Článek
Žijeme v době, kdy je strašně jednoduché na sobě něco změnit. Fyzicky na sobě něco změnit. Za peníze a defacto lusknutím prstu. Ze silikonových prsou nebo napíchaných rtů kyselinou se staly naprosto běžné záležitosti, které si dnes pořizuje velké množství lidí, převážně žen.
Měsíčně splácím hypotéku, leasing na auto a prsa.
Věděli jste, že dnes si můžete vzít nová prsa už i na splátky? Ceny plastických operací, těch větších, dnes již běžně přesahují sto tisíc, a tak není vůbec problém si na takové zákroky zařídit úvěr nebo splátkový kalendář. Osobně nevím, jestli bych se kvůli něčemu takovému chtěla zadlužit, ale to už je každého věc.
Méně je někdy více.
Osobně zastávám názor, že ať si každý se svým tělem dělá, co chce. Každý z nás si o sobě rozhoduje sám. Jen mě poslední dobou zaráží jak moc se plastiky staly součástí nás a jak se kolikrát negativně nahlíží na ženy, které se rozhodly zůstat přírodní. Každá z nás netouží po umělých prsou a několika mililitrech kyseliny ve rtech a botoxu na čele. Některé z nás se rozhodly zůstat takové, jaké jsou, přijmout změny, například po dětech, a nic neměnit.
Ty máš pusu jako kačer, haha!
Narodila jsem se s opravdu plnými rty. Osobně si dovolím říct, že moje rty jsou na mě jednou z nejhezčích věcí a moc se mi líbí. Nebylo tomu ale tak vždy. Dodnes si pamatuji, jak se mi na základní škole spolužačky posmívaly, že mám pusu jako kače. Jako ptakopysk, nebo africký bubentík. Byla jsem z toho strašně moc smutná a svojí pusu jsem nesnášela. Tehdy jsem ještě netušila, že přesně tyhle holky, které se mi posmívaly, budou za necelých dvacet let utrácet tisíce, aby u pusu měly stejně velkou jako já.
Dobrý sluha, ale zlý pán.
Podle mého nejsou plastické operace vůbec špatné. Pokud to někomu zvedne sebevědomí, dodá to člověku sebelásku, a pocit jistoty, tak směle do toho. Když se ale poslední dobou kolem sebe rozhlédnu, tak často narážím na to, že kolikrát člověk už zjevně neví, kdy má přestat a kdy už to spíše člověku ubírá, než přidává na estetické stránce. Za mě si myslím, že správný zákrok vypadá tak, že není na první pohled viditelný, že vypadá přirozeně. Ale velmi často kolem sebe vidím naprostý opak.
Čas nezastavíš.
Čas se zastavit nedá a stárnutí je součástí života. Někteří z nás se ho rozhodli zpomalit, možná i dokonce zastavit, a někteří z nás ho naopak berou jako přirozenou součást života. Mám dvě děti. Moje prsa a břicho už nejsou to, co bývaly. Ale beru to tak, jak to je. Vím, že taková rekonvalescence po plastice prsou může být velmi bolestivá, a to já nechci. Takže jsem se rozhodla, že zůstanu taková, jaká jsem a jak se mám ráda. Stejně tak naprosto respektuju, že někdo se s tím smířit nechce a ta nová prsa si udělá. Máme možnost volby a to je přeci skvělé.
Jen nechápu, proč má potom někdo potřebu komentovat vzhled toho druhého, ještě když se jedná o naprosto pěknou ženu, s přírodními prsy, a psát jí, jak má hrozné prsa a že to je děs. Beru, třeba se vám její prsa nelíbí, ale čím si pomůžete, že jí to napíšete? Není lepší to zavolat kamarádce, podrbat to s ní po telefonu, nebo to říct doma manželovi, a přejít to, bez nějakého ponižujícího a stupidního komentáře, který vypovídá hlavně nejvíc o jeho autorce?
Zkrátka každý z nás si to udělá podle sebe, podle toho co se líbí jemu, co je mu příjemné. A pokud se někdo rozhodne, že zůstane „přírodní“, tak to není důvod k tomu plivat jed.
