Parléřův projekt zasvěcený patronce horníků. Chrám sv. Barbory.

Upracovaní muži s nadějí v očích následovali rozevlátou postavu oděnou v jednoduchých šatech. Věřili, že jim pomůže najít východ z podzemí, aniž by se jim něco stalo. Byla to svatá Barbora, které důvěřovali. Jejich patronka, která je dokázala včas svést ze špatné cesty, kde by jim hrozilo smrtelné nebezpečí. Měli k ní blízko. Aby ne, když na ní závisely jejich životy. Proto není divu, že právě svaté Barboře nechali kutnohorší měšťané zasvětit chrám vyprojektovaný a vystavěný pod vedením Jana Parléře, syna slavného architekta Petra Parléře.

Na úchvatný chrám sv. Barbory je možno hledět z několika různých míst. Každý bod vám nabídne trochu jiný pohled nebo možnost obdivovat odlišný kousek toho celkově dokonalého architektonického díla, jenž chtěli měšťané z Kutné Hory nechat postavit také proto, aby vyjádřili vzdor vůči kostelu Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci, jenž ovládali cisterciáci. Dvě stavby tak stojí proti sobě v pomyslném souboji mezi měšťany a mnichy.

Mou první pozorovatelnou se stal pokoj Starého farhofu krčící se ve stínu gotického kostela sv. Jakuba, jenž s chrámem a kostelem Panny Marie Na Náměti tvoří osu města. Široký okenní parapet středověkého domu mi poskytl pohled na bok chrámu. Z tohoto úhlu vyniká zejména stanová střecha, jejíž špičky mají tendenci dotknout se bílých oblak připomínajících našlehaný tvaroh. Zdá se, že dlouhá budova Jezuitské koleje, sousedící s chrámem, musí Parléřovu stavbu nutně zastínit. Ve skutečnosti ale pouze odkrývá malou část svého půvabu, který pozorovateli nakonec odhalí v celé své kráse.

Pojďme se konečně k chrámu posunout o kousek blíž. Od Starého farhofu vede k chrámu Ruthardská ulice napojujíce se na Barborskou. Ta návštěvníka dovede přímo k prvním dlažebním kostkám průčelí Jezuitské koleje lemovaného galerií soch světců, čímž měl být navozen dojem královské cesty propojující chrám svaté Barbory s Vlašským dvorem. Při chůzi podél řady soch, za nimiž se vinná réva snaží dosáhnout jejich kamenných těl, přijde člověku na mysl, kolik legend si lze během pár minut připomenout. Svůj příběh nám vypráví svatá Barbora, svatý Jakub nebo Alois z Gonzagy, jenž za sebe nechávají promlouvat kámen. Pro mne nejzajímavějším sousoším zůstává František Borgia se dvěma anděly po jeho bocích a třemi lebkami pod nimi. Sousoší vyhlíží trochu morbidně a první, co mě při pohledu na něj napadne je, že odkazuje na slavnou kutnohorskou kostnici.

Konečně se dostáváme k samotnému svatobarborskému svatostánku, jehož systém opěrných pilířů budí dojem, že jejich špičky někdo ozdobil krajkou. Tady vidíte, jak lze nádherné spojit s užitečným. Právě tyto opěrné pilíře byly vystavěny z toho důvodu, aby se na ně rozložila váha střechy hlavní lodi a klenby chrámu. Nejen, že pilíře perfektně slouží celé stavbě, navíc vypadají přímo velkolepě.

Kousek od stavby se nenápadně krčí Kaple Božího těla. Z tohoto místa pozorné oko zaznamená trojsoší Tančících bláznů šklebících se na lidi pod sebou z balustrády ve výšce 33 metrů.

Hlavním vstupem na severní straně, nad nímž neustále bdí andělský chrlič nebo kopie sochy svaté Barbory, vcházíme do gotického svatostánku, tyčícího se nad řekou Vrchlicí. Po proniknutí do chrámu se před vámi rozprostře vzdušný prostor. Ani zdaleka vás tu neudeří do nosu zatuchlý vzduch typický pro některé sakrální stavby.

Pokud toužíte prozkoumat nejmenší detaily interiéru Barborky, jak chrámu říkají místní obyvatelé, stačí si jen u pokladny zapůjčit kukátko. Ať už jste vyzbrojeni touto věcičkou či nikoli, jistě si odsud odnesete mnoho nezapomenutelných zážitků.

Nevědět, tak by člověk ani nepoznal, že i chrámu se dotkly husitské války, jenž jeho výstavbu pozastavily. Tato stavba vskutku dokázala přečkat i těžké časy.

Dlouhé řady dřevěných lavic přímo vybízejí k tomu, aby si člověk jednu z nich vybral, posadil se na ni a v tichosti přemítal o tom, že bychom neměli zapomínat na lidi a jejich velké sny, díky kterým nám tu po sobě zanechali nesmazatelný odkaz na svou práci. Byť neměli k dispozici moderní techniku, se kterou pracují stavitelé dnešní doby, dokázali nejen vyprojektovat, ale hlavně zrealizovat velká díla, která obdivujeme dodnes.

Zvedněte hlavu a zaostřete na erby zdobící klenbu chrámu - jako hvězdy noční oblohu. K těmto ozdobám jakoby vzhlížejí dřevěné sochy stojící na emporách a stejně jako my obdivují mistrovsky vyvedenou klenbu působící velice křehkým dojmem. Není to ale jen strop chrámu, kterým se můžete kochat. Uvnitř chrámu toho je k vidění daleko více. Jsou to například kaple, z nichž nejzajímavější je třeba Mincířská, Smíškovská či Hašplířská. Najdete v nich malby s Kristem nebo odkaz na těžbu v Kutné Hoře.

Pozorujte sluneční paprsky procházející skrz vitrážová okna a získejte pocit, že slunce svítí jasněji než kdy dřív. Ocitáte se uprostřed života za zdí z mušlového pískovce, kde záře mísící se s barvou tabulek vitráží a všudypřítomné ticho, oddělují všední život od toho mimořádného. Zkuste se nechat unášet síňovým prostorem a možná pak na ochozu spatříte samotného Jana Parléře, který svým ostřížím zrakem kontroluje pokračující práce na jeho skvostném díle. Možná se už ale kochá dostavěným svatostánkem, který se v 90. letech 20. století ocitl na seznamu Světového dědictví UNESCO. Posuďte sami, zda se mu takové pocty dostalo právem.

Zdroje:

1.) časopis Země Světa, Kolínsko, Kutnohorsko, číslo vyšlo 7. 11. 2022

2.) kniha Toulavá kamera 14, autoři: Iveta Toušlová, Marek Podhorský, Josef Maršál, vydalo nakladatelství freytag & berndt Praha v roce 2012

3.) kniha Encykopedie magických míst, Soňa Thomová a Zdeněk Thoma, vydalo nakladatelství Euromedia Group k.s. v roce 2018

4.) dokumentární cyklus Národní klenoty

5.) přednáška Marka Zágory: Chrám svaté Barbory v Kutné Hoře

6.) Český rozhlas: Chrám zasvěcený svaté Barboře