítíte, jako takové malé pošeptání do dlaně. Dojde vám, že statek není ztracený a jeho kdysi obrovská energie nezmizela ani náhodou. Něco tu stále na zbylé stěny píše neviditelnou tužkou příběhy, jenž se tu staly v časech minulých i ty, které se tu dějí dnes.
Zkuste zachytit vlákna poletující energie a pravděpodobně ve své představivosti zahlédnete siluety původních obyvatel statku, v jejichž nehybných tvářích je už dnes jen dávný sníh. Ty tváře pamatují hodně, i když už tu nejsou. Ale vy ucítíte, že s tímto místem budou vždy spjaty.

Píčův statek. Foto: ArtemPetram.
Obhlédli jsme celý statek a jeho okolí. Kromě zbytků zdí, jsme objevili i do skal tesané sklepení, které toho času přikrylo podzimní listí a učinilo ho tak téměř neviditelným.

Sklepení statku. Foto: ArtemPetram.
Kdysi velkolepý objekt se ale nevzdává. Stále má v sobě sílu, díky níž dokáže okouzlit lidskou bytost a vnuknout jí takové myšlenky, ze kterých nedokáže usnout. To dokazuje, že slovo zřícenina, které lidé používají k označení něčeho zchátralého a pobořeného, ve skutečnosti v sobě nese jen další vývoj stavby, která nutně nemusí být slabá, ale na duchovní úrovni velmi pevná. Materiálno jde stranou a na první místo se posouvají energie, příběhy a schopnost předávat vzpomínky. Taková stavba může přímo řvát, že dokáže dál žít, ať už s člověkem, který je schopen jí opravit, nebo klidně i bez něho.

Píčův statek. Foto: ArtemPetram.
Zdroje:
1.) hrady.cz. Online. Dostupné z: https://www.hrady.cz/picuv-statek-samota-hrada#google_vignette
2.) zanikleobce.cz. Online. Dostupné z: https://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=4727
3.) liberec.rozhlas.cz. Online. Dostupné z: https://liberec.rozhlas.cz/picuv-statek-magicke-misto-v-ceskem-raji-znate-ho-6016809





