Článek
Když se vám narodí autistické dítě, tak se váš život změní. Hodně. A změníte se i vy. Postupem času se z vás stane jiný člověk. Lepší, řekla bych.
PAS mládě bude mít 7. narozeniny.
Blíží se synovy 7.narozeniny. Za dva týdny. A jako každý rok se dojímám a v hlavě si rekapituluji, co jsme za ten rok zase zvládli, co nás trápilo a jak se za těch 366 dní posunul dopředu. Největší zlom, který nás letos čeká je určitě nástup do školy. Do speciální školy. Přijde mi až neuvěřitelné jak to uteklo, vždyť jsem si ho včera přivezla domů z porodnice a v září ho mám doprovodit do školy? To, že to bude speciální škola, vím už nějaký čas. Beru to jako fakt, se kterým se nedá nic dělat. Takže moje jediné přání je, aby se mu tam líbilo a chodil tam rád. Na ničem jiném nezáleží.
Třeba si neumí obléct správně triko, ale ví, co jsem mu slíbila včera večer.
Náš syn se třeba neumí správně a sám obléct, ale co mu slíbíte, to si pamatuje moc dobře. Odnaučil mě lhát. A naučil mě dodržet své slovo. I kdyby trakaře padaly, tak musím dodržet to, co jsem mu slíbila. V tom je kouzlo autistů. Co řeknete, to musíte splnit. A vlastně je to tak správně. Stejně tak děti s autismem neumí lhát. Jejich upřímnost a přímočarost je vlastně kouzelná vlastnost, kterou hodně lidí postrádá. Jejich duše je zrcadlově čistá a vždy vám dá najevo, co si přesně myslí a jak se momentálně cítí. A od vás očekávají to stejné. Což může být někdy těžké.
Určitě všichni rodiče známe tu situaci, kdy vaše dítě něco chce, a vy mu řeknete, že zítra, že večer, že jindy, a přitom doufáte, že dítě zapomene. Autista nezapomene. Nikdy. Takže pokud synovi slíbím, že se zítra pojedeme podívat na konečnou tramvaje, kde si sedneme a budeme je pozorovat, tak prostě zítra pojedeme. I kdyby venku pršelo jako z konve, nebo byly blesky. Musím slovo dodržet. A to mě naučilo to, že slibuji jen to, co můžu splnit. A je to fajn. Aplikuju to v životě obecně, dost se mi tím ulevilo.
Když jsem totiž zkusila slibem jen odvést pozornost a další den jsem si řekla, že určitě zapomene, tak to často vedlo k záchvatům, které byly vyčerpávající jak pro syna, tak pro mě. A hlavně jsem si uvědomila, že není fér mu slibovat něco, co nebude, obzvláště jeho křehká autistická duše nechápe, když se slib nedodrží. A já chci aby věděl, že na mě se může spolehnout. Že co řeknu, to platí.
A tak budeme za dva týdny slavit.
Budeme slavit, že jsem se před 7 lety stala mámou skvělého kluka, který dostal do vínku diagnózu autismus, která všechno změnila. Kromě něj. Pro něj je všechno jak má být, protože je jaký je. A nás změnila k lepšímu. Určitě. Už teď se těší na dort, na oslavu a na dárky. Konečně to chápe a dokáže říct, co si přeje.
„Mami, chceš tričko tramvaj narozeniny a Bluey strom, ano?“ prosí mě každý den.
„To by sis přál? Tak až budeš mít narozeniny, ano?“ odpovídám mu každý den několikrát za hodinu.
„Anoooo, narozeniny, budou dárek!“ odpovídá mi se smíchem.
A tak jdu balit tričko s tramvají a Bluey stromek, protože sliby se mají plnit. A slova se mají držet.
