Článek
Pamatuji si, když se nám v roce 2017 narodil první syn, jak jsem se strašně moc těšila na Vánoce. Máme dítě, teď to přeci bude mít úplně jiný rozměr. Syn se narodil v létě, a tak své první Vánoce prožil v půlroce, což znamená, že to nějak extra nevnímal. O to víc jsem se těšila na ty další. Bude mu rok a půl, bude to už úplně o něčem jiném, říkala jsem si nadšeně, zatímco jsem v hlavě plánovala výzdobu, dárky a všechno kolem svátků.
Už tehdy jsem tušila, že syn je jiný než ostatní děti. Což se mi taky v únoru po Vánocích následně potvrdilo s jeho diagnózou „atypický autismus“, na kterou se potom nabalovaly další. I tak jsem si ale říkala, že světýlka, dárky, stromeček, to má přeci rádo každé dítě. Jenže ono to tak nebylo. Nazdobený rozsvícený stromeček přelétl pohledem, jako kdyby koukal skrz. U jídla sedět nechtěl, obléct si něco slušnějšího k štědrovečerní večeři? Problém. Chtěl své oblečení. To, na které byl zvyklý. Dárky? Opět je nepřítomně přelétl očima, vzal si své oblíbené autíčko, kterému jen točil prsty kolečky a bylo. Kdybychom mu s manželem dárky nerozbalily, jsou tam pravděpodobně ještě dnes.
Letos to bude 5 let od těchto Vánoc a já, jako každý rok v sobě, rekapituluji, kam jsme došli a jaké pokroky jsme udělali. Je jich spousta a myslím, že jsem právem pyšná na sebe, na syna, na naší rodinu, která za tím vším stojí. Slovo Vánoce a dárky doma posloucháme od první reklamy na svátky, kterou syn zbystří v obchodě nebo v televizi. Velmi jednoduchou řečí v 7 letech dokáže říct, co by si přál od Ježíška, a z katalogů s hračkami, za pomoci, nalepí dopis Ježíškovi, který potom důležitě dává na balkon, aby si pro něj Ježíšek mohl přijít. Raduje se z dárků, kouká na pohádky a pomáhá mi péct cukroví. Jsou ale věci, které se nemění. Jeho vášeň k MHD a autům z našeho pečení udělala zvyk, že každý rok pečeme linecké tramvaje a auta, rituál, který musí zůstat naprosto stejný. Což je to nejmenší, co můžu pro syna udělat a ještě je to originální. :-)
Naše formičky na linecké cukroví - tramvaj a auto.
Vím, že mám obrovské štěstí, že jsme dosáhli takového pokroku, protože to není samozřejmost. A díky svým přátelům, kteří mají také autistické děti jsem si toho plně vědoma.
„Víš, my jsme tuhle po dvou letech zkusili zase doma nazdobit stromeček. A zase to nevyšlo. Matýsek dostal záchvat jakmile viděl blikající světýlka, začal ze stromečku sundavat ozdoby, které odnesl na předsíň a nervózně stále opakoval slovo „pryč“ a ukazoval na stromeček. Tak jsme ho holt zase dali pryč.“ říkala mi minulý rok smutně kamarádka, která má také autistického syna.
Autistické/ADHD myšlenky na Vánoce
Důležité je nebýt v tu chvíli zklamaný, i když se to lehce říká a nedávat si reakci dítěte za vinu. Dítě to nedělá schválně, Vánoce mohou být pro autistu obdobím stresu, protože spousta věcí je jinak, než je dítě zvyklé. Výzdoba, jídlo, harmonogram, rodinné návštěvy. Co jde, to přizpůsobte dítěti. Není povinnost mít stromeček podle posledních módních trendů, když ho vaše dítě neocení. Neohlížejte se kolem a neporovnávejte své Vánoce s ostatními. Nikdo z nich neurčuje jak mají VAŠE Vánoce vypadat. Důležité je, abyste je strávili v klidu a spolu. Jestli se stromečkem, nebo bez, večeří jinou, než je kapr nebo řízek a v teplácích, nebo džínách? Na tom vlastně ve finále nesejde.
Všem rodičům, na které letos čekají Vánoce, které nebudou třeba podle jejich představ bych chtěla říct, ať si nic nedávají za vinu a nesmutní. Jsou věci, které jsou těžké, bolavé, ale nikdo za ně nemůže. Užijte si Vánoce tak, jak to jen půjde. Spolu, v klidu, se svými dětmi, které prostě jsou takové jaké jsou a které třeba už za rok můžou prožít svátky úplně jinak. Naděje na progres je vždycky, tak na to nezapomeňte. Kdo jiný než vy by měl ve Vaše dítě věřit.
